Vadak alebo Hoggy

Vadim

Vadimov pohľad

Mám pocit, že už ji asi nikdy neuvidím. Vím, že jsem to podělal, no nemohl jsem si pomoct. Byl jsem do ní zamilovaný tak dlouho, že jsem to proste nevydržel. Nebylo správný ji opít a vyspat se s ní, no myslel jsem si, že by to chtěla i za normálních okolností. Asi jsem se mýlil. Nebo možná se jen skutečně bojí. Asi ji až příliš záleží na fanoušcích. Teď sedím v aute, na cestě domu a pořád na ni musím myslet. Dívám se na fotky, které jsem nafotil první den. Byla na nich i ona, na něčem se právě smála, ani nevěděla, že jsem ji vyfotil. Tahle fotka byla nejkrásnější. Máma jsi už všimla, že mi něco je, ale nebudu to řešit s ní. Jakmile jsme přijeli domu, hodil jsem tašku na zem a šel za Horicem. Zazvonil jsem u nich. Po chvíli mi otevřel a šli jsme do jeho pokoje.

„No co, jak bylo na Utuberingu, byl jsi i s tou svou novou láskou?" zasmál se a šťouchl do mě. Když uviděl můj pohled, tak přestal. „Stalo se snad něco? Poslala tě do prdele nebo co? Říkal jsem ti, že není dobrý nápad začínat si něco ze starší holkou."

„Spal jsem s ní," řekl jsem a sednul jsi na jeho postel. Tvář jsem si dal do dlaní a hluboce si povzdychl. Horic len na mne hleděl s otevřenou pusou.

„Tak počkat, nechceš mi to radši říct celé od začátku."

„Asi by to bylo nejlepší." Všechno jsem mu řekl, jeho reakce mně zaskočila.

„Kámo, tak ty jsi jiný frajer, to bych o tobě neřekl." Poplácal mně po rameni.

„Jo, jen je tady ten problém, že já ji miluju a ona semnou nechce nic mít."

„To nějak vyřešíte, neboj, vždyť za chvíli budeš mít 18, tak ten věkový rozdíl nebude až tak velký."

„Jo, ale ona zas bude mít 22, její věk nebude pořád stejní."

„Já vím, ale jak tě znám, ty něco vymyslíš."

„Budu muset."

„Pojďme si něco zahrát, abys na ní už nemyslel." Po půl hodině hraní jsme si dali pauzu. Šel jsem se kouknut na facebook, co je nového a všiml jsem si, že Petr (Hoggy) přidal novou fotku. Klikl jsem na ní a zaraženě na ní koukal. Dostal jsem takový nervy, že jsem mobil hodil na postel. Naštěstí přistál na měkkým, takže se mu nic nestalo. Horic se na mně podíval.

„Co blbneš, kreténe." Šel jsem pro mobil, zvednul jsem ho a podal mu. Zkontroloval ho a podával mi ho. „Je v pohodě, máš štěstí, že se mu nic nestalo."

„Né, ty debile, koukni se na tu fotku, co tam mám rozkliknutou." Řekl jsem mu a musel jsem si sednou, abych to rozdýchal.

„To je Zuzka, no a?"

„Řekla mi, že jde domu vlakem, ale jak vidím tak lhala."

„Určitě se to nějak vysvětlí, možná už byla na stanici, okolo šel Petr a odvezl ji, nepanikař hned."

„Ne, toto je ten důvod, proč mně nechce, celou dobu mi lhala, ale já ji to vrátím, nenechám to jen tak." Hori se postavil naproti mně a snažil se mně uklidnit. Vstal jsem i já, no on mně zatlačil nazpět na postel, takže jsem zase seděl.

„Zůstaneš tady, do kým se neuklidníš, zavolej ji, ať ti to vysvětlí, nedělej unáhlené závěry."

„Víš co, máš pravdu, poťme si zase zahrát něco, ať na ni zapomenu."

Ďakujem ešte raz každému za prečítanie, neustále to stúpa, čo mi robí veľkú radosť. :-)