Endless Love

30.

„Odpustíš mi někdy?"zeptal se mě a díval se mi upřeně do očí. Stála jsem tam a nic neříkala. Koukla jsem se do země a cítila jsem jak mi po tváři stéká slza. „Ashley,"řekl. „Came,"napomenul ho Nash. „Co je?"otočil se na něj a zeptal se nechápavě. „Možná bys ji měl teď nechat. Je vyčerpaná,"řekl a přistoupil ke mně. „To je v pohodě,"řekla jsem a podívala se na svoji ruku. Na ruce jsem měla malou ranku, která mi tam zůstala od kapačky. Lehce jsem si po ní přejela a stáhla rukáv kožené bundy. „Ashley?" „Ja nevím,"řekla jsem. „Promiň,"dodala jsem ještě. „Já, já to chápu,"řekl. Znovu kopl do toho odpadkového koše. „Came,"řekla jsem. „Ne nic neříkej Ashley. Já to chápu. Máš jeho tak na co bys potřebovala mě. Jestli jsi šťastná tak já taky. Přežiju to. Budu žít normální život, akorát ne tak jak bych chtěl, protože ty nebudeš jeho součástí. Jen jsem chtěl, abys to věděla." Když to dořekl, z kapsy vytáhl cigaretu, ačkoliv předtim celou krabičku vyhodil. Dal si ji do pusy a zapálil. Zvedl se z lavičky a já sledovala jak odchází.

„Bude v pořádku?"zeptala jsem se Nashe. Po tváři mi stekla slza. „Bude v pohodě, neboj,"řekl a opět mě objal. „Co když jsem to celý posrala já a ne on?"zeptala jsem se zoufale. „Ashley, každý má své chyby, každej dělá chyby, je to normální. Ale jedno ti říct musím, jsi ta nejsilnější osoba, jakou jsem kdy poznal" Když to dořekl, stiskl mě ještě pevněji. „Všechno to bude dobrý, neboj,"snažil se mě uklidnit. „Děkuju moc,"poděkovala jsem mu. „Vždyť není zač,"řekl a usmál se. Nash mě doprovodil k hotelu. Celou cestu jsme si povídali.

Když jsme se rozloučili, vešla jsem do hotelu a rozhlédla se kolem. Výtahem jsem vyjela do posledního patra, kde jsme měli pokoj a pomalu odemkla dveře. Když jsem otevřela dveře, přešlapoval tam Colton sem a tam. Nervózně si pohrával s mobilem v ruce. „Ahoj,"řekla jsem tiše. „Díkybohu,"řekl, rychle ke mně příběhl a objal mě. „Víš jakej jsem měl o tebe strach? Několikrát jsem ti volal, ale nezvedla jsi mi to,"řekl mi ustaraně. „Jsem v pohodě,"řekla jsem vyčerpaně. „Ashley, tak co se děje? Vážně se chováš jinak a já nevím co se děje. Já- já se prostě bojím, aby to nedopadlo, jak tenkrát." „Já už nemůžu,"vydala jsem ze sebe. Z očí mi začaly téct slzy. Col ke mně přistoupil a objal mě. „No taaak pssst. To bude dobrý ať jde o cokoliv,"řekl a hladil mě po zádech. „A co se teda děje? Víš, že mně můžeš říct cokoliv, že jo?"zeptal se mě a políbil mě na čelo. „Nevím jestli bys byl zrovna šťastnej,"řekla jsem mu. „Je to jedno, ať je to cokoliv, chci ti pomoct,"řekl a stiskl mi ruku. Už jsem to dál nemohla držet v tajnosti. Už to prostě nešlo. Navíc...nemohla jsem mu lhát. Nezasloužil si to. Ne za to všechno co pro mě dělal. „Nejde ani tak o mě jak o něj,"řekla jsem. „O Camerona." V tu chvíli se Colton zvedl. „Aha. No tak to jsem vážně nečekal."řekl a podrbal se na zátylku. Vzhlédla jsem na něj. „A kde jsi byla teď? S ním?"zeptal se. Přikývla jsem. „Ale nešlo o nic, jen, jen jsem se mu snažila pomoct. Byl tam i jeho kamoš, prostě on potřebuje pomoct,"řekla jsem. „Takže jsi byla dokonce se dvěma kluky? Skvělý vážně skvělý,"řekl Colton a ironicky zatleskal. „Panebože Coltone o nic nešlo,"řekla jsem. „Tak buď v klidu," „Jak mám být sakra v klidu, když se moje holka po nocích schází s nějakýma kreténama?"zařval na mě. „Cože?"zeptala jsem se ho naštvaně. „Slyšela jsi dobře,"vypadlo z něj. „Páni."řekla jsem. Vzala jsem si svoji tašku a začala do ní skládat svoje věci. „Sunshine co děláš?"zeptal se mě Colton. „Balím si. Vidíš ne?"řekla jsem. „Přeci teď uprostřed noci neodejdeš,"řekl a přejel mi palcem po hřbetu ruky. „No tak asi odejdu. Můžeme to ukončit alespoň v klidu?"zeptala jsem se ho. „Vážně ti za to stojí? Za to všechno co ti způsobil?"zeptal se mě. „Právě že jo,"řekla jsem. „Omlouvám se. Promiň Coltone."řekla jsem a objala ho. „Budeš v pořádku?"zeptala jsem se ho. Přikývl. „Budu v pohodě,"řekl a usmál se. Vypadalo to tak, že ani jeden z nás z toho rozchodu nebyl nějak zničenej. Jasně, že mi bylo Coltona líto za to co jsme prožili, ale milovala jsem jeho. Camerona. A musela jsme mu to říct než bude pozdě. „Nechceš tam alespoň hodit?"zeptal se mě starostlivě. „Já to zvládnu, ale díky. Za všechno."řekla jsem. Šla jsem ke dveřím, když zrovna Colton vyslovil moje jméno: „Ashley?" Otočila jsem se. „Ano?" „Jsi vážně fajn holka. Děkuju za všechno."řekl a usmal se. „Já děkuju,"řekla jsem a úsměv mu oplatila. „Ty to zvládneš,"řekl a naposledy mě objal. „Jo pokusím se,"řekla jsem. „Tak běž ať to stihneš,"řekl a popoháněl mě. „Tak ahoj,"řekla jsem. „Ahoj,"řekl a než se zavřely dveře výtahu, usmál se.

