Endless Love

25.

„Ashley co se tam mezi vámi stalo?" Přišla mi zpráva od Joshe. Jen jsem si ji přečetla, zamkla mobil a hodila ho zpět na postel. Celou noc jsem nespala a od 5 jsem přešlapovala po pokoji sem a tam. Pak jsem si šla lehnout, pak jsem zas nesmyslně chodila po pokoji a takhle pořad dokola. „Ashley,"řekla tichým hlasem máma, když klepala na dveře mého pokoje. „Ashley no tak řekneš mi co se stalo?,"zeptala se znovu, když jsem ji delší dobu neodpovídala. „Nechci o tom mluvit. S nikým,"zdůraznila jsem slovo NIKÝM. Ještě předevčírem jsem si život tak užívala a dnes jsem nevěděla co s ním dělat. Je až příliš smutné jak se věci mění. Tak rychle. Tak moc. A tak najednou. „Dobře Ashley, ale pamatuj, jsem tady pro tebe,"řekla máma a já slyšela, jak odchází od mého pokoje a schází po schodech.

„Ashley, no tak otevři mi,"ozval se hlas Joshe za dveřmi mého pokoje. Nakonec jsem se sebrala a šla mu otevřít. „Ahoj,"řekla jsem unaveně, ještě, aby ne, když jsem poslední 3 dny vůbec nespala. „Ahoj,"řekl Josh. „Páni vypadas vážně příšerně,"řekl a trochu se zasmál. „Jsi fakt milej no,"řekla jsem ironicky a naznačila i ironický úsměv. „No tak řekneš mi konečně co se teda stalo? Ashley víš, že bude lepší, když se někomu svěříš,"řekl a pevně mě objal. V jeho objetí jsem se cítila tak v bezpečí, ale pořád ne natolik jako u něj. Už zase. Nedokážu vyslovit jeho jméno. Pomyslela jsem si. „Já-já nevím, kde začít,"dostala jsem ze sebe konečně. „Dobře to zvládnu,"řekla jsem a snažila jsem se pravidelně dýchat. Celé jsem to Joshovi odvyprávěla a nevěděla jsem, jak to ukončit. Nevěděla jsem proč, ale něco mi říkalo, že možná to ještě není konec, když ani náš příběh ho nemá. Byla jsem zmatená a unavená z toho všeho. Josh na mě zůstal koukat s otevřenou pusou. „No doprdele,"řekl. Trochu jsem se uchechtla. „Co?"zeptala jsem se. „Ashley tohle není konec, nemůže to takhle skončit, protože vy dva se doopravdy milujete, není to ta "láska", kterou miluje tolik kluků jen kvůli tomu, aby se s nějakou holkou vyspali. Tohle je jiný." „Joshi,"začala jsem. „Je pozdě, promrhali jsme už tolik šancí a tolik času,měla bych jít dál." Když jsem to dořekla ukápla mi slza. „Ale děkuju,"dodala jsem ještě a vrhla se mu do náruči.

„Zlato, vážně mi to nechceš říct?"ptala se mě ještě máma. Chystala jsem se zrovna ven. „Ne mami jsem v pohodě,"zalhala jsem. „Nemyslím si, že jsi v pořádku Ashley,"začala máma. „Víš od té vaší dovolené s Cam-" „Dost,"zakřičela jsem. „Jdu ven,"odsekla jsem a pospíchala si nazout boty. „Ashley kam chceš jít? Vždyť je půlnoc,"řekla starostlivě máma. „Nevydržím tady už ani jedinou minutu. Musím vypadnout,"řekla jsem a zabouchla dveře od domu. Rychlým krokem jsem pospíchala do parku a neohlížela jsem se za sebou. Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela, co víc se dalo udělat. Přemýšlela jsem o každém okamžiku s ním, o každé chvilce. A najednou mi bylo tak, jako bych bez něj nezvládala dýchat. Jako by moje srdce nezvládalo tlouct, když tu se mnou není. „Panebože,"řekla jsme do ticha. „Já ho doopravdy miluju,"třískla jsem do lavičky a začala brečet. No tak Ashley seber se. Říkala jsem si vduchu. Takhle to nemůžeš nechat. Bylo to tak, nemohla jsem to takhle nechat. Zvedla jsem se z lavičky a utíkala k jeho domu. K domu kluka, do kterého jsem se tak šíleně zamilovala, že mě to téměř zabíjelo.

