Endless Love

27.

„Ahoj Ashley,"pozdravil mě Josh, když vyšel z domu. „Ahoj,"oplatila jsem mu pozdrav a usmála se. „Tak co rozjedeme to?"zeptal se mě a zasmál se. „Jo no, asi jo,"řekla jsem nejistě. „No tak Ash nebraň se tomu." „Vždyť já se tomu nebráním,"řekla jsem jen. Po zbytek cesty k Leeroyům jsme si povídali a docela jsme se i nasmáli. Divím se, že to říkám, ale bylo mi celkem dobře. Ale ne natolik. A když už jde o Leeroye, no jak bych to jen řekla. Povrchní nadrženec. Ano to je ono. Robin Leeroy chodil na místní střední, ale teď už je na vysoký asi druhým rokem. No a jak říkám, on byl vždycky jinej. Prostě sukničkář. I když zas tak jinej ne, protože přeci jen děvkařů je více než dost. Ale jinej tím, jak si je namotával, ale to tady rozebírat vážně nebudu. :DD Asi za deset minut jsme stáli před domem již zmíněného Robina. „Tak co jdeme?"zeptal se mě Josh a hodil na mě tázavý pohled. Lehce jsem přikývla. „Jo jdeme,"dodala jsem. Když jsme vešli dovnitř, hudba se rozléhala po celém domě až to dunělo. „Chcete něco k pití?" Ježiš. Pomyslela jsem si. „Ahoj Ashley ty si nám ale vyrostla do krásy,"řekl Leeroy. „No ahoj,"odpověděla jsem mu otráveně. „Tak jak se vede?" „Jo fajn,"řekla jsem, jeho jsem se ale nezeptala, protože jsem nechtěla předstírat, že mě to zajímá. „Nepodniknem někdy něco?"zeptal se mě najednou a podrbal se na zátylku. „No tos uhádl. Nepodniknem,"řekla jsem rázně. „Ale no tak Ashley,"řekl mi znovu a vzal mě za zápěstí. „Můžeš mě laskavě pustit!?"zeptala jsem se mírně naštvaně. „Fájn,"zařval. „Bože debil jeden,"řekla jsem potichu. „Ehm ahoj,"pozdravil mě něčí hlas. Rychle jsem se otočila, abych zjistila, kdo to byl. „Ahoj,"odpověděla jsem. „Já no jsem Colton,dneska jsme se srazili na ulici,"řekl a prohrábl si vlasy. Usmála jsem se. „Jo já vím."řekla jsem. „Nechtěla bys donést něco k pití?"zeptal se mě mile. „No stačí voda,"odpověděla jsem. „Děkuju moc."

„Aaa konečně, nemohl jsem tě najít,"řekl Colton když mi přinesl kelímek s nápojem. Zasmál se. „Promiň já jsem se zakecala s Joshem." „V pohodě,"řekl a opět se zasmál. „Tak jo znám svoje jméno, jméno několika lidí na téhle párty, jméno asi tvého kámoše, ale jak se jmenuješ ty? Řekneš mi to už konečně?"zeptal se mě. „Jsem Ashley,"řekla jsem „Ashley Maxová." Usmála jsem se na něj. „Tak jo Ashley, kam chodíš na školu? Nikdy jsem tě tu neviděl,"řekl a opět se usmál. „No a řekni mi něco o sobě,"řekl a opět se podrbal na zátylku. Nervózně jsem si skousla spodní ret. „No takže miluju hudbu, tanec a dlouhý procházky. A nesnáším matiku, bože jak já nesnáším matiku." Oba jsme se hlasitě zasmáli. „Páni čekal jsem, jak mi tady budeš popisovat tvary bot a takový kraviny. Ale ty nejsi jako ostatní,"řekl a podíval se mi hluboko do očí. Nevěděla jsem, co na to říct. Jen jsem si opět nervózně skousla ret. Byl tak blízko, že se nedalo rozpoznat, co bude dál. „No a co ty?"zeptala jsem se ho. „Jo já, já no..." Nešlo si nevšimnout jak se na mě neustále dívá. Uvnitř jsem se tomu trochu smála. „Hraju hokej a docela čtu, ale nic zvláštního,"řekl a nejistě se usmál, jakoby se bál, co na to řeknu. Takhle jsme si tam povídali asi dvě hodiny a vzájemně se poznávali. „Ashley?"ozval se hlas Joshe za mými zády. Rychle jsem se otočila. „Ano?"zeptala jsem se vyděšeně. „On je tady,"řekl udýchaně. „Cože? Kdo? O kom to mluvíš Joshi?"zeptala jsem se nechápavě. Hlasitě polkl. „Cameron,"řekl. „Je dole před domem a chce s tebou mluvit."