Před hotelem na mě čekal taxík, taxikář mi pomohl naložit kufry do auta a potom jsem si nastoupila. „Kam to bude?"zeptal se. Nadiktovala jsem mu adresu bytu, kde bydlel Cameron s Nashem. Jeli jsme asi 20 minut až jsme byli na místě. Vzala jsem si svoje věci, zaplatila řidiči a odešla. Stála jsem před budovou, ve které měl být byt těch dvou a chvíli přešlapovala sem a tam. Nevěděla jsem co řeknu. Nevěděla jsem jestli se na mě nenaštve. Nevěděla jsem jestli mě bude chtít vidět. Nakonec jsem si řekla, že už tam dál nebudu přešlapovat a přemýšlet, ale že do toho skočím po hlavě. Vzala jsem si svoje kufry a šla nahoru. Zazvonila jsem. Nic. Zazvonila jsem podruhé. Znovu nic. Potřetí. „Kdo sakra zvoní takhle brzo ráno!?"

„Kdo sakra zvoní takhle brzo ráno!?"slyšela jsem něčí křik zevnitř. Otevřely se dveře. „Ahoj,"řekla jsem prostě. „Ahoj,"řekl Cameron a na tváři se mu začal vytvářet úsměv. „Co-co tady děláš?"zeptal se mě překvapeně. „Potřebuju tě,"řekla jsem, pustila svoje zavazadla a vpadla mu do náruči. Pomalu jsem vdechovala vůni jeho trička. Voněl tak nádherně. „Ale co tvůj-" „On není můj,"řekla jsem. „Už ne,"dodala jsem. „Panebože Ashley nechceš mi něco říct?"zeptal se nechápavě. „Chyběl jsi mi. Tak moc Camerone,"řekla jsem a stiskla ho ještě pevněji. „Ty mě taky Ashley. Kurevsky jsi mi chyběla,"řekl a jeho objetí bylo teď taky pevnější. „Já- chtěl bych se ti omluvit za to před tím, víš choval jsem se jako debil,jako malej fracek přesně jak jsi říkala. Omlouvám se,"řekl. „Camerone," „Ne Ashley nic neříkej tohle mi nevyvrátíš. Nikdy. Zachoval jsem se jako debil. Jako totální sráč, kterej nevěděl co dělat. Ale to jen proto, že jsi mě totálně pobláznila a proto, že tě miluju a nikdy jsem nepřestal. Několikrát jsem si nalhával, že už je to dávno pryč a že jsem se do někoho zamiloval, ale nikdy to nebylo takový jaký je to s tebou. Protože ty jsi výjimečná Ashley Maxová. Miluju tě Ashley!!!!"zařval Cameron na celou budovu. Políbil mě a stále mě držel v objetí. „Taky tě miluju Camerone,"řekla jsem a polibek mu opětovala. Sousedi začali vylézat z jejich bytu a začali se koukat, co se to děje. Stále jsme tam stáli a líbali se. Nakonec vylezl i Nash. „Co vy dvě hrdličky tady?"zeptal se nás Nash a zasmál se. „No co by,"řekl Cameron. „Já ji prostě miluju,"dodal. „A já jeho,"řekla jsem.

„Už nikdy mě v tomhle světě nenechávej samotnou,"
„To už nikdy neudělám, to ti slibuju,"

Endless Love 2016

Panebože a je konec!😭😭❤Doufám, že se vám poslední kapitola líbila. Chtěla bych poděkovat všem, kteří vydrželi až do konce. Je pro mě strašný, že už je to konec Endless Love. Teď když jsem to psala, tak jsem prostě i brečela, protože i když se to nezdá i něco takového se muže stát opravdu velkou součástí vašeho života. Chtěla bych ještě poděkovat za všechny reads, votes a comments. Děkuju všem. Všem Vám přeju jen to nejlepší do Nového roku. Mám vás ráda.❤ Jinak možná vyjde ještě epilog.