Ahoj! Rozhodla jsem se konečně jednu teenfikci dát i na wattpad. On je oblíbený kluk na škole, fotbalová hvězda a lamač dívčích srdcí. Ona je tichá holka, s pár pravými přáteli a s poměrně dobrými studijními výsledky. Jak tohle dopadne? Zamilují se...
„Jak dlouho na mě takhle zíráš?"zeptala jsem se hned po probuzení Camerona, který ležel vedle mě a upřeně se na mě díval. „Jsi nádherná."řekl mi a na jeho tváři se začal rýsovat lehký, ale za to upřímný úsměv. Úsměv jsem mu oplatila, ale nic neřekla, protože přesně v tu chvíli mě praštila do nosu vůně jídla, které bylo na bílém podnose na mém stole. „To jsi připravil ty?"zeptala jsem se ho. „Pro tebe miláčku."řekl a okamžitě vstal a podnos se snídaní mi vzal do postele. „Páni, děkuju, protože mam vážně hlad."řekla jsem a následně se zasmála. Cameron doplnil můj smích tím svým. „Co chceš dnes podniknout?"zeptal se mě. „Vlastně ani nevím. Navrhuješ něco?"zeptala jsem se. „No jelikož je polovina listopadu, mohli bychom si vyrazit na procházku a do Starbucksu." „To mi děláš naschvál,že?" zasmála jsem se. „Vždyť víš, že kafe musím omezit."praštila jsem ho polštářem. „Au. Nemusíš mě hned mlátit"řekl a zasmál se. „Nebo taky můžem zůstat doma ve tvé posteli a koukat se na filmy, co ty na to?" „To nezní špatně."řekla jsem a vlepila jsem mu rychlou pusu na tvář.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Mami, může tu dnes zůstat Cameron na oběd?"zeptala jsem se mámy, která už zas něco připravovala v kuchyni. „Jasně, že může. Koneckonců, i kdybych řekla ne,myslím, že si stejně budeš stát za svým."řekla máma a zasmála se. „No to máš pravdu."zasmála jsem se. „Mami, ja-jak to bereš?"zeptala jsem se tichým hlasem. „Co přesně myslíš Ashley? To, že jsi těhotná a já budu babička?" „Ano, přesně to." Souhlasně jsem kývla. „Víš zlatíčko" nadechla se máma. Trošku jsem se zděsila,co bude následovat. „Jelikož jsi naše dcera a jak jistě víš, máme tě moc rádi, tvoje rozhodnutí respektujeme. A jsme tu pro tebe. Kdykoliv ano? Vím, že to pro tebe asi taky není nejlehčí, ale zvládneš to. Máš rodinu. Kamarády. A v neposlední řadě jeho. Camerona. On tě opravdu miluje. Viděla jsem, jakým způsobem se na tebe dívá a je až neuvěřitelné, jak může vypadat láska u takto mladých lidí." Po tom jejím proslovu, se mi do očí hnaly slzy. „Mami."řekla jsem. „Nemusíš nic říkat Ashley. Všechno je v pořádku a s tátou chceme, abys věděla, že se nezlobíme. Včera jsme byli jen rozrušení, nestává se nám každý den, abychom se dozvěděli, že naše sedmnáctiletá dcera je těhotná."dokončila máma. „No to je logické, ldyž vaše jediná dcera jsem já."zavtipkovala jsem. „Teda alespoň myslím." S mámou jsme se obě zasmály. „Děkuju mami."řekla jsem a objala ji. Byla jsem vážně ráda za to, jak to bylo a, že mě nehnaly někam na potrat. To bych totiž nedokázala udělat.
„Konečně jsi tady"řekl Cameron, když jsem přišla zpět do pokoje. „Tak co jsi vybral?"zeptala jsem se ho. „Co takhle Titanic?" „Mmm.. Vážně nevím, jestli chci brečet."odpověděla jsem mu na jeho výběr filmu. „Tak třeba Pařbu ve Vegas?"zeptal se znovu a lišácky se usmál. „Ta je super."řekla jsem. Nakonec jsme si teda pustili Pařbu a leželi v mé posteli bok po boku. Cameron mě jednou rukou objímal a druhou rukou mě hladil po vlasech. Cítila jsem se tak v bezpečí. U filmu jsme se strašně moc nasmáli, ale tak nějak jsme si i hodně povídali, takže se nedalo říct, že bychom to nějak moc vnímali. Vlastně jsme přemýšleli i o jménech. „Co takhle Jake?"zeptal se mě Cam. „No já nevím, koneckonců nevíme ani pohlaví a všichni kluci kolem mě mají jméno začínající na písmeno J."řekla jsem. „Tak všichni kluci kolem tebe Jo?"zeptal se Cameron a zdvihl obočí. Ale netrvalo dlouho a začal mě lechtat. „Camerone" vyjekla jsem. „Vždyť víš, jak jsem to myslela."smála jsem se. „Už mě nech Camerone" dál jsem se smála, protože Cameron mě dál lechtal. „No tak joo" řekl a nechal mě. V klidu jsem ležela na posteli, ale ten klid moc dlouho netrval, protože za chvíli jsme se začali líbat. „Ty mě dnes asi nenecháš co?"zašeptala jsem do polibku. „No to nenechám, ale jestli si to tak moc přeješ."zavzdychal Cam mezi dvěma polibky. „Jasně, že nepřeju."odpověděla jsem mu. Někdo zaklepal. Lehce jsem odstrčila Camerona. „Dále" pobídla jsem někoho. „Jste v pohodě? Myslel jsem, že se tady vraždíte."řekl brácha a zasmál se. „Ne jsme v pohodě" odpověděla jsem. „Ashley můžu si na chvíli ukrást svého nejlepšího kamaráda?"zeptal se James a opět se zasmál. „Jasně, ale vrať mi ho včas."zasmála jsem se. „Ne dělám si srandu, máte prostor."řekla jsem. Cameron vstal z postele, políbil mě na čelo a společně s Jamesem odešel.
