Endless Love

21.

„Slečno Maxová dnes půjdete domů."řekla sestřička, když vešla do nemocničního pokoje, ve kterém jsem ležela už dva dny. Za ty dva dny jsem odmítala s kýmkoliv mluvit, teda kromě Joshe. Ten tu se mnou byl i přes noc, protože byl jediný, koho jsem neodmítala. Rozuměl mi a trávil se mnou veškerý svůj volný čas. S Cameronem jsem nemluvila a upřímně asi to mezi námi nevypadá dobře. Byla jsem ze všeho tak unavená,ale nemohla jsem dělat nic. Ve dne jsem mohla předstírat smích, zatímco noci jsem probrečela s tím,že jsem upřeně zírala na strop. Nejhorší na tom bylo, že jeden den jsem byla snad ta nejšťastnější holka na světě a během pár minut se mi celý život převrátil na ruby. Totálně.

Opatrně jsem vstala, protože mě chvílemi ještě pobolívalo břicho,pustila jsem si na mobilu potichu hudbu a začala si skládat věci do tašky. Když jsem měla zabaleno, někdo otevřel dveře. „Irino!?"zeptala jsem se naštvaně. „Ash, přišla jsem se ti omluvit." „Jak mi můžeš vubec jen přijít na oči. Okamžitě odejdi."řekla jsem a zkřížila si ruce na prsou. „Já omlouvám se."řekla a její pohled se zastavil na mém břiše. Zhluboka jsem se nadechla. „Ty si vážně myslíš, že tvoje omluva nahradí život dítěte?" Sklopila pohled. „Irino odejdi."pobídla jsem ji znovu. „Dobře."
Chvíli po tom, co Irina odešla, někdo zaklepal na dveře. „Dále."pobídla jsem danou osobu,aby vstoupila dovnitř. „Ahoj."pozdravil mě James. „Čau brácha."odpověděla jsem mu a dál seděla na posteli jak zhypnotizovaná. „Je čas jít."řekl. Lehce jsem přikývla, James vzal moji tašku a já se u dveří naposledy ohlédla na pokoj, ve kterém jsem teď 3 dny ležela. Hned jak jsme nastoupili do auta, jsem si do uší dala sluchátka a poslouchala hudbu. Po chvíli jsem usnula.

„Díky,že jsi pro mě přijel."poděkovala jsem Jamesovi, když jsme dojeli domů a vystoupili z auta. „Cítíš se už lépe?"zeptal se mě a podrbal se za uchem. „Já-já nevím." Pokusila jsem se usmát,ale byla jsem si jistá, že James můj falešný úsměv odhalil. Vzala jsem si tašku i když mi bylo jasné, že mi za to James vynadá, že bych se s tím tahat neměla. „Ashley co ta taška!?"zeptal se podrážděně a hodil na mě pohled "Ala co to děláš" a ještě k tomu zvedl obočí. „Zvládnu to."řekla jsem a arogantně jsem na něj mrkla. Odemkla jsem vchodové dveře a vešla dovnitř. Byla jsem připravená na všechno, ale na tohle ne. „Ahoj Ashley." Už jen z jeho hlasu se mi podlamovala kolena, ale nesměla jsem to na sobě dát znát. Z ruky mi rychle vypadla taška, kterou jsem před chvíli nesla dovnitř. „Ahoj."pozdravila jsem ho, když jsem si konečně uvědomila, že tu stojí. V našem obýváku. V našem domě. Po tom všem.

„Mohli bychom si promluvit?"zeptal se mě po chvíli, co jsme tam jen tak stáli. James dlouho nešel, což mi připadalo vážně divné, a tak jsem se podívala z okna,abych zjistila kde je, ale nebylo tam ani auto, takže jsem usoudila, že nejspíš někam odjel. Konečně jsem se mu podívala do oči. „Já nevím, jestli jsme připravená Camerone."oznámila jsem mu a opět sklopila svůj pohled k zemi. Cameron ke mě přistoupil a najednou byl tak blízko, že jsem slyšela jak mu bije srdce a byla jsem si jistá, že to ve mě znovu vyvolá velkou chuť žít, kterou jsem ale i přesto všechno stále ještě trochu měla. Ale opravdu jen trochu. „Camerone."začala jsem, když se začal nenápadně přibližovat. „Omlouvám se."řekl najednou. „Tak moc jsem to posr*l. Můžeš mi to odpustit Ashley?"zeptal se mě a nejdříve se mi upřeně podíval do očí, ale potom svůj pohled přesunul směrem k zemi. „Ne. Neomlouvej se. Já vím, že to bylo i tvoje dítě a taky vím, že jsem se nechovala úplně nejlíp. Hlavně k tobě. Chtěl jsi tu být pro mě, ale já tě odmítala. A pořád nedokážu pochopit proč. Proč sakra!? Když bez tebe je to jakoby můj život naprosto ztratil smysl, jakoby nic nemělo cenu a jako bych nemohla dýchat."konečně jsem ze sebe dostala, co jsem potřebovala. Musela jsem mu to říct teď, protože nikdy nevíte, kdy přijde další rána, která vás naprosto zasáhne aniž byste to čekali. Nikdy nevíte, jestli tu osobu znovu uvidíte. Nikdy nemáte tu jistotu. Proto jsem to řekla. Tady. A teď. „Ashley."začal Cameron. „Bez tebe to bylo něco hrozného. Protože tě tak šíleně miluju a nepřestal bych ani kdybych chtěl sebevíc." Usmála jsem se na něj, ale cítila jsem, jak mi z očí začínají téct slzy. „Miluju tě Ashley."zařval Cameron na celý dům a okamžitě mě vyzvedl tak, abych obmotala nohy kolem jeho pasu. „Seš blázen,víš o tom?"zeptala jsem se a zasmála jsem se. „Do tebe."zašeptal. „Miluju tě Camerone."řekla jsem mu a bez váhání ho políbila, přičemž on se tomu opravdu nebránil.

