Závodnice

26) Snídaně

Líbáme se. Já mu předjíždím prsty po dokonalé hrudi, a potom......

A potom to Luke ukončí, tím že se ode mě odtáhne,:"Jane... Jsi opilá, nechci, abys toho pak litovala... Radši to pro dnešek ukončíme." Dlouho na něj překvapeně zírám, ale nakonec mi dojde význam jeho slov a úplně vystřízlivím,:" Jo. Máš asi pravdu... Dobrou noc." Dám mu krátkou pusu, lehnu si vedle něj a Luke si mě s tichým,: "Dobrou." přitáhne do náruče. Za chvíli už usínám...

Ráno
Ráno mě probudí paprsky slunce, které mi oknem dopadají na tvář. Rychle se zvednu, ale hned toho lituji, protože mi do hlavy vystřelí bolest. "Už nikdy nebudu pít." Postěžuji si a padnu zpět do peřin.

V tu chvíli si uvědomím, že v posteli ležím sama a Luka nikde nevidím. Zvednu se, tentokrát o hodně pomaleji a jdu do kuchyně pro prášek na kocovinu. Ale hned když otevřu dveře, ucítím vůni palačinek. Mňam! To co cítím ke ale nic oproti tomu, co uvidím. Luke stojí u sporáku jen v ryflích a otáčí palačinku. "Dobré ráno." Usměje se, když mě uvidí. "Dobré." Odpovím, dám mu pusu a vydávám se hledat prášek. Po chvilce ho skutečně najdu a hned zapíjím vodou.

Luke dodělá poslední palačinku a já mezitím připravíme nutelu, šlehačku a marmeládu. Pak už se posadí mě ke stolu. "Vypadá to moc dobře." Pochválím Lukův výtvor. "Jen, aby to tak i chutnalo." Zasměje se Luke a já se k němu hned přidám.

Zakousnu se do palačinky. A spokojeně a slastně zavrním. Luke
Se zatváří spokojeně, ale když zavřením znovu, tak má co dělat, aby nevyprskl smíchy sousto, které ještě nestihl spolknout. "Ty se mi směješ." Urazím se naoko a 'naštvaně' si založím roce pod prsa. Hned jak si však všimnu, že jsem tím na svá prsa upoutala veškerou Lokovu pozornost, a tak je dám zase dolů. "Neé... Předtím jsem měl lepší výhled." Poznamená Luke a já na něho jen nevěřícně zírám. Zbytek snídaně probíhá v naprosté tichosti.

Luke po snídani odchází a já se jdu připravit na závody s klukama, má přijet Peter, Jacob a Nick.

Po půl hodině už taky odcházím z bytu pro auto a jedu rovnou na dráhu, před kterou už samozřejmě čekají kluci. "Zase pozdě." Poznamená Peter, když jim otevřu vrata k dráze....

Závodíme asi dvě hodiny a já jsem všechny závody vyhrála. "Jane, vážně nechceš soutěžně závodit s námi?" Zeptá se Peter dnes už po páté. "Já vím, že jsem prostě nejlepší, ale nemyslím si, že závody jsou dobrý nápad. Sekla jsem jak s pouličními, tak i s normálními závody a už se k tomu nechci vrátit." Vysvětlím. "Ty jsi jezdila pouliční závody? No, ale vysvětluje to, proč jezdíš, tak nebezpečně a nebojíš se." Diví se Jacob. Potom už se rozloučíme, já je všechny obejmu, ale než odjedou zavolá na mě ještě Peter,: "Kdyby jsi si to rozmyslela. Moje číslo máš. Příští pátek se jede závod." S tím nasedne do auta a následuje kluky, kteří už jsou dávno pryč.

Jdu zpět domů. Hned ve dveřích slyším hlasitě zvonící mobil, ležící na kuchyňské lince. Volá Luke. Rychle to zvednu,:" Ahoj. Potřebuješ něco?" "Ahoj. Potřebuju tebe přesněji si tě pořebuji zarezervovat na dnešní večer od šesti do neurčita." Vysvětlí Luke. "To bych mohla. Kam půjdeme?" Zajímám se. "To je překvapení. Vyzvednu tě v šest před domem." Upřesní Luke. "A jak se mám obléknout, když nevím k jaké příležitosti." Naštvu se, protože nesnáším přikvapení. "Něco společenského. Asi." Radí Luke. Chci ještě něco namítnout, ale už slyším jen pípání, protože mi to položil.

Jdu si na chvíli zaběhat. Pak si asi ve tři udělám pozdní oběd a už se jdu chystat. Najdříve se dám sprchu a namaluji se, potom přichází největší problém. Co na sebe? Otevřu skříň a nakonec vyberu šaty od táty, ještě jsem je neměla na sobě a to už je to tak moc dlouho. K nim boty na podpatku a stříbrné psaníčko (v médiích). Ještě si rychle opravím řasenku a už slyším zvonek. Luke je tady.

Sejdou schody a otevřu dveře, za nimi stojí Luke v obleku a vypadá naprosto k sežrání. "Dobrý večer, moc ti to sluší Jany. Můžeme vyrazit?" Nabídne mi rámě jako praví gentleman a vycházíme bok po boku do dnešního večera, který bude určitě ještě hodně zajímavý...