Při jeho odpovědi jsem vykulila oči. Co tu dělá? Chci ho vůbec vidět? Zvládnu to? Všechny tyhle otázky mi běžely hlavou. „Ashley slyšela si mě?"zeptal se mě Josh, když jsem mu neodpovídala. „Jo, já jen," začala jsem. „Jdi za ním,"řekl mi Josh. Otočila jsem se na Coltona a všimla jsem si jeho starostlivého výrazu v obličeji. „Jdi,"řekl tichým hlasem a jemně stiskl a hned pustil moji dlaň. Věnovala jsem mu nejistý úsměv. Seběhla jsem několik schodů do dolního patra. Stál tam pod schodištěm a jeho pohled směřoval na mě. Když jsem došla k němu, jen jsem se nadechla a šla ven. Konečně jsem ucítila závan čerstvého vzduchu. Opřela jsem se o zábradlí a byla jsem zády k němu. Objal mě kolem pasu a já cítila jak si mě přitáhl k sobě. Neudržela jsem to a z očí mi začaly téct slzy. Otočil si mě tak, abych stála čelem k němu. „Ahoj,"vypadlo z něj.

Objala jsem ho. Ruce jsem obmotala kolem jeho krku a opět vdechovala tu nádhernou vůni. „Ahoj," vydechla jsem konečně. Z očí mi stále tekly slzy. „Co- co tu děláš?"zeptala jsem se ho. Nevěděla jsem jestli mam vubec radost, že je tady. Možná jsem si začala zvykat na život bez něj zrovna, když se opět ukázal. Já nevím, je to vážně komplikovaný. „Chtěl jsem tě vidět,"řekl. Uvnitř jsem se musela usmát, protože mě to potěšilo. „Ale taky jsem se přijel rozloučit,"dodal. Tohle mě zaskočilo. Bála jsem se, co řekne dál. Rozloučit!? Jako vážně!? „Jak jako rozloučit?"zeptala jsem se nechápavě. „Já odlítám na stáž do Kanady. Na rok,"řekl a oddechl si. „Páni,"řekla jsem. Dostala jsem se z jeho objetí a přešla zpět k zábradlí o které jsem se opřela. „Ashley promiň, ale přišlo mi to tak správný. Musel jsem to udělat,"řekl a já slyšela jak přichází zpět ke mně. „Fajn,"řekla jsem a otočila jsem se k němu. „Takže nejdřív odjedeš bez rozloučení a pak mi prijedes říct Sbohem, aby ses necítil náhodou špatně!? Abys zjistil jestli jsem v pořádku? Camerone mě to ničí, já nevím co vydržíš ty, ale tohle já nevydržím. Nedokážu tě už víckrát nechat jit. Už tolikrát byl mezi námi konec. Neřekl jsi mi ani, že odjíždíš dřív na vysokou a teď si sem nakráčíš a řekneš mi Sbohem? Teď? Teď když jsem se konečně sebrala a učila se žít bez tebe ačkoliv je to kurevs*y těžký!?" Zařvala jsem na něj. Začala jsem brečet. „Ashley já.." „Nic neříkej,"řekla jsem. „Prostě jen zmiz. Odjeď." Při poslední větě se mi zlomil hlas a z očí mi vytryskl vodopád slz. Slyšela jsem jak se jeho kroky tlumí. Odcházel.

Zanedlouho přišel ven Colton. „Není ti zima?"zeptal se mě. „Je mi fajn," řekla jsem a pokusila se o úsměv. „Ale prosimtě,"řekl sundal si svoji burgundy mikinu a přehodil mi ji přes ramena. „Děkuju," zašeptala jsem. „Nemáš zač,"řekl a pevně mě objal. Jeho objetí mě zaskočilo, ale bylo tak příjemné, že jsem v něm zůstala. „Nepotřebuješ nic?"zeptal se mě laskavě. Zavrtěla jsem hlavou. „Něco zkusím jo, ale kdyby cokoliv, řekni,"řekl a já to nejdřív nějak nepochopila, ale pak mi to došlo. Políbil mě.

Ahoj, tak další kapitola je tady! Doufám, že se líbila. Mám vás rada.❤ AT.