Endless Love

11.

Týden po týdnu plynul a s Cameronem už jsem od našeho rozchodu nemluvila. Dva týdny. Byla jsem z toho špatná, ale snažila jsem se nedát to na sobě nějak moc znát. Vlastně jsme toho stihli víc v tom utajeném vztahu než později v tom oficiálním. Snažila jsem se to brát tak, že jsem ještě mladá a jednou se prostě ten správný najde. Nevěděla jsem kdy, kdo a jak. Ale jedno jsem věděla jistě, že ho stále miluji, i když on mě nejspíš už ne. Hlavou mi běžely všechny tyhle myšlenky, a tak jsem jen zatřepala hlavou, abych se jich zbavila. Jinak pokud jde o Emily a to, že se budou stěhovat, tak už se stalo. Předevčírem odjeli. Nadobro. Snad vám ani nemusím říkat, že už teď je mi smutno, protože je to vice než jasná věc. Josh už je zhruba týden doma z nemocnice a naštěstí je v pořádku. Je tady pro mě, za což jsem mu nehorázně vděčná. Tráví se mnou veškerý volný čas. A pokud jde o toho kluka, který mě po té noci, kdy jsem se totálně opila v tom baru, přivedl domů, jmenuje se Joel a docela si rozumíme. Zkrátka jsme kamarádi a poslední dobou se bavime víc a víc. Je to fajn kluk a on a Josh mě dokážou strašně moc podržet. A i přes to, že ho znám jen nějaké dva týdny, mám pocit, jako bych ho znala celý svůj život.

„Už zase" zabrucela jsem otráveně, když jsem slyšela ten otravný zvuk mého budíku a vyhrabala se z postele, která se nacházela uprostřed mého pokoje. Vzala jsem svůj mobil a rozklikla ikonku instagramu, abych se podívala, co je nového. „Ashley vstáváš?" zařvala na mě máma z dolního patra našeho domu. „Joo" odpověděla jsem ji. Otevřela jsem svoji šatní skříň a popadla nějaké džíny a tilko, pres které jsem si potom hodila ještě nějakou mikinu. Procesala jsem si vlasy a nanesla lehkou vrstvu řasenky. Vzala jsem si kabelku a šla dolů, kde jsem si už jen nazula svoje bílé conversky a chystala jsem se vyrazit.

