Endless Love

26.

Ráno jsem se vzbudila s šílenou bolestí hlavy a proklínala jsem se, že jsem vůbec pila. Fajn asi si teď o mně musíte myslet, že jsem nějaká alkoholička, ale to já vážně nejsem. Jen Josh měl narozeniny a tak jsme to spolu pořádně oslavili. Možná až moc.

Flashback*
„Ashley pojď ke mně" zavolal na mě Josh z lavičky v parku, kde jsme se právě nacházeli. „Co z toho budu mít?"zeptala jsem se provokativním hlasem, jenž doplnil smích. „Prostě pojď ke mně, prosím,"zažadonil Josh a udělal na mě psí oči. „No joo,"řekla jsem a zasmála se. „Víš dneska ti to strašně sluší,"řekl mi Josh a podíval se mi hluboko do očí. Jen jsem se usmála. Než jsem stihla zareagovat, mezi mými a Joshovými rty byla jen malá mezera. Políbil mě.

„Crrrr"zazvonil mi mobil a já se pro něj rychle natáhla. „Ano?"ozvala jsem se. „Ahoj Ash, jak ti je?"zeptal se mě Josh na druhém konci. „No bolí mě hlava, co ty? Včera jsme to asi trochu přepískli"řekla jsem a mírně zabručela. „Jo to mě taky. To máš pravdu. Víš Ash, chtěl jsem se ti omluvit za ten včerejšek, já.." „Joshi nic se neděje, byli jsme oba na mol a.. no prostě chci, aby sis z toho nic nedělal,"přerušila jsem ho a dala jsem mu chápající odpověď. „No tak dobře, já jen aby sis o mě nemyslela něco, něco mě zrovna dobrýho,"řekl. „To si vážně nemyslím, neboj Joshi,"řekla jsem. „Dobře a jinak jsi v pořádku Ashley?"zeptal se mě Josh. „Jo je mi fajn,"řekla jsem. „A díky za optání." „Vždyť to je samozřejmost. Hele už budu muset končit, tak pak si zavoláme. Tak čau. „Čau,"rozloučila jsem se s Joshem a típla náš hovor.

Sice jsem Joshovi řekla, že je mi fajn, ale moc fajn mi nebylo. Už to byl měsíc od toho co odjel, ale se mnou to moc dobrý nebylo. Teda podle ostatních. Za poslední měsíc jsem zhubla asi 5 kg a psolední týden jsem pětkrát zvracela. Stále jsem říkala, že jsem v pořádku, ale pravda byla, že jsem byla ze všeho strašně unavená a málo jsem jedla. Dneska jsme měli jet na návštěvu k babičce, takže jsem se vážně těšila až mi zas bude říkat jak jsem hubená, že vypadám unaveně a jak to mám s tím klukem, se kterým se tak moc miluju. Jo tak to bude vážně skvělý odpoledne.

„Ashley už pojedem,"sdělila mi máma, když přišla ke mně do pokoje. „Jsi si jistá, že to zvládneš? Jestli chceš můžeš zůstat doma.." „Ne mami,"řekla jsem. „Já pojedu, zvládnu to." Máma přikývla. „Tak se začni chystat za půl hodiny odjíždíme,"řekla a odešla.

Mámě jsem o tom rozchodu řekla teprve před třemi dny a byla z toho docela vedle. Řekla mi, že si myslela, že nám to skvěle funguje, ale taky řekla, že se najde jinej a lepší. Vduchu jsem se tomu musela zasmát, ale tak nějak jsem i věřila v to, že jednou se to zlepšit prostě musí. Možná, že mi Cameron přinášel pocit bezpečí, lásky a všeho kolem, ale taky mi přinášel starosti, strach a těžké okamžiky, kterých bylo více než dost. Nebo spíše náš vztah, než jen on. Možná byl čas posunout se dál. A možná se mělo všechno změnit.