„Ashley napadlo mě."začal Cameron, když jsme leželi v moji posteli a tulili se k sobě. Nechápavě jsem se na něj podívala, když mlčel a nedopověděl na to, co začal. „Jelikož spolu budeme už půl roku. No prostě jsem nám objednal dovolenou na Mallorce." „Panebože Camerone. Tohle jsi přeci vůbec nemusel." Řekla jsem a okamžitě ho objala. „Ale musel. Rád bych s tebou strávil víkend. Jen ty a já. My dva."řekl a usmál se. Do očí se mi opět hnaly slzy. A řekla bych, že dnes už tak po sté. „Neplač."řekl. „Já-omlouvám se."řekla jsem, zasmála se a utřela si slzy. Cameron se zasmál. „Vždyť se nic neděje."řekl a políbil mě na čelo. „Brečím tu před tebou jak nějaká malá holka."řekla jsem a následně se opět zasmála. „Ale tak co."dořekla jsem. „Jsi moje malá holka." „Heej" Bouchla jsem ho do ramene. „Musíš pořád poukazovat na můj vzrůst?"zeptala jsem se a hlasitě se zasmála. „Ne ty můj skřítku."řekl a taky se zasmal. „Tss."vydala jsem ze sebe a otočila se k němu zády s tím, že jsem hrála uraženou. „Ashley?"ozval se Cameronův hlas po chvíli. „Hm?"zabručela jsem nazpět. Cameron mě objal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. „Promiň."zašeptal mi do ucha až mi přejel mráz po zádech. Najednou jsem se rychle otočila a vyhoupla se na Camerona. „A mám tě!"zařvala jsem se zasmátím. Seděla jsem mu na klíně, s tím,že on ještě stále ležel, a tak jsem se rozhodla lechtat ho. „Ani na to nemysli Ashley."řekl mi, když zřejmě z mých oči vyčetl, co se chystám udělat. Nenápadně jsem se příbližila k jeho rtům. Skousla jsem mu ret a Cameron nevydal ani hlásku. Čekal, co se bude dít dál. Ještě jsem mu dala rychlou pusu, ale potom jsem ho rychle začala lechtat. Chvíli se nechal, ale potom se zvedl a přetočil si mě pod sebe. Právě byl nahoře on. „Aaa"zaječela jsem a začala se smát. „Nemáš provokovat."řekl a tentokrat začal lechtat on mě. „Camerone."zakřičela jsem a opět se zasmála. Cameron přestal. Podíval se mi do očí. Kývla jsem. Začali jsme ze sebe sundavat oblečení. Nejdříve odletělo moje triko a později i to jeho. A takhle to šlo dokud jsme nebyli oba nazí. V mojí posteli. Když jsem byla nahá, podívala jsem se na svoje břicho, na kterém byla jizva. A mě to všechno problesklo hlavou. Otočila jsem se ke Cameronovi zády. „Ashley."začal. „Neboj se. To bude v pořádku. My to přeci zvládneme."ujišťoval mě. V jeho hlase bylo tolik jistoty, kolik jsem ani já za celý život neměla. Otočila jsem se zpět k němu. Pohlédla mu do hluboko do očí a nadechla se. Cameron se pomalu příbližil a začal mě něžně líbat. Po chvilce mě opatrně položil a naše těla splynula v jedno.

„Miluju tě Ash. My to zvládneme. Chci, abys něco věděla. A to, že jsem tady s tebou. Vždycky. A taky vždycky budu." Usmála jsem se. „Já vím Camerone. Taky tě moc miluju."řekla jsem. A konečně jsem řekla něco, čemu jsem ještě včera nevěřila. „A ano, zvládneme to."

Ahoj! Tak konečně nová kapitola. Omlouvám se, že teď týden nebyla, ale prostě nebyl čas. A když už píšu, tak chci, aby z toho vylezlo něco alespoň trochu normálního, takže to taky nějakou tu práci dá. Doufám, že se kapitola líbila. Mám vás ráda.❤️ AT.