„Camerone?" zeptala jsem se, když jsem viděla, jak schází ze schodů do kuchyně. Hned jsem šla za bráchou, protože jsme byli domluvený, že si sem Camerona může brát, ale ať se s ním nevídám. „Co tady sakra dělá?" zeptala jsem se a můj hlas doprovázelo bouchnutí dveřmi od Jamesova pokoje. „Cože co?" zeptal se jakoby byl naprosto mimo. „Ptam se tě, co tady k sakru dělá  Ca-Cameron!?" „Jo on, no, prostě tu spal. Promiň" „Víš Jamesi, na něčem jsme se domluvili a ja bych byla rada, kdyby to tak zůstalo." řekla jsem. „Ale Ashley on s tebou chce vážně mluvit" řekl James, čímž mě trochu zaskočil. „Nezájem" „Je pozdě" řekla jsem a odešla z jeho pokoje. Šla jsem zpět dolů a chystala se odejit. Když jsem odcházela, Cameron mě chytil za ruku. „Camerone" řekla jsem klidným hlasem. „Nech mě" „Ashley, jen mě vyslechni prosím" „Ne Camerone, je pozdě." rekla jsem a do očí se mi hnaly slzy. Cameron mě konečně pustil a ja tak mohla odejit. Když jsem odcházela, slyšela jsem jeho hlas. „Ashleyy. Já vim, že jsem to pokazil, ale prosím" Musela jsem to ignorovat. Nemohla jsem mu znovu dovolit dostat se ke mně tak blízko. Po cestě do školy jsem měla oči plné slz. „Ahoj Ashley" pozdravil mě někdo a ja si všimla, že je to Joel. „Ahoj" řekla jsem potichu. „Stalo se něco?" zeptal se. „Já... Cameron" řekla jsem a padla mu kolem krku. Ani jsem netušila, ze za tak krátkou dobu, si můžete najít tak skvělého kamaráda. Josh je momentálně na týden u Emily, a tak mě tak nějak svěřil Joelovi. „Ashley, je mi to tak líto. Bude to dobrý. No taaak psst." utěšoval mě. Stále jsem brecela, nemohla jsem přestat. „Bude to v pořádku." zkoušel to znovu. „Já, já vím. Jen je to těžké." „Já vím, že je, ale ty jsi silná holka. Tohle všechno zvladnes, popravdě jsi ta nejsilnější holka, co jsem kdy poznal." řekl. „Samozrejme, to myslím z té psychické stránky." řekl a musel se zasmát a ja taky musela. „Nechceš odtud vypadnout?" zeptal se mě, když už jsem byla docela v klidu. Prikyvla jsem. Do školy se mi opravdu nechtělo a řekla jsem si, ze den s kamaradem mi jen přispěje. „Kam bys chtěla jít?" zeptal se mě. „Je mi to jedno" a taky, ze mi to jedno bylo. Nakonec jsme šli do parku, kde jsme si několik hodin povídali a potom si zašli na jídlo. „Budu muset na fotbal." „Dobre, ještě půjdu s tebou" „Seš si jistá? Vis, můžeš potkat Camerona." řekl a sklopil pohled k zemi. „Je to v pohodě." Šli jsme až ke školnímu hřišti, kde Joel u jednoho stromu zastavil. „Děkuju ti za skvělý den Ashley." řekl a vzal moji dlaň, na kterou mě následně políbil. Zasmála jsem se nad tím. Ale pak jeho rty byly na jiném místě. Na těch mých. Ze začátku jsem spolupracovala, ale pak jsem sebou cukla a odtrhla se od něj. „Tohle nemůžeme" řekla jsem. Popravdě jsem to vlastně asi ani nechtěla. Vždyť pořad miluju Camerona, pomyslela jsem si. Ale z přemýšlení mě vytrhl hlas. Cameronův hlas. „Okamžitě ji nech" zařval na Joela. „Camerone" řekla jsem nejdříve s klidem v hlase. Ale v tu chvíli Cameron jednu natáhl Joelovi. „Co to k sakru děláš!?" zařvala jsem a klekla si k Joelovi, který ležel na zemi a z nosu mu tekla krev. „Snažím se tě chránit" řekl. „Jestli mě chceš chránit, tak se laskavě drž ode mě a mých přátel dál"řekla jsem znovu ostřejším hlasem. „Copak ti to nedochází Ashley? Já tě pořád miluju" Chvíli jsem tam jen tak stala, asi protože jsem se snažila najít ta správná slova. „Já tě neopustila pamatuješ" řekla jsem. „Ale..." „Prosím odejdi" přerušila jsem ho a řekla mu ať odejde, i když jsem si to nepřála. Ale nemohla jsem to řešit tady a teď, když mi u nohou ležel Joel, kterému naštěstí už přestala téct krev z nosu. „Omlouvám se" řekla jsem. „Ne ty nemáš za co a on taky ne. Miluje tě Ashley." řekl tichým hlasem. ,,Ale.." ,,Žádné ale neexistuje" přerušil mě.  ,,On tě miluje a neměla by jsi ho od sebe takhle odhánět" řekl. ,,A jestli s ním chceš být, vyslechni ho, protože se taky může stát, že když to neuděláš teď, ta příležitost už nemusí být nikdy."  Když to dořekl, říkala jsem si, jak může tak mladý člověk říct něco takového, ale měl pravdu. Měla bych to udělat. Pomyslela jsem si. ,,Děkuju" řekla jsem jen a pokusila jsem se o úsměv. ,,Ashley, já, asi není vhodná doba, ale já ti to musím říct, stejně by se to k tobě možná doneslo, tak chci, abys to slyšela ode mě. Zpozorněla jsem. Bála jsem se, co to je, když mi to raději chce říct on sám než, abych se to dozvěděla od někoho jiného. ,,Ano?" zeptala jsem se. ,,Já, no, úplně nevím jak začít." ,,Prostě to řekni" povzbuzovala jsem ho. ,,Jde o to, že  já zamiloval jsem se do tebe. Ani nevím jak je to za tak krátkou dobu možné, ale je to tak." Koukala jsem na něj s vytřeštěnýma očima. ,,Já,no.." ,,Nemusíš na to nic říkat" opět mě přerušil. ,,Já vím, že miluješ jeho a nebudu mezi váma stát, protože chci pro tebe to nejlepší a vím, že se mnou by jsi šťastná nebyla." Když to dořekl, falešně se na mě usmál s doměnkou, že mu jeho úsměv věřím. Přešla jsem to, věděla jsem, jaké to je, když se zamilujete a vaše láska není opětovaná. ,,Já. Omlouvám se." řekla jsem. ,,Ne neomlouvej se. Nemůžeš za to a jestli ho miluješ, tak mu to řekni co nejdřív než bude pozdě." Povzbuzoval mě. Když jsem mu ránu ošetřila a my si dostatečně popovídali, Joel odešel na trénink a já se vydala domů.

Tak další kapitolka je tu a už jedenáctá, což naprosto nechapu.A co říkáte na Joela? Chudák se nám zamiloval do hlavni hrdinky. No uvidíme jak to bude dál. Jinak moc děkuju za každý read a vote. Kdyby byly nějaké dotazy, nebojte se mi napsat. Mám vás ráda ❤