„Ashley no tak kde vězíš?"zavolala na mě máma. „Vždyť už jdu,"zakřičela jsem nazpět. „Achjo,"povzdechla jsem si. Už jsem přes sebe jen hodila svoji koženou bundu, zabouchla jsem dveře od pokoje a šla dolů. „No konečně,"ozval se James. Jen jsem ho sejmula pohledem a jinak jsem to nechala být. „Hele Ashley neozval se ti..?" „Ne neozval,"přerušila jsme Jamese v jeho otázce a třískla dveřmi od auta. „Nemusíš s tím hned tak třískat,"řekl James a arogantně na mě mrkl. „Naser si,"řekla jsem mu. Nasadila jsem si sluchátka a snažila se utéct co nejdál od reality.

„Ashley holčičko moje, jak se máš? Neviděla jsem tě snad celou věčnost,"řekla babička, když jsme se přivítali. „A kdy nám přivezeš ukázat toho tvého kluka?"zeptala se. Tahle otázka mě zarazila i když jsem ji očekávala. „Mami,"napomenula ji máma a nešlo si nevšimnout, jak sklopila pohled k zemi. „Ach tak,"zašeptala babička. „Pojď ke mně Ashley,"řekla mi najednou.

S babičkou jsme si popovídaly, ale asi po dvou hodinách, jsem se rozhodla, že se půjdu projít po okolí. Potřebovala jsem na vzduch a chtěla jsem být sama. Aspoň chvíli. Když jsem procházela kolem místní kavárny, přišla mi zrovna zpráva, tak jsem vytáhla svůj mobil, abych se podívala, kdo mi píše. Zpráva od Joshe.
J: Ahoj, dneska večer párty u Leeroyů, půjdeš?
A: Když já nevím :/
J: Ashley, no tak pojď. Bude to fajn.
A: Kde že to je?
J: No takhle se mi líbíš :DD u Leeroyů.
A: Tak fajn.
J: To znamená, že půjdeš?

„Au,"zaskučela jsem najednou. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že jsem na zemi. „Jsi v pořádku?"zeptal se mě někdo. Páni. Nade mnou se skláněl kluk s modrýma očima a hnědými vlasy. A vypadal dost-Ehm- namakaně. „Jo, já.." „Nemusíš nic říkat,"řekl a zasmál se. „Jo asi to tak bude lepší,"tenrokrát jsem se zasmála já. „Budeš na té zemi ležet ještě dlouho?"zeptal se mě a opět ke mně natáhl ruku. Přijala jsem ji a s jeho pomocí vstala. Oprášila jsem si džíny a bundu. „Díky,"řekla jsem mu a lehce se na něj usmála. „V pohodě,"zareagoval na mé poděkování a oplatil mi úsměv. „Já jsem Colton,"řekl a opět se usmál. Úsměv měl vážně nádhernej, to se musí nechat. A na tu chvíli jsem zapomněla i na C.. na něj. Boze ne, pravé jsem se přistihla, jak na něj zase myslím. Zase. Zazvonil mi mobil. „Ano?" „Ashley kde jsi?"ozvala se máma na druhé straně telefonu. „Chystáme se k odjezdu a ty nikde. Bože holka s tebou jsou trable,"povzdechla si máma. „Jo za chvíli jsem tam,"řekla jsem a típla náš hovor. „Ehm já budu muset jít,"řekla jsem mu a nejistě se usmála. „A děkuju,"dodala jsem ještě a už jsem pospíchala k domu babičky. „Počkej a jak se jmenuješ ty?"zavolal na mě, když už jsem byla od něj dál. Jeho otázku jsem ignorovala a šla jsem dál. Abych řekla pravdu, působil celkem mile a sympaticky, ale co. Kráčela jsem ulicemi k domu babičky a asi po čtvrt hodině jsem byla konečně na místě. Rozloučili jsme se s babičkou, nastoupili do auta a vyrazili domů. Doma jsem si dala sprchu a začala jsem se připravovat na tu slavnou párty.