Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

15 🌹

Adrian

"Páni, byla nějaká ostrá," zasmál se James a držel si led na oku, kde se mu začal rýsovat pěkný monokl. Kluci měli ránu.

"To jo, nikdy jsem jí tak naštvanou neviděl," zasmál jsem se a lehce jsem jim záviděl, že jsem jí takhle nemohl vytočit já.

"No jo, Angelika. Já jsem byl taky hrozně vytočenej, když jsem se to dozvěděl a Jim taky, jenže on to umí skrýt a chovat se jako, že je mu to jedno, i když není," zasmál se James a zakroutil hlavou. "Je to naše malá princeznička. Vždycky byla a vždycky bude."

"Páni, toho jsem si nikdy nevšiml," zasmál jsem se a taky si ledoval monokl.

"Protože tě nikdy nezajímal nikdo jiný než ty a Jane," strčil do mě James loktem. "Víš, co mě vždycky štvalo?"

"To doopravdy nevím," pokrčil jsem rameny a nervózně se na něj podíval.

"Že tebe Jane nenáviděla, protože jsi byl blbec. Ale mě Jill nenáviděla, protože jsem jí vyznal lásku," zakroutil hlavou. "Já jsem jí říkal pravdu a dopadlo to stejně jako u tebe, ale tys jí jen provokoval."

"Ale na něco si zapomněl, tebe Jill začala mít ráda, ale mě Jane stále nesnáší," poznamenal jsem a poplácal ho po rameni.

"Někdy jsi hrozně najivní," zakroutil hlavou James a já se na něj tázavě podíval. "S Jill jsi měl pravdu, to se musí nechat, ale takhle podceňovat Jane."

"Jak to myslíš?" zeptal jsem se ho a chtěl po něm odpověď, kterou mi dát nechtěl, jenže vešel do knihovny, kde Jane s Jill a Jimem stály nad kluky a přísně se na ně dívali.

"Tak," začala Jane, když nás uviděla. "Můžeme začít. Proč jste se praly?"

"Za to může on," vykřikl jeden z nich, myslím že Max a ukázala na Alexe, který seděl se založenýma rukama vedle něj a tvářil se jako by mu to bylo jedno.

"Nechodíte náhodou do havraspáru?" zeptal jsem se a sedl si na židli, nad kterou stála Jane.

"Samozřejmě," odvětil zase Max a Alex protočil očima.

"Máte být chytřejší než tři čtvrtiny školy, ale zdá se, že to asi není pravda," prohlásil jsem a snažil se je rozhodit a zahrát na jejich ego.

"Je to pravda," vyprskl rychle Max.

"Myslím, že ty do havraspáru doopravdy nepatříš," zasmál se Alex a dál nad ním kroutil hlavou. "Vždyť hraje na tvoje ego, ale tě naštval."

"Nech je na pokoji Jane," ozvala se za námi konečně racionální Angelika, která přemýšlela v ústraní a uklidňovala se. "Oni za to nestojí, vždyť ani o jednoho nemám zájem."

"Jak se to říká?" ozval se nějaký klučičí hlas z poza rohu. "Když se dva perou třetí se směje," zakroutil hlavou Erik, vylez z poza rohu a napřáhl ruku k Angelice, která se začala červenat.

"Není Erik v sedmém ročníku," špitl jsem směrem k Jane.

"Je," zavrčela naštvaně Jane a měl jsem pocit, že by se na něj dokázala klidně vrhnout zabít, jenže najednou její pohled zjihl. "Tak my asi půjdeme," usmála se a rozešla se ke dveřím. Já šel hned za ní a hodil po Alexovi sáček s ledem.