Jane Lily Potterová vede válku s Adrianem Finniganem, který je do ní bláznivě zamilovaný, ale netuší, že ona do něj taky, proto to oba skrývají za nenávist.
Jenže Drake Ronald Malfoy má problém a tím je nešikovnost. V normálním případě by to problém...
Už hodinu jsme procházeli obchoďák. Před chvíli jsme se já a James odpojili od ostatních, abychom dokoupili dárky holkám.
Nemohl jsem přijít na to, co bych jí mohl koupit. Napadlo mě nějaké spodní prádlo, protože vím, že se v tom vyžívá, ale byl se mnou její bratr, takže to nepřicházelo v úvahu navíc to nebylo ani trochu romantické.
Jenže pak jsme šli kolem zlatnictví a oba jsme se zastavili. Chvilku jsme se dívali do výlohy, pak jsme se podívali na sebe, uznale jsme přikývli a šli dovnitř.
...
Domů jsme se vrátili úplně utahaní, protože jsme holkám tahali tašky, kterých nebylo málo. Podíval jsem se na Marry, kterou svíral v náručí její otec, Albus. Jak jsem zjistil, za ty roky, ani pro jednoho to nebylo lehké období. Protože jí před deseti lety zemřela matka v tomto období.
Už byl večer. V obchoďáku jsme byli asi sedm až osm hodin, takže Jane šla nahoru. Teď je tak pět hodin. Rychle jsem se zvedl a začal hledat taštičku ze zlatnictví, kterou jsem schoval do tašky z nějakého modního obchodu.
Vyběhl jsem schody nahoru a vešel do k Jane do pokoje, aniž bych zaklepal. Když jsem tam vešel, tak se mi naskytl pohled na Janino tělo zahalené jen spodním prádlem. A upřímně, měl jsem pravdu, že má úchylku na krajky. Já taky, ale na holčičím těle. Jane se na mě vyděšeně podívala a hned si vzala velkou mikinu a zapnula si jí.
"Promiň, že jsem se tak vletěl," omluvil jsem se, vešel pokoje a zavřel dveře. "Ale chtěl jsem ti něco dát. Vím, že Vánoce jsou až za dva dny, ale vzhledem k tomu, že zítra odcházíme musím ti to dát teď."
"Adriane já nic nechci," zamumlala Jane a překvapeně se na mě podívala.
"To je mi jedno," odvětil jsem a podal jí krabičku, ve které se ukrýval náhrdelník z bílého zlata, který jsem jí koupil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pomalu to otevřela a zatajila dech. "Tohle si nemůžu vzít," řekla a hned mi to podívala, ale já jsem dal ruce za záda a couvl.
"Je to dárek," prohlásil jsem.
"Ale musel hodně stát," zavrčela. Bylo roztomilé, jak se byla skromná a přitom její rodina byla jedna z nejbohatších.
"No a?" zeptal jsem se. "Chceš ho zapnout?" zeptal jsem se.
"Já pro tebe žádný dárek nemám," sklonila pohled. "Ale," usmála se na mě a začala si rozepínat mikinu. Hlasitě jsem polkl. "Tohle jsem si koupila dneska," pokračovala a já jsem si konečně prohlédl její podprsenku z předu. Byla celé krajková, ale na bradavkách byli udělané růže, kalhotky byly jen krajkové bez vzoru, ale přesto bylo vidět, že to k sobě pasuje. "Líbí?" zeptala se, shodila mikinu na zem a zatočila se dokola.
"Ani nevíš, jak moc," zašeptal jsem a pomalu se k ní přibližoval. Chtěl jsem se dotknout a jí by to očividně nevadilo.
"A to se budeš jenom dívat?" zeptala se svůdným hlasem a začala si lehat na její obrovskou postel. To už jsem nevydržel a políbil jí.
Začal jsem si pomalu lehat a jednu ruku jsem jí zapletl do vlasů a druhou jsem se dotknul její rozpálená kůže a pomalu jí prozkoumával. Na chvíli se jí dech zadrhl v hrdle, ale jen protože se jí to líbilo.
"To prádlo je nádherné, ale mnohem víc by se mi líbilo, kdyby bylo na zemi," ušklíbl jsem se, když jsem se na chvíli odtáhl a znovu jí políbil. V tu chvíli mi začala pomalu vyhrnovat triko.
