Závodnice

23) Opravování s Lukem

Vyjdeme ven a tam u auta stojí Luke.
"Ahoj." Pozdravíme se skoro nastejno. "Co tady děláš?" Zeptám, když ke mě přijde a vtáhne mě do objetí. "Chtěl jsem tě vidět... A sestřička chtěla, abych jel s ní." Odtáhne se z objetí. "A to jsi mi to nemohl včera říct?" Vyhrknu. A snažím se znít alespoň trošku  naštvaně. "Nemohl... Protože jsem to zjistil až po tom, co jsi odešla... A hlavně..." Nestihne doříct větu, protože​ se od Vivian ozve dost hlasité odkašlání,: "Ehm... Ehm... Nechci rušit.  Ale jak jsem vám už řekla po telefonu, to auto musí být spravené už do zítřejšího rána, protože s ním přítel jede závod." "Jasně, byli jsme na tom přece domluvené," usměji se na ní, "mohla byste s ním zajet do té poslední otevřené garáže?" "Mohla." Odpoví prostě, šedá do auta a odjíždí.

Luke mě políbí se slovy,: "Chyběla jsi mi. " "Ty mně taky..." Políbím ho ještě jednou. Jdeme do mé dílny, kdy už netrpělivě čeká Vivian. "Už budu muset jít, kdy se mám pro auto zastavit?" "Potřebuju abyste mi ještě podepsala tyhle papíry," podám jí papíry o tom, že jsem převzala auto, "ve čtyři se sem můžete zastavit. Auto už bude připravené." Dokončím a převezmu od Vivian podepsané papíry. "Dobře, zatím nashledanou." Stihne ještě říct než odběhne ven, kde už na ní čeká černá audina.

"Ty nepojedeš?" Zeptám se Luka, když se nemá k odchodu... "Ne, budu tu s tebou. Jestli teda můžu?" "No, to nevím." Dělám, že uvažuju a Luke na mě jen ublíženě, naštvaně a překvapeně kouká. "Dělám si srandu, jsem ráda, že tu se mnou budeš. Alespoň mi pomůžeš." Zasměji se jeho výrazu a políbím ho.

Celý den si s Lukem povídáme, opravujeme auto (Luke toho a opravách moc neví...), jíme a občas líbáme. Máme hotovo až ve tři. Sama jsem nečekala, že to bude tak náročné, Luke mi totiž víc překážel než pomáhal...

"Pojď, dáme si kávu." Chytnu Luka za ruku a táhnu ho do kanceláře. Bohužel tam ale sedí Em. "Ahoj..." Pozdravíme se všichni tři najednou. Chvíli je ticho, ale Em ho vzápětí přeruší,: "Jane, potřebuju, abys podepsala nějaký papíry o odběru součástek... Jo a Peter volal, že nemůže přijet, tak jsem to domluvila na zítra dopoledne, protože v diáři nic nemáš." "Děkuji." Poděkuji Em, která mi podává stoh papírů. "Dáte si něco?" Zeptá se Em ještě. "Jestli budeš tak hodná, poprosím dvě kávy." Řeknu ta mě i za Luka. "Jestli budu tak hodná?" zeptá se překvapeně Em, "vždyť je to moje práce. Platíš mi za to." Připomene mi ještě a už utíká do kuchyňky. "Jo, protože jsi jediná, který věřím. A přece musím být za dobře se svou asistentkou." Zařvu ještě.

"Nebudu tě tu rušit? Vypadá to, že toho máš ještě hodně." Ukáže Luke na hromadu papírů. "Nebudeš... Em to všechno zkontrolovala, takže to jen přelétnu očima a podepíši... Aspoň se tu nebudu nudit, než si tvá sestra přijde pro auto." Zasměji se. Em donese kávu a mě až teď
napadne,: "Nemáš mít náhodou volno?" "Mám." Přikývne.  "A co tady děláš?" " Zapomněla jsem tu včera paněženku, a když jsem přišla a viděla tu hromadu papírů, tak jsem se tu nějak zapomněla." Vysvětlí Em. "Ty jsi trdlo, vždyť by to počkalo. Jdi už domů a zítra přijď jen na dopoledne, chci tě tu mít až přijde Peter." "Dobře, mějte se." Obejme mě Em a odejde.

Po pár minutách, podepisování papírů a povídání si s Lukem, přijde Vivian pro auto....