Ani nevím, jak se mi to podařilo,ale nějak jsem vytuhla. Ale opravdu si nestěžuju, protože až bude to malé na světě, moc si asi nepospím. Oddechla jsem si. Přemýšlela jsem, jestli tady Cameron pořád ještě je, a tak jsem opustila svůj pokoj a šla dolů do obýváku. „Je tu ještě Cameron?"zeptala jsem se mamky, která zrovna sledovala film Pretty Woman a divím se, že odtrhla oči od televize, když mi odpovídala. „Šli s Jamesem pryč. Měla bys jim dát prostor." „Já vím mami. Jen jsem se zeptala." protočila jsem očima. „Jinak je vše v pořádku? S tebou a víš, no s tím malým?"zeptala se a v jejím hlase byl slyšet strach. „Ano mami. Jsme naprosto v pořádku." odpověděla jsem ji a usmála se. „To jsem ráda."řekla a opětovala mi úsměv. „Víš zlatíčko, jsem na tebe opravdu pyšná. K tomu všemu přistupuješ tak zodpovědně a dospěle." Na mámě bylo poznat, že se jí do očí ženou slzy. „Mami, no tak nebreč."řekla jsem ji. „Já nebrečím"řekla a utřela si místo pod okem. Zasmála jsem se. „My to zvládneme, já to vím."uklidnila jsem ji. „Ovšem, že zvládnete." Napustila jsem si sklenici vody a odcházeli nahoru. „Ještě něco Ash."zastavila mě máma. Otočila jsem se." „Máme tě moc rádi."řekla a usmála se. „Já vím mami."opětovala jsem ji úsměv.
Pondělí. Ach bože, jak já nesnáším pondělky. Pomyslela jsem si. Neochotně jsem vylezla z postele a šla se obléct a upravit. Dneska vyhrály potrhané džíny a obyčejná mikina. Vlasy jsem si stáhla do drdolu, hodila kabelku přes rameno a vyrazila. „Chceš hodit ségra?"zeptal se mě James před domem. „Klidně"odpověděla jsem normálním tónem. „Promiň, že jsme včera s Cameronem takhle vypadli. Ozval se ti?" „V pohodě."řekla jsem rázně. „A ne neozval." Sedla jsem si na zadní sedačku, nechtěla jsem si s nikým moc povídat,protože moje nálada byla vážně špatná. Zasra*ý hormony. Pomyslela jsem si.
„Čus."pozdravil Cameron, když nastoupil do auta. Brácha pokývl hlavou a řekl mu hlasité „Čau." „Ahoj Ash."pozdravil mě a otočil se na zadní sedadlo. Jen jsem přikývla a strčila si sluchátka do uší. Cam na mě hodil pouze nechápavý pohled a pak se otočil zpět a díval se na silnici, po které jsme jeli do školy.
Když jsme dojeli ke škole, rychle jsem vystoupila a nezapoměla jsem třísknout dveřmi. Šla jsem rychlým tempem ke vchodu naší školy. Slyšela jsem jak někdo další hlasitě třískl dveřmi auta. „Musíte s tím všichni tak třískat?"slyšela jsem hlas Jamese, který už nadával na to, ze jsme bouchli dveřmi od jeho auta. Bylo mi jasné, že Cameron jde za mnou, a tak jsem ještě víc zrychlila, i když už se to chvílemi zdálo nemožné. „Ashley můžeš zastavit?" Zavolal na mě Cameron. Zastavila jsem. Otočila jsem se a pohlédla do jeho očích. „Co je?"zeptala jsem se nezdvořile. V tu chvíli jsem svůj zrak přilepila k zemi. „To bych se měl ptát spis já tebe. Co se stalo? Proč se mnou nemluvíš?" „Víš řekla bych,že to budou ty hormony. Já, promiň." „Ale lass, pojď ke mně."řekl Cam a otevřel náruč, do které jsem mu bez váhání vpadla. „Nechceš jit radši domu?"zeptal se mě. „Ne. Já to zvládnu."řekla jsem. „Ale minule." Přerušila jsem ho: „Ano, já vím, minule jsem řekla to samé a potom jsem skončila v nemocnici. Ale neboj, zvládnu to." „Tak dobře, ale kdyby cokoliv, klidně s tebou půjdu k domu ano?" Kývla jsem. „Víš, teď už se nebojím jen o jednoho, ale o dva nejúžasnější lidi."řekl a chytl mě za ruku. Usmála jsem se. „Promiň, že jsem byla pred tím taková."řekla jsem a přejela jsem mu palcem po jeho ruce. „Nic se neděje, já to přeci chápu."