Zazvonila jsem. Sice byla půlnoc, ale v domě se svítilo, takže jsem se aspoň nebala, že bych někoho mohla vzbudit. „Ashley co tu děláš?"zeptala se mě paní Dallasová, když mi otevřela dveře od jejich velkého rodinného domu. „Já, no, je doma..?"zeptala jsem se nejistě. „Cameron odjel dnes večer, letěl do New Yorku, na vysoké už zůstane. On- on ti to neřekl?"zeptala se. „Ne neřekl,"řekla jsem a cítila jak se mi do očí opět ženou slzy. Všechna moje snaha byla k ničemu. Totálně. „Tak Jo já asi půjdu,"řekla jsem a otočila jsem se. „Ashley já mu řeknu, že jsi tu byla,"zavolala na mě paní Dallasová. Otočila jsem se na ní. „Ne, to nemusíte,"řekla jsem ji a usmála jsem se. „Stejně už je to k ničemu,"řekla jsem tichým hlasem a odcházela od jejich domu.

„Ashley děláš si ze mě srandu? Přijít domů takhle opilá?"řvala na mě máma, když jsem se ráno dobelhala domů. „Hm,"zabručela jsem a pokrčila rameny. „Koneckonců kdo ti to sakra prodal? Není ti ani 18,"zakřičela na mě znovu. Začala jsem se smát. „Ashley,"okřikla mě máma. „To kdybych si pamatovala,"řekla jsem a znovu se začala smát na celý dům. „Ježiš co se tady děje?" Přišel ještě rozespalý James ke mně do pokoje. „To se zeptej tady své sestry,"řekla mu máma a mrkla na něj. Odešla a třískla dveřmi. Znovu jsem se zasmála. „Ashley jsi v pohodě?"zeptal se mě brácha. „Co myslíš Jamesi?"zeptala jsem se stejně blbě jako on. „Neodpovídej mi otázkou a řekni mi, co s tebou sakra je,"zařval James. „Se mnou? Se mnou není vůbec nic. A teď laskavě vypadni."zařvala jsem na něj zpětně. „Fájn,"zařval a odešel z pokoje. Samozřejmě nezapomněl bouchnout dveřmi. „Bože,"řekla jsem si. „Poserte se všichni."

„Joshi mohl bys dneska ven?" Zrovna jsem volala Joshovi.
„Jasně, vždyť víš, co jsem říkal. Kdykoliv."
„Dobře, tak ve 4 v parku?"
„Dobře. Zatím Ash."
„Zatím,"řekla jsem a típla hovor.
Hodila jsem na sebe potrhaný džíny a tričko. Vlasy jsem si nechala hozené přes ramena a šla dolů. „Kam jako jdeš s tou tvojí slavnou kocovinou?"zeptal se mě James. „Jakoby ti do toho něco bylo,"řekla jsem a arogantně jsem se na něj usmála. „No to taky je."řekl. „Jamesi"začala jsem. Skřížila jsem si ruce na prsou. „Brácha promiň, ale o mým životě nevíš vůbec nic. Víš jen část z toho všeho, co se mi každý den děje. A tohle je jen můj život, takže toho laskavě všichni nechte,"řekla jsem a hned jsem scházela po schodech dolů. Nazula jsem si Conversky a konečně vypadla z domu.

„Ahoj Joshi,"pozdravila jsem Joshe.
„Ahoj." Josh mě sice pozdravil, ale nevypadal příliš vesele. „Co je?"zeptala jsem se nechápavě. „To mi řekni ty Ashley. Volal mi James. To jsi se vážně opila? Jako jen tak?" „Bože,"nadechla jsem se. „Tak brácha si stěžoval no jasně. Jak jinak." Otočila jsem se a chtěla jsem odejít. „Ashley?" Neozývala jsem se. „Ashley?" Vytáhla jsem mobil, najela na Instagram a začala projíždět nejnovější příspěvky. Tak tohle jsem vážně nečekala. „Ashley?"ozval se znovu Josh. Stále jsem byla otočená zády k němu. „Co je sakra?"zeptala jsem se ho. Začala jsem brečet. Zase. „Ashley no tak co je?"zeptal se Josh. Ukázala jsem mu jeho příspěvek na Instagamu. Na fotce byl s nějakou holkou a vypadalo to, že zřejmě nejsou jen kamarádi. Páni,"řekla jsem a otřela si oči. „Ashley je mi to moc líto,"řekl Josh a objal mě. „Jo to mně taky,"zašeptala jsem. „A řekneš mi co znamenal ten včerejšek?"zeptal se zase Josh. „No tak jsem trochu kalila no,"řekla jsem mu a zasmála se. „Tak to s tím hlavně nepřeháněj,"řekl a věnoval mi kamarádský polibek na čelo. „Ale ty to zvládneš, víš to že Jo?"zeptal se mě Josh. Moji odpovědí byl ale jen nejistý úsměv.

Ahoj, tak další kapitola je tady guys!❤️❤️ Blížíme se pomalu, ale jistě ke konci, ale ještě je na co se těšit. Tak jo, užívejte si advent a Vánoce. Mám vás rada.❤️AT.