Závodnice

16) Překvapení

První závod jedu s Nickem, který si samozřejmě myslí, že proti němu nemám šanci. Povýšeně se na mě usměje, nasedání do aut a jedeme přesně na start. Em si stoupne do prostředka mezi naše auta, sundá si svůj béžový šátek a zkušeně odstartuje závod.

Vyrážíme. Nechávám Nicka před sebou a jen se mu držím za zadkem, nechci mu hned ukázat, jak moc dobrá jsem. Přichází první zatáčka. Nick trochu přibrzdí. Já ale ne. Vjedu do zatáčky opravdu velkou rychlostí. Díky tomu předjíždím Nicka. Ujímám se vedení. Nick pořád zrychluje a já taky raději dupnu na plyn. Ale Nick se drží jen malý kousek za mnou. Bohužel pro Nicka už se mu už nepodaří mě předjet a já přijíždím do cíle jako první.

Když oba vystoupíme z auta, tak se na mě Nick kouká doslova s otevřenou pusou. "Zavři pusu, než ti do ní vlétne moucha." Směju se. "Jsi vážně dobrá. To jsem nečekal." Pokýve na mě uznale hlavou. "Já vím, nikdo to nikdy nečeká." Odpovím mu.

Další jede Jacob a Nagy. Ze začátku je to těsně. Nakonec s velkým náskokem vyhraje Nagy.
Potom jede Jacob a Nick. Ti dojedou skoro nastejno, ale nakonec vyhraje Jacob. Už chci taky jet, bohužel předemnou ještě jedou Nagy a Nick. Zhruba třičtvrtě závodu je první Nick, pak ale Nagy do poslední zatáčky zrychlí. Nick přibrzdí a vyhraje Nagy.

Konečně jsem na řadě. Jedu proti Jacobovi. Em odstartuje. Hned jsem ve vedení. Jacob se drží sice za mnou, ale nakonec vyhrávám, protože ani jednou nezabrzdím. Zatímco Jacob přibrzdil v každé zatáčce.

Poslední závod to rozhodne. Nagy je z kluků nejlepší, ale dělá chybu. Na začátku se hrozně rychle rozjede, aby se dostal do vedení, ale potom musí zpomalovat, kvůli zatáčkám. Bohužel mi vždy blokuje cestu. Nemám šanci ho předjet. Rychle mě napadne celkem riskantní věc. Zpomalí mě. Nechám mu větší náskok. A zase prudce zrychlím. Vytahuji rychlost hodně vysoko, až se skoro lepím na pravou stranu jeho auta. Nagy se, jak jsem očekávala,  lekne a uhne velký kus doleva. Tím mi uvolní celou pravou část dráhy. Já ho v cílové rovince předjíždím a opět vyhrávám. Mám z toho obrovskou radost.

Hned jak vystoupíme, utíká ke mě
Em,:" vidíš jsi zase jsi nejlepší." "Děkuji." Oplácím jí její objetí. "Ehm..." Odkašle si pan Nagy, :"jste vážně moc dobrá." Podává mi ruku ke gratulaci. "Děkuji. Ale nemohli bychom si tykat, jste skoro stejně starý a přijde mi to velmi zvláštní." Zeptám se. Pana Nagyho zcela očividně potěší a s úsměvem mi podá ruku ještě jednou, tentokrát na tykání,: "Peter." "Jane." Odpovím a přijmu nabízenou ruku.

Peter se ještě zeptá,: "Jany, nechceš se s námi někdy zúčastnit nějakého závodu?" Tím mě zaskočí. "Uvidíme, popřemýšlím o tom. Většinou jezdím jen závody, které pořádám a nebo si jezdím jen pro sebe." Povím po pravdě. Otočím se k Nickovi,: "Nicku, víš, že nemáš v pohodě brzdy?" "Vím, jak jsi to poznala? Jen ze závodu." Odpoví kladně. "Při jízdě do zatáček je to dobře vidět. Jestli chceš, tak mi tu můžeš nechat do zítra auto a já se ti na to podívám." Nabídnu. "Vážně? Budu moc rád, už mě to začíná obtěžovat. " Souhlasí.

Chvíli si ještě povídáme. Potom Nick dojede se svým autem ke mě do dílny. Rozloučíme se a kluci odjedou. Em jede hned po nich, musí na rodinou večeři. A já? Já si jsi jdu konečně domů odpočinout...