Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

Prolog 🌹

V pátém ročníku, tam kde se všechno změnilo

Jane

"POTTEROVÁ," zařval nějaký hlas na druhé straně věží, já jsem se jen ušklíbla, pomsta je sladká, ale když jsem se podívala do zrcadla vykřikla jsem taky.

"FINNGANE," zařvala jsem na zpět hodila na sebe šortky a tílko na spaní. "SAKRA, PROČ JSEM MODRÁ JAKO ŠMOULA?" řvala jsem, když jsem scházela schody do společenky.

"JASNĚ NEMŮŽU ZA TO, ŽE MÁŠ STEJNÉ NÁPADY JAKO JÁ," řval na zpět a oba jsme se na sebe naštvaně podívali. Tahle válka bude mít jen jednoho vítěze a to budu já. Ne on, protože já mám lepší nápady.

"NEMÁM DALA JSEM TI TAM RŮŽOVOU IDIOTE, PROTOŽE MÁŠ VYPADAT JAKO RŮŽOVÝ JEDNOROŽEC," vykřikla jsem, když jsem se na něj podívala a musela jsem uznat, že to není pohled k zahození, protože si zapomněl obléct triko a měl na sobě jen kalhoty od pyžama.

"SAKRA UŽ JSEM JEDNOU ŘEKLA NE, PROČ MĚ NEUSTÁLE OTRAVUJEŠ?" zařval jiný hlas a já jsem hned poznala, že jde o Jill, která se snaží utéct jednomu z mých bráchu trojčat a to Jamesovi.

"Ale no tak Queenová, neříkej, že mě nechceš?" odpověděl jí James a já jsem se ušklíbla. Typický. Když jsem se podívala kolem sebe, tak tam byli skoro všichni z Nebelvíru. A sakra.

"Kdo chce fotky se šmoulou a růžovým jednorožcem," vykřikla najednou Jill, aby upoutala pozornost zpátky na nás. Mrcha.

Všechny pohledy se zase stočili na nás. "JÁ," vykřikli skoro všichni a já jsem začala couvat, když jsem uviděla, jak se ke mně vrhá někdo s foťákem.

"UDĚLÁME DOHODU," zařval Finnigan, aby ho všichni slyšeli. "Můžete si nás vyfotit spolu, ale nikdo se s námi fotit nebude."

"Tak do toho," ozvala se z davu a Finnigan mi dal ruku kolem ramen. "Teď se usmívej a ani nezkoušej nic říct. Vyřídíme si později, protože jsem růžovej," šeptal mi do ucha.

"Jasně a já jako nejsem modrá," zamračila jsem se, ale hned na to jsme začali pózovat. Dělali jsme různé skopiči, až když to měli všichni vyfocená, tak jsem se na něj otočila dala mu facku. "Sakra, proč si mi sáhnul na zadek?"

"Promiň," omluvil se a když jsem uviděla v jeho očích omluvy, tak jsem se v nich začala topit. V těch očích, které jsem nesnášela, jako bych je začala milovat, ale to nemůže být pravda nebo ano?

Adrian

"V pohodě," špitla a sklonila hlavu. Sakra, co jsem udělal špatně. Zase. Asi jsem si ji neměl hned v prvním ročníku rozhádat, protože teď mě nesnáší a nesnese mě.

"Tak," usmál jsem se na svoji šmoulinku a ona se pořád koukala do země. "Zítra budeme pokračovat ve válce, protože tahle bitva je remíza," odpověděl jsem a ona se na mě s ďábelským úšklebkem podívala. Takhle jsem jí měl rád, když byla divoká a ne tichá. Nejvíc mě štvalo, že byla tichá kvůli mně.

"Já si myslím, že jsem jí vyhrála, protože to ty jsi v růžová, která na tobě vypadá opravdu famózně a já jsem modrá, což je neutrální," zasmála se a otočila se a odešla. Nejvíc mě na tom vytočilo, že měla pravdu.

"Jak dlouho to bude ještě trvat?" zeptal se mě najednou Drake, který se postavil vedle mě.

"Dokud jeden z nás nevyhraje," odpověděl jsem a sklonil hlavu. "Takže nikdy, ledy, kdyby se na to jeden z nás vykašlal," prohlásil jsem a otočil se k naší ložnici, kde jsem ulehl a spal.

Ahojky, tak jsem už dneska je tu další díl a vzhledem k tomu, že teď chci dopsat We don't tak anymore, tak budu přidávat pomalu. Navíc končí prázdniny, ale doufám, že se vám to bude líbit a napíšete mu nějaké komentáře, co si o tom myslíte, S Pozdravy CrazyJZ

Muck Muck Zlatíčka