Endless Love

14.

Uplynulo už pár dní a já stále nemluvila s Cameronem. Věděla jsem, že je to ode mě nezodpovědné, ale potřebovala jsem být sama. Mé ranní nevolnosti stále trvaly a já už se s tím vším začínala nějak smiřovat. Nevěděla jsem, jak to oznámím rodičům, Joshovi později i Joelovi a už vůbec, Cameronovi. Připadala jsem si, jako bych na všechno byla sama, ale nechtěla jsem zatěžovat ostatní, alespoň prozatím ne. Na potrat jsem odmítala jít, protože je to prostě vražda dítěte a něco takového jsem udělat rozhodně nechtěla.

Ráno jsem vstala s tím, že jsem okamžitě zamířila do koupelny, kde jsem se už třetí den opět vyzvracela. Bylo mi zle a věděla jsem, že budu muset vyjít s pravdou ven. Když už mi bylo líp, šla jsem zpět do pokoje, oblékla jsem si černé džíny a bílý svetr a rozčesala si své dlouhé vlasy, které jsem nechala rozpuštěné. Líčit jsem se nechtěla, a tak jsem si na rty nanesla jen trochu balzámu na rty, které byly trochu popraskané. Vzala jsem si kabelku, do které jsem naházela nějaké sešity a učebnice a přehodila jsem si ji přes rameno. Zabouchla jsem dveře od svého pokoje a šla dolů.

,,Co si dáš k snídani zlatíčko?" zeptala se mě máma, která byla v kuchyni a připravovala lívance nebo co to vlastně bylo. „Jenom sklenici džusu." řekla jsem a pokusila jsem se usmát se na ni. „Ashley, měla by ses najíst." podotkla máma a donesla mi sklenici pomerančového džusu ke stolu. „Omluv mě mami." řekla jsem a rychle vstala od stolu a utíkala na záchod. Opět. Ty ranní nevolnosti mě snad zabijou. Pomyslela jsem si. Opláchla jsem si obličej a vrátila se zpět do kuchyně. „Ashley jsi v pořádku?" zeptala se mě máma. „Jo je mi fajn. Asi mi nesedl ten džus"zalhala jsem. Máma se na mě jen divně podívala, ale naštěstí moji odpověď ignorovala. ,,Tak ahoj Ash." rozloučila se se mnou, když odcházela do práce. „A přijď brzy" doplnila ještě. „Ahoj mami." oplatila jsem ji pozdrav. Zbytek džusu jsem vylila do dřezu, protože jsem na něj opravdu už neměla chuť. Vzala jsem si kabelku, přes bílý svetr jsem si hodila džínovou bundu a nazula jsem si boty. Zamkla jsem a vyrazila k autobusové zastávce,  protože jsem odmítala jet autem s Jamesem a Cameronem.

