Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

6 🌹

Jane

"Hotovo," usmála jsem se, když jsem přišla do společenky a tam uviděla sedět Drake a Adrianem. "Jsou zamčení u nás v pokoji," pokračovala jsem a sedla jsem si na gauč vedle Draka.

"Tak a co teď?" zeptal se Drake, který se zadumaně díval na obraz na zdi. "Za chvíli bude sedm a v tu dobu všechny holky s tvého pokoje přijdou a budou chtít dovnitř?"

"To už budou usmířený, protože je oba znám jako svoje nejoblíbenější boty, tak se tu buď za pět minut objeví ruku v ruce nebo se zabarigádují u nás v pokoji a já se lehnu k vám," pokrčila jsem rameny a dala si přes něj nohy.

"Jasně a všechno je tak snadný, jak si ty myslíš," zasmál se Adrian, který otočil stránku v mojí knížce.

"Hele, vzal jsi mi knížku a teď mi ještě říkáš, že vlastně svého bratra a nejlepší kamarádku neznám?" vyštěkla jsem. "Tak to promiň, že se snažím jim pomoc."

"Tu knížku jsi mi dovolila přečíst," upozornil mě naštvaně. "A já ti neříkám, že ke neznáš, jen říkám není tak jednoduchá," vykřikl a já jsem se na něj naštvaně podívala.

"Je, hlavně u lidí, kteří se milují už dlouho," zavrčela jsem. "On jí má rád a chce to vykřičet světu, ona ho má taky ráda, ale radši se bude chovat, jako že ho nezná, protože on to chce vykřičet světu."

"To je směšný," rozhodil rukama a já jsem se postavila.

"Ne není," ukázala jsem na něj prstem a on se taky postavil. "To že nedokážeš milovat už víme dlouho, ale oni se mají rádi, tak proč si myslíš, že je to směšné?" vykřikla jsem, ale on se jen otočil a odešel. Možná, že jsem zrovna ztratila i jediný způsob komunikace s klukem, kterého miluji. Otočila jsem a taky odešla.

"Jane," vykřikl Drake, ale já jsem šla dál. Ale ještě před tím jsem si hodila na ramena tašku s věcmi, kterou jsem měla u gauče.

Vyběhla jsem ze společenky, nemohla jsem tam zůstat, ublížila jsem mu. Nemělo cenu si říkat něco jiného. Bylo jen jedno místo, kde jsem zrovna v tuhle chvíli chtěla být a do byl hudební salónek ve třetím patře, o kterém skoro nikdo nevěděl, což mi vyhovovalo.