Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

37 🌹

Jane

"Kam ho sakra schovali," zanadávala jsem, když jsme procházeli druhé patro. Boj se odehrával venku a já s Jill jsme měly projít celý dům a najít Draka, kterého někam ukryli. Sakra dobře ukryli.

"Co budeme dělat?" zeptala se, když jsme šly po schodech do třetího patra. 

"Klid, on tam určitě bude," odpověděla jsem a šly jsme dál. Ale najednou jsme uslyšely tupou ráno, jako by něco dopadlo na zem z půdy, která byla ještě výš než třetí patro. Rychle jsme se rozeběhly po schodech nahoru a poté jsme rychle vyšplhaly po žebříku, který byl spuštěný, na půdu. Když jsem se kolem rozhlédla uviděla jsem nějakou postavu ležet na zemi a nad ní stát někoho dalšího. Namířila jsem na ní hůlku, ale když se na mě postava podívala svými kovově modrýma očima, sklonila jsem ji. Byl to Drake.

"Budeš tady stát a jen koukat nebo můžeme jít ukončit bitvu?" zeptal se a šel k místu odkud se vynořila Jill, která hned jak ho uviděla začala lézt dolů.

"Vždyť nemáš hůlku, jak jí chceš ukončit?" zeptala jsem se, když lezl dolů a já byla připravená lézt hned za ním.

"Já jí nepotřebuji," řekl sebejistě a rozběhl se dolů po schodech. Samozřejmě, že jsme ho s Jill nestíhaly. Běžely jsme za ním, ale ve chvíli, kdy jsme vyběhly před dům už tam nikdo nebyl. Ani jedna jsme nevěděly, co se stalo, ale pak nám došlo, že ani nejsme tam kde máme být.

Byly jsme uprostřed lesa. Někde před námi byl Drake a my jsme se za ním rozeběhly. Nevěděly jsme, kde jsme, ale mně bylo jasné, že on to určitě ví.

"Draku?" zašeptala jsem potichu. 

"Víš, jak nám děda nechtěl říct pravdu o tom, co se stalo?" zeptala se co nejtišším hlasem. 

"O tom, co se stalo v tom lese?" zeptala jsem se. "Protože on byl jediný, kdo to přežil."

"Přesně," odpověděl a ukázal na scénu před námi.

Stál tam děda, ale byl tak o 40 let mladší nejméně a před ním stál zohavený muž a jeho příslušníci. Když jsem to uviděla zatajila jsem dech, vždyť on se jim vůbec nebránil. A přitom to vypadalo, jako by ho chtěli zabít.

"Avada kedavra," vykřikl ten muž a děda se skácel k zemi, stejně jako ten muž, který vyřknul smrtící kletbu. Nemohla jsem se hnout. 

Žena s bíločernými vlasy k němu přešla, ale viděla, že není mrtví. 

A nejednou jsme byli zpět před domem, kde se stále bojovalo. On přežil neprominutelnou kletbu. To není možná. Byla jsem tak překvapená, že jsem si ani nevšimla, že Drake vstoupil do boje, ale zvláštním způsobem. Prostě vešel doprostřed zasněžené louky a díky tomu se na něj stočili všechny oči. 

Se zatajeným dechem jsem to pozorovala. Byl to pravnuk zrádkyně, proto ho všichni chtěli zabít a k tomu ta věštba. Začínalo to do sebe zapadat.

Snape se před něj postavil a chtěl na něj vyslat nějakou kletbu, ale než to stihl udělat, tak na něj Drake vyslal Expelliarmus, která Snapa odzbrojila. Jenže, a to donutilo všechny jeho spřízněnce odhodit hůlky, nepoužil hůlku ani slova. Kouzlo mu prostě vyšlehlo z ruky. Zůstala jsem stát jako omráčená. Ale když mě někdo sevřel v pevném objetí probrala jsem se.

Byl to Adrian, sice celý špinavý a odtrhaný, ale ne s nijak velkými zraněními.