Jdu pozdě. Zase. Povzdychla jsem si. Pomalu jsem otevřela dveře do učebny a vstoupila dovnitř. „Dobrý den. Omlouvám se, zaspala jsem." Oznámila jsem hned, jak jsem vešla do třídy a odůvodnila svůj pozdní příchod, ale zalhala jsem. Jenže co jiného mám říct našemu úchylnému učiteli? Nemyslím si, že by bylo ideální, kdybych přišla a řekla: Dobrý den, omlouvám se, že jdu pozdě, ale zdržela mě ranní nevolnost, která se ozve každý den, protože jsme měli s mým přítelem zřejmě nechráněný sex a já jsem teď těhotná. No tak to asi ne. „Dobře jdi si sednout Ashley." odpověděl mi učitel. Zamířila jsem do zadní lavice, kde seděl Josh. „Kde jsi byla ?" zeptal se mě. „Slyšel jsi ne?" odpověděla jsem mu otázkou. Josh už radši nic neříkal a jen na mě hodil nechápavý obličej a zvedl obočí. Zbytek hodiny proběhl v pohodě, ale já byla úplně mimo. I když to bych byla i kdybych nebyla těhotná, protože matika mi zkrátka nic neříká. Chápu jí, ale nebaví mě, ale tak koho taky jo. Nedokázala jsem se vůbec soustředit a stále jsem myslela jen na jedno. Jak to všem řeknu? Nedokázala jsem na to přestat myslet a mohla jsem se snažit, jak jsem chtěla. Hodina skončila. Konečně. Pomyslela jsem si. „Ashley jsi v pohodě?" zeptal se mě Josh po hodině. „Jo jsem" odsekla jsem. „Tak promiň, jen jsem se zeptal." doplnil. „Musíte se mě neustále všichni ptát jestli jsem v pohodě?" zakricela jsem na něj. „Padám odsud." řekla jsem, sbalila jsem si věci do kabelky, hodila si ji pres rameno a rychle odešla ze třídy. „Ashley počkej" zakřičel na mě Josh a já věděla, že běží za mnou. Rychle jsem mířila k východu ze školy a Josh mě neustále následoval. U skříněk jsem viděla Camerona, který se na mě jen rychle podíval a vypadalo to, že chce jít za mnou. Vyšla jsem ze školy a zabouchla za sebou prosklené dveře. Jen jsem viděla, jak za nimi stojí Josh a pak jsem odešla. Věděla jsem, že za mnou už nejde, a tak jsem zpomalila tempo. Šla jsem parkem a mířila jsem domů. Odemkla jsem dveře, vešla dovnitř a hned jak jsem je zabouchla, opřela jsem se o ně a sjela dolů. Nohy jsem si přitáhla k hrudníku a začala jsem brečet. Věděla jsem, že bych se neměla stresovat, protože to není pro to malé dobré. Snažila jsem se uklidnit se, ale mrzelo mě, jak jsem se zachovala k Joshovi. Opatrně jsem vstala a šla si udělat čaj. Mezitím, co se vařila voda, jsem se šla převléct do šedých tepláků a černého trika. Vlasy jsem si svázala do obyčejného drdolu, z kterého mi vyčnívaly pramínky vlasů. Zalila jsem si čaj, který jsem si donesla na malý konferenční stolek, který se nacházel u gauče. Vzala jsem si nějakou deku a pustila si film. Chtěla jsem něco oddychového a nakonec vyhrál film Dopisy pro Julii. Asi v půlce filmu se mi začaly klížit oči a zanedlouho jsem úplně vytuhla.

Když jsem se vzbudila doma ještě nikdo nebyl, a tak jsem dál ležela v obývaku na gauči. Vzala jsem si mobil a projela sociální sítě. „Rossie pojď ke mně." zavolala jsem na svého francouzského buldočka, kterého mi dali rodiče k sedmnáctým narozeninám. Rossie ke mně okamžitě přiběhla a já si ji vzala k sobě na klín. Netrvalo dlouho a zazvonil zvonek, jehož zvuk se rozléhal po celém domě. „Už jduu." zavolala jsem, i když jsem věděla, že ven to ta dotyčná osoba stejně neuslyší. Odemkla jsem a otevřela dveře. ,,Ahoj Ashley." Cameron. Jeho pohled směřoval přímo do mých očí, a tak jsme navázali oční kontakt. Ale za chvilku jsem uhnula pohledem do strany. „Jsi nádherná." řekl i přes to, že jsem na sobě měla obyčejné tepláky a černé tričko a vlasy svázané do drdolu. „Camerone." povzdechla jsem si. „Ne Ashley. Nech mě domluvit. Řekneš mi už konečně co se stalo?" zeptal se mě. „Camerone." znovu jsem zopakovala jeho jméno. Jméno člověka, kterého jsem tak milovala. „Nemůžu. Ne teď. Nejsem připravená." řekla jsem, ale tentokrát jsem nelhala, byla to pravda, nebyla jsem připravená, říct mu, že s ním čekám dítě. Možná jsem se bála jeho reakce a taky toho, že mu zkazím život. Chtěla jsem pro něj to nejlepší a pokud vím, tak stát se otcem v 19 asi není zrovna pokládáno za nejlepší věc života. „Ale Ashley.." „Nechci tě vidět Camerone." přerušila jsem ho. Ani jsem nečekala na odpověď a zabouchla jsem dveře, zamkla je a šla zpět pod deku.

