Endless Love

24.

„Protože tě miluju Camerone,"řekla jsem a podívala se mu hluboko do očí. On udělal to samé a pak mě chytl za bradu a dlouze mě políbil. „Tak asi abychom šli ne?"zeptal se mě a usmál se. „Můžeme,"odpověděla jsem mu a lehce přikývla. Cameron mě chytil za ruku a šli jsme k hotelu, kde jsme byli ubytovaní. „A už jsi přemýšlel na jakou vysokou půjdeš?"dostala jsem ze sebe konečně po dlouhém zvažování jestli se ho na to zeptat nebo ne. Nakonec jsem tak učinila. Následovalo ticho. „Ehm,"odkašlal si. „No já, chtěl jsem na NewYorsskou,"řekl a já v tom šoku pustila jeho ruku. „Ashley,"začal. „Ne Camerone, já to chápu. Respektuju tvoje rozhodnutí a budu při něm stát jestli si myslíš, že je dobré. Koneckonců je to tvoje budoucnost ne moje,"vysvětlila jsem a věnovala mu nejistý úsměv. „Ale moje budoucnost zahrnuje i tebe," řekl Cam a já se musela usmát, protože to, co řekl mě strašně zahřálo u srdce. „Vždycky to s námi bylo konplikovaný, vždyť to víš Ashley, ale my to spolu zvládneme a to vždycky." „Ano, já vím Came,"ujistila jsem ho. „Tak pojď,"řekl a natáhl ke mně ruku. Opět jsem ho chytla za ruku a pokračovali jsme v cestě na hotel.

Druhý den ráno jsem se vzbudila a Cameron vedle mě neležel. Nejdřív jsem se trochu lekla, ale pak jsme si řekla, že se šel asi jen projít. Vyhrabala jsem se z vyhřáté postele a namířila si to do koupelny. Provedla jsem ranní hygienu a vysprchovala se. Oblékla jsem si černé vzorované kraťasy a bílé tílko,vlasy jsem si vyčesala do vysokého culíku a byla jsem připravená. Zamkla jsem byt a šla ven.

Šla jsem po břehu moře a přemýšlela, jak to s námi bude dál. Od včerejšího rozhovoru o Cameronově vysoké jsme spolu nemluvili,protože jsem ho vlastně ani neviděla. Nevěděla jsem, kde je, co dělá, ale byla jsem si jistá, že je v pořádku. Stavila jsem se pro jedno Mochito, protože už jsem měla vážně žízeň a pak šla zpět na hotel.

„Kde jsi byla?"zeptal se mě Cameron, když jsem přišla. „To bych se měla ptát já tebe,"odsekla jsem a zašla do koupelny. Zamkla jsem se a nevycházela. „Ashley.."řekl tichým hlasem. Neodpovídala jsem. „Ashley no tak otevři,"řekl Cameron a bouchl do dveří. V jeho hlase byl slyšet smutek. Pomalu jsem vstala, protože ještě stále se mi motala hlava a odemkla dveře. Vešel Cameron a já mu rychle vpadla do náruče. „Co když to všechno změní?"zeptala jsem se. „Co by to mělo změnit?"zeptal se, ale než jsem stačila cokoliv říct, začal opět mluvit. „Letadlem jsou to 4 hodiny, můžeme se navštěvovat,"řekl a polkl. „Když já vlastně ani nevím, jestli to takhle chci," řekla jsem do ticha, které tu panovalo. Při moji odpovědi Cameron zůstal tiše stát, ale nebyl jediný, já sama byla ze své odpovědi nesvá a byla si tím dost nejistá. Po chvilce ticha konečně něco řekl: „Tak proč spolu teda ještě jsme? Když to nechceš, cely tohle je zbytečný. Jestli už mě nechceš, tak mě proste odkopni hned ale neodháněj mě od sebe postupně. Jestli už nechceš nás, tak to musí skončit." Poslední větu zašeptal, ale i přesto jsem ji slyšela. „Možná, že to tak bude lepší," dodal ještě. Cítila jsem, jak mi po tváři stéká slza. A pak další a pak další. „Jestli to tak chceš,"řekla jsem nakonec a třískla dveřmi od koupelny.

Asi po hodině jsem vylezla a všimla jsem si jedné letenky, která ležela na posteli. Cameronovy zavazadla byly pryč, všechny jeho věci, všechno. Z očí se mi opět začaly valit vodopády slz. Odehnala jsem ho od sebe, ale věděla jsem, že to tak bude nejspíš lepší. Zvedla jsem se z postele a začala si balit věci. Vzala jsem svůj mobil a zavolala Joshovi. „Joshi mohl by jsi pro mě prosím přijet na letiště?"zavzlykala jsem do telefonu, ačkoliv jsem se snažila nedat na sobě znát, že se něco děje. „Ashley, jasně, že jo, ale co se stalo? Kde je Cam?"chrlil na mě jednu otázku za druhou. „Ashley no tak co se stalo?"zeptal se mě podruhé Josh, když už jsme dobu neodpovídala. Konečně jsem si uvědomila, že na mě mluví a rozhodla jsem se mu odpovědět. „Ne všechno je v pohodě,"zalhala jsem i když jsem věděla, že mi to sotva uvěří. „Hele Ashley.." „Ne Joshi, není to v pořádku,"přerušila jsem ho. „Myslíš, že mě teda budeš moct vyzvednout na letišti?"zeptala jsem se znovu. „Kdykoliv, ať se deje cokoliv,"řekl. Jo to Cameron taky říkal. Pomyslela jsem si. „Tak děkuju,"řekla jsem a típla náš hovor. Dobalila jsem si posledních pár věcí a odešla na recepci odhlásit nás pokoj. „Přejete si?"zeptal se mě pan na recepci, někoho mi vážně připomínal, ale já si nemohla vybavit koho. „Chtěla bych si zavolat taxík prosím,"řekla jsem a pokusila se o úsměv. Marně. „Vy jste slečna Maxová, že?" Lehce jsem přikývla. „Máte tu objednaného osobního řidiče, který vás dopraví až na letiště a pomůže vám se zavazadly."řekl a já něj zůstala vykuleně koukat. „Co-cože?"zeptala jsem se nechápavě. „No, že tu máte objednaného osobního řidiče od pana Came-" „Děkuju,"přerušila jsem ho dřív než stihl vyslovit jeho jméno. Nevím proč, ale to jméno jsem nemohla slyšet, snažila jsem se s tím srovnat, ale přeci jen rozchod s někým koho milujete, je ten nejbolestnější. Kdyby ty city vymizely. Ale oni nevymizely a já se obávala, že ani nevymizí. Jasně, rozešli jsme se teprve dnes, ale myslela jsem to tak, že bych ho už nemilovala a proto by byl konec. Ale já ho milovala a tím horší to bylo.

„Přejete si ještě něco Ashley?"zeptal se mě ten osobní řidič, kterého mi objednal Cam-, ne On. „Ne děkuju,"řekla jsem a nechala ho odejít, zatímco já jsem nastupovala do letadla, které mělo za pět minut odlétat. Cítila jsem, jak se letadlo zvedá od země a my vzlétáme. Do uši jsme si dala sluchátka a poslouchala jsme hudbu. Začínala jsem usínat.

„Ashley,"zavolal na mě Josh na letišti, abych si ho všimla, protože jsem ho hledala v tom davu plném lidí. Když jsem ho spatřila, pospíchala jsem k němu. „Ashley,tak co se stalo?"zeptal se mě rychle a když uviděl, že mi z očí začínají téct slzy, objal mě. „Nechci o tom mluvit." „Ale Ashley,"začal, ale já ho přerušila: „Ne Joshi až budu chtít, řeknu to. Ale teď ne. Ale děkuju, že jsi pro mě přijel. „Nemáš vubec zač, vždyť ty víš, že jsme tu pro tebe."řekl a věnoval mi kamarádský polibek na čelo. Stiskl mě ve svém objetí ještě pevněji a já byla rada, že tu pro mě je.

„Vážně si nechceš promluvit?"zeptal se mě Josh na příjezdové cestě u našeho domu. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, ale děkuju, za vše."řekla jsem znovu. „Kolikrát ti mám říkat, že.." „Pšst, protože mam zač,"řekla jsem a Josh se ušklíbl, jakoze já mam zas svoji pravdu. „Tak jo musím jet, ale jsem tady pro tebe" „Dobře,"řekla jsem. „Ale slib mi, že nic nevyvedeš,"řekl a v jeho obličeji se objevila starost. „Ne neboj,"řekla jsem to sice dost nejistě, ale řekla. Když jsme se s Joshem rozloučili, šla jsem do domu, kde jsem hodila kufr do rohu a utíkala nahoru. Zamkla jsem se ve svém pokoji a brečela. Opět.

Šla jsem do vany, kde jsem nějakou chvíli byla. Vysušila jsem si vlasy a zalezla zpět k sobě do pokoje. Pokoušela jsem se usnout tak dlouhou dobu až jsem to nakonec vzdala a připustila si, že to asi vážně nepůjde. Převalovala jsem se z boku na bok, ale nepodařilo se mi usnout. V hlavě jsem měla totiž stále jen jednoho člověka a to jeho.

Ahoj, tak další kapitola je tu.❤️ Omlouvám se, že teď moc nevychází, ale času moc není a tak se snažím, kdy to jde. Jinak doufám, že se kapitola líbila. No a pomalu se asi blížíme ke konci, vypadá to tak, že Endless Love už bude mít jen par kapitol a do konce prosince by mohla být dopsana. Tak jo. Mam vás rada.❤️ AT.