Endless Love

4.

„Ségra pojedeš s námi autem?" zeptal se mě James u snídaně. „Dneska asi jo, potřebuju být včas na první hodině. Máme anglinu a nepotřebuju, aby mě ten pruďas otravoval a měl kecy k mému pozdnímu příchodu." řekla jsem a oba jsme se zasmáli. „Fajn, ale nevadí, že s námi jede Cameron, že ne?" „Ne v pohodě, beru ho." „Ptám se jen, že si ho moc nemusela, ale jestli jsi s tím v pohodě tak dobře." A to je ono, James o nás neví, vlastně o nás neví nikdo. Zatím. Absolutně netuším, jak budu utajený vztah zvládat, ale jedno vím jistě. A to to, že chci být s Cameronem. „A mimochodem pohni, jestli teda nechceš poslouchat kecy toho pruďase." ozval se Jamesův hlas od vchodových dveří. „Vždyť už jdu." Cesta autem probíhala v pohodě, ostatně normálně jako vždycky. U Cameronova domu jsem si přesedla na zadní sedadlo a věnovala mu nenápadný úsměv, stejně jako on mně. A takhle to probíhalo už týden v blízkosti mého bratra, lidí, které známe a mé rodiny. Ano, párkrát jsme byli i sami, ale to bylo opravdu jen výjimečně. No, ale co se dá dělat, jestli je to jediný způsob jak být s Cameronem přežiju to. Z přemýšlení mě vyrušil hlas Jamese, pobízející mě, abych už vystoupila z auta, protože jsme už dojeli ke škole. „Jo, ehm, já promiň" řekla jsem zmateně. „Ségra jsi v pohodě?" zeptal se ustaraně James. „Jojo" zalhala jsem a rychle se vydala do budovy školy. „Ahoj Ash" „Emily, ahoj" „Tak jaký si měla víkend?" zeptala se mě Em. „Jo fajn, co ty?" „No víkend s bábi Hilltonovou, takže to šlo, až na to, že mě donutila čistit nějaký trpaslíky na zahradě." řekla otráveně Emily. Celou dobu co Emily něco říkala, jsem byla úplně mimo. „Ashley?! Posloucháš mě vůbec?" „Cože?" „Ptám se tě jestli mě posloucháš Ash" „Ne, promin Em dneska jsem nějak mimo" „A zvládneš to tady? Nechces radši jet domů?" „Ne,já to zvladnu" To bylo to poslední, co jsem řekla. A pak jsem omdlela.

Když jsem se probudila, první čeho jsem si všimla bylo to, že jsem neležela doma. Při pohledu do prava jsem zjistila, že na židličce sedí James. „Kde to jsem ?" řekla jsem chraplavým hlasem. „V nemocnici. Omdlela jsi ve škole" řekl klidným hlasem James. „Jak?" zeptala jsem se nechápavě. „Vyčerpání, únava a nedostatek spánku, říkají doktoři" „A kdy odsud můžu vypadnout?" Neměla jsem ráda nemocnice, taky kdo ano. „ Zítra odpoledne tě snad pustí. Ale teď buď v klidu a odpočívej" Snažila jsem se o lehký úsměv, ale nepodařilo se. „Tak já půjdu, někdo s tebou chce mluvit" řekl James a odešel. „Panebože Ashley co jsi dělala?" řekl pobaveným hlasem Josh, který právě vešel dovnitř a sedl si na židličku, kde před chvílí seděl James" „Já nevím" řekla jsem a pokrčila rameny. „A je ti už alespoň lépe?"zeptal se už ustaraně Josh. „Trošku" řekla jsem tichým hlasem. „Tak odpočívej" Po těchto slovech jsem usla.

Probudila jsem se asi v 8 večer a všimla jsem si, že na té židličce, kterou už dnes vystřídal James a Josh sedí on. Cameron. Zrovna spal a hlavu měl podepřenou rukou. Otočila jsem se na bok, abych na něj mohla koukat, ale netrvalo dlouho a on se probudil.
„Ahoj" řekl sladce. „Ahoj. Jak jsi se sem dostal?" „Řekněme, že máš povoleno, aby sem chodili tví blízcí a přátelé. Takže jsem tu. „Tak ráda tě vidím" řekla jsem už trochu šťastněji. „To já tebe. Když jsem viděl, že tě ze školy odváží sanitka, strašně jsem se o tebe bál. A vlastně jsem utekl ze školy." Tu poslední větu tak trochu zamumlal, ale bylo to dost  hlasitě na to, abych to slyšela. „Cože jsi?" řekla jsem nevěřícně. „No utekl jsem ze školy, stejně bych se v tom stresu na nic nesoustředil. A prvně jsem šel sem, jenže to jsi ještě neměla povolené návštěvy,tak jsem si řekl,že se stavím až večer jestli tu ještě budeš." „Páni" řekla jsem udiveně. „Pojď ke mně" řekla jsem mu. Cameron ke mně přistoupil a políbil mě na čelo. Pak jsem ho zatáhla za lem jeho čistě bílého trička a věnovala polibek jeho plným, šťavnatým rtům. Po chvíli se odtáhl. „Ashley řeknu mu o našem vztahu." vypadlo z Camerona. „Camerone, já, nejsem si jistá, že je to dobrý nápad. Víš James, já nevím jak by to snesl." „Ale jednou mu to budeme muset řict Ash" „Ano já vím, ale teď ne. Ještě ne." „Dobře, tak já s tím ještě počkam." „Děkuju Camerone" „Co bych neudělal pro svoji princeznu" Cam se usmál a já mu úsměv opětovala. „A co vaši? Byli tady?" zeptal se mě. „Co myslíš ?" řekla jsem ironicky. „Aha,takže nebyli. Promin, nechtěl jsem." „V pohodě. Mají hodně práce, já to chápu." řekla jsem. „Měl bys už jít" „Jestli dovolíš, rád bych si tě tady ohlídal" „A co rodiče?" zeptala jsem se, i když jsem si moc přála, aby tu zůstal. „Jsou na služebce. Takže mě máš celého pro sebe." Opět se neodolatelně usmál. Dlouho jsme si povídali, ale potom jsme oba vytuhli.