„Ahoj Ashley." pozdravila mě máma, když přišla domů a v rukou měla plné nákupní tašky. „Ahoj" řekla jsem tišším hlasem. Za ní šel James a nesl další dvě tašky s jídlem. Takového jídla, že nám to vystačí až do Vánoc. Pomyslela jsem si. „Čau ségra"pozdravil mě James. Kývla jsem na pozdrav. „Co bude k večeři ?" zeptala jsem se. Do kuchyně zrovna přicházela máma s naštvaným výrazem a v ruce držela mobil. „Ashley?" zeptala se mě. „Musíme si promluvit."

„Jamesi můžeš odejít? A děkuju, že jsi mi pomohl s těmi taškami." řekla máma bráchovi, který hned na to odešel k sobě. „Tak co si chtěla?" zeptala jsem se mámy a zkřížila jsem si ruce na prsou. „Volal mi tvůj učitel, že jsi prý odešla dnes ze školy, aniž by jsi cokoliv někomu řekla. Přijde ti to normální?" zakřičela na mě máma. „Mami nekřič prosím tě" snažila jsem se ji uklidnit a jednou rukou jsem se zapřela o kuchyňskou linku, protože se mi nějak přitížilo. „Já nemám křičet? Ashley jsi moje dcera a ja s tatou pro tebe chceme dobré vzdělání tak to pochop. A jestli to bude pokračovat, tak dobré vzdělání rozhodně mít nebudeš." zakřičela znovu. „Panebože mami bylo to jednou" neudržela jsem se a už jsem taky zakřičela. „Nekřič na mě" řekla máma a chytla se za čelo. Na nic jsem nečekala, odešla jsem z kuchyně, oblékla si bundu, nazula boty a vypadla z domu. Mobil jsem si strčila do kapsy od své džínové bundy a věděla jsem přesně, kam mám zamířeno. K Joshovi. Temnými ulicemi jsem šla až k domu kde bydlí a šla jsem k zadnímu vchodu. Vytáhla jsem mobil a do SMS naťukala Podívej se z okna. Zprávu jsem odeslala Joshovi a čekala na odpověď. Té jsem se ale nedočkala, místo toho jsem ale viděla, jak se Josh rozhlíží z okna, až se nakonec podíval na místo, kde jsem stála. Za chvíli odešel od okna a netrvalo dlouho a otevřely se dveře zadního vchodu, u kterého jsem stála. A neotevřel je nikdo jiný než sám Josh. Okamžitě jsem mu padla okolo krku. „J-já jsem těhotná" v tu chvíli mi vyhrkly z oči slzy. Josh si mě k sobě přitiskl a snažil se mě utěšit. „To bude dobré Ashley. Vy to s Cameronem zvládnete.Nemáš se čeho bát."„On, on to neví Joshi." řekla jsem mu a sklopila jsem hlavu. „Ashley plánuješ mu to doufám říct?" „Musím mu to říct. Zítra za ním dojdu. Slibuju." „To jsem rád." řekl. „Omlouvám se ti" řekla jsem. „Ne. Neomlouvej se. Vím, že to pro tebe musí být těžké." řekl. „Mohla bych tu dnes zůstat?" zeptala jsem se ho. „Jasně." řekl „Tak pojď dovnitř, měla bys být v teple." Kývla jsem a šla jsem společně s Joshem dovnitř. „Tak dobrou Ash. Kdybys cokoliv potřebovala jsem vedle" „Dobrou Joshi" řekla jsem a odešla do pokoje,ve kterém jsem mohla přespat.

Ahoj! Tak tahle kapitola byla o něco delší a doufám, že se líbila. Tak jo užívejte zbytek víkendu. Mám vás ráda.❤ AT.