18) Kino

2.4K 105 2
                                    

Otevřu dveře a za nimi stojí Luke. "Ahoj." Pozdravíme se nastejno. Luke si mě prohlíží od hlavy až k patě, až nakonec vyhrkne,: "Vypadáš jinak než v dílně... Moc ti to sluší." Začervenám se,: "Děkuji. Půjdeme už?" "Jo, určitě. Dáme si procházku nebo jedeme autem?" Ptá se. "Ehm. Asi bych šla raději pěšky." Rozhodnu. Luke jen kývne. Já zamykání a už vycházíme. "Luku?",oslovím ho, "na jaký film  jdeme?" "Vždyť už jsem ti říkal, že je to překvapení." Usměje se.

"Prosím... Řekni mi to. Nemám ráda překvapení." Naléhám. "Vždyť to už za chvíli uvidíš. Jseš hrózně moc zvědavá." Směje se mi. "Ach, jo... Vážně mi to neřekneš?" Zkouším to. "Ne, neřeknu." Stojí si za svým.

Takhle ho přemlouvám skoro celou cestu. Ale stejně mi nic neřekne. Když dojdeme ke kinu, tak se jdu hned podívat, co dávají. Luke se tomu samozřejmě směje. Dneska dávají nějaký horor,  nějakou komedii a ještě nějakou romantickou hovadinu. Doufám, že jdeme na tu komedii. U hororů se hrozně bojím a romantiku zrovna moc nemusím. Luke už mezitím koupil lístky. ,A jde ke mě. "Na co teda jdeme? Řekni, že na ten horor ne." Ptám se. V tu chvíli Luke dostane mega velký záchvat smíchu,:"bych neřekl, že zrovna ty se budeš bát hororů." Pak ale ještě bohužel pokračuje,: "A ano, jdeme na ten horor. Ale nemusíš se bát já tě ochráním." "Tak na to budu potřebovat popcorn, hodně popcornu." Podívám se na Luka vážně. "Dobře." Směje se Luke, zase a to už oba utíkáme stoupnout si do fronty.

"Takže, ty jsi platil lístky. Já platím jídlo." Rozhodnu okamžitě. "V žádném případě. To nejde! Já tě pozval, tak musím platit." Vrtí hlavou Luke. "Ale já za sebe nechci nikoho nechávat platit." Nesouhlasím. "Prostě, já jsem tě pozval, já platím." Nenechá se přesvědčit Luke. "Tak co si dáte?" Zeptá se kluk za pultem. Musím říct, že je vážně hezký. Já samozřejmě začnu,:"Dám si velký sladký popcorn a velký Sprite." "Já si dám taky velký sladký popcorn a velkou Coca colu." Pokračuje Luke. Ten klučina se na mě hrozně hezky usmívá, a tak mu úsměv opětuji. Potom řekne částku k zaplacení a já ji vyndavám z peněženky, ale Luke mě bohužel předběhne. "Luku!" Vykřiknu na něj. Ale on se jen směje. Potom vezmeme popcorn a pití a jdeme do sálu číslo 3.

Moc lidí tu zatím nesedí. A my se jdeme posadit na naše místa. Sedíme v poslední řadě přesně uprostřed. Na plátně se začnou promítat různé reklami a upoutávky. A já jím popcorn. "Aby ti něco zbylo i na film." Pozoruje mě s tichým smíchem Luke. "Myslím, že jestli to bude kvalitní horor, tak mě brzo přejde chuť. " Pošeptám mu do ucha, abych nerušila těch pár lidí, co tu sedí s námi. Po asi milionu upoutávek, a taky potom, co mám snědenou už větší polovinu popcornu, tak začne film. Prvních deset minut to není vůbec děsivý, ale hned když přijde první lekavá scéna, tak skoro vysypu zbytek popcornu. Asi půl hodiny to jakžtakž zvládám, i když jsem mega móc vystrašená. Nakonec si ale při jedné z horších scén schovám obličej do Lukova trička, chytnu ho za ruku a drtím mu ji. Luke je ze začátku překvapený. Pak mě obejme a do ucha mi šeptá, ať se nebojím a takhle to je celý film. Lukovu ruku už vůbec nepouštím a při každé lekací scéně zabořuji hlavu do jeho trička.

Film skončí a začnou běžet titulky. Já pustím Lukovu ruku a podívám se na něj. Luke se dívá na mě. Je fakt sexy. Zkousnu si ret. Luke sjede pohledem na mé rty. Já udělám to samé a také sjedu pohledem na jeho rty. Luke se ke mně přibližuje. Já se přibližuji k němu...
______________________________________
Pokračování příště...
______________________________________Nakonec jsem se rozhodla příběh přece jenom dopsat až do plánovaného konce. Takže se určitě můžete těšit! Děkuji. Všem, co čtou za podporu, protože i jedno nové přečtení je pro mě obrovským úspěchem. Budu mít šílenou radost, jestli to někdo s Jane a Lukem vydrží a dočte příběh do konce. Už jsme totiž za první polovinou... :) Ještě jednou děkuji.
                                     Ahoj, Nana.

ZávodniceKde žijí příběhy. Začni objevovat