Závodnice

13) Smlouva

Když jsem podepsala poslední papír, šla jsem se převléknout, abych mohla jít pomoc klukům do dílny. Ale když jsem do dílny přišla, tak tam nikdo nebyl. Koukla jsem se na hodiny a bylo 11:38. Takže kluci jsou na obědě. Já jsem ještě hlad neměla, a tak jsem se dala do práce. Musela jsem přelakovat nějaké závodní auto.

Do práce jsem se tak zabrala, že mě vyrušili až kluci, kteří přišli z       oběda,: "Ahoj Jane." "Ahoj." Odpověděla jsem všem a hned se zase věnovala práci.

Auto jsem lakovala až do čtyř, kdy klukům končila pracovní doba. Počkala jsem až odejdou, rozloučila jsem se s nimi a zamkla dílnu. Doma jsem se po dlouhém dni najedla, dala si vanu, chvíli koukala na televizi a asi kolem deváté jsem šla spát.

RÁNO
Probudím se už před sedmou. Najím se, obleču se do upnutých úpletových šatů, protože mě v 10 hodin čeká schůzka s tím nepříjemným mužem a jdu do své garáže. Chci se ještě projet na dráze. Radši si vezmu i helmu, kdybych chtěla jezdit hodně rychle. Nastoupím do svého miláčka a jedu na dráhu. Jezdím pořád dokola a přemýšlím, jak asi dopadne ta schůzka. Jezdím už poměrně dlouho, když si na tribuně všimnu Emi a nějakého muže. Zastavím přímo u nich, vystoupím, přelezu zábradlí a jdu k nim. Ten muž je mladý a celkem hezký.

Dojdu k nim a sundám si helmu,: "Dobrý den, Ahoj Em." Muž má překvapený výraz, když vidí, že jsem z auta vystoupila já, dívka v šatech. Hned mu ale dojde, že si mě prohlíží moc dlouho.: "Dobrý den, jsem Peter Nagy, čekám na slečnu Austenovou." Podává mi ruku, já ji přijímám a odpovídám: "Těší mě Jane Austenová." A v tu chvíli je překvapený ještě víc, tváří se tak divně, že se o raději zeptám: "Jste v pořádku?" "Ano jsem, vaše asistentka nevěděla, kde jste, tak mi chtěla ukázat dráhu." Odpoví a v tu chvíli se kouknu na hodinky, už je půl jedenácté. "Moc se omlouvám za zdržení, když jezdím, vždy zapomenu na čas. Už můžeme jít ke mně do kanceláře. " Vyhrkla jsem. "V pořádku neomlouvejte se, alespoň jsem viděl, že jezdíte vážně dobře. " Usmál se na mě. "Děkuji, ale se závody jsem skončila. Musím se věnovat firmě, takže si zajezdím jen málokdy." Poděkuji mu.

"Aha, je to ale škoda, protože jezdíte lépe než kluci ode mě." Povzdechl si. To už jsme ale vcházeli do mé kanceláře. Posadila jsem se za svůj stůl a panu Nagymu jsem pokynula k židli na proti mě. Ema se po dlouhé době ozvala: "Dáte si kávu, čaj nebo nějakou minerálku?" "Emi, já si dám cappuccino, prosím a Em, řekni jednomu z kluků, aby odjeli s ním autem z dráhy, za chvíli přijde Luke s klukama. A co si dáte vy pane Nagy?" Optala jsem se ještě já. "Já si dám jen vodu." Usmál se na Em. "Dobře." Odkýve Em a jde do kuchyňky nám pití připravit.

"Takže, potřebuju vědět, co přesně ode mě potřebujete?" Začnu náš rozhovor. "Ano, jistě vše vám ukážu." Vyndavá Nagy nějaké papíry a potom pokračuje: "Jak už jsem včera říkal. Potřebuju dráhu, kde bychom mohli s klukama trénovat na závody. Jezdili bychom tu tři, já a dva moji kamarádi. Dráhu bych potřeboval pronajmout vždy v úterý a ve čtvrtek na celý den. Plus vždy den před soutěží, o kterém bych vám dal vědět vždy 14 dní předem. Tady vám dám smlouvu, kterou navrhl můj právník, je tam i částka, jakou jsem vám ochoten  nabídnout za pronájem. Taky bych byl velmi rád, abych mohl počítat s vaší dílnou, pokud se něco na autech pokazí. Náklady na opravu vám samozřejmě vždy uhradím." Dokončí svůj monolog zrovna, když přichází Em s pitím a sušenkami. Já i pan Nagy jí poděkujeme a Em si sedne vedle mě. "Emi, projdi zatím tuhle smlouvu, prosím." Podám jí smlouvu od pana Nagyho.

Potom, co si společně ještě asi hodinu povídáme o smlouvě a podobně. Smlouvu podepisuji. Rozloučím se s panem Nagym, když odchází. A potom jdeme s Em na oběd...