Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

25 🌹

Adrian

"Takže," začal Harry, když jsme dočetli ten vzkaz a já konečně pochopil, proč byla Jane, tak rozhozená, když jsem přišla ze shora. "Ten kdo ten dopis napsal se určitě jmenuje Snape, protože je jenom jedna nepřátelské usedlost za Londýnem, kterou znám a mohli by se tam schovat. Není sice moc velká, ale je tam hodně nástrah. Několikrát jsem tam po smrti Severuse Snape byl. Jak jsem zjistil měl potomky, což mě překvapilo, ale nečekal jsem, že budou dělat problémy."

"Erik Snape," zavrčela Jane. Bylo vidět, jak je naštvaná.

"A to proroctví o kterém se tam píše," pokračoval pomalu Harry a já jsem zatajil dech. "No, prstě před 17 lety se přesně tady na to místě strhla bitva kvůli tomu, že lidi chtěli zabít tvoji matku Draku," soucitně se na něj podíval. "Protože tě čekala. Věštba zněla: dítě narozené na začátku května bude zkázou veškerého zla i smrtijedi se mu budou klanět."

"Cože?" zeptal se překvapeně Drake. "Vždyť já jsem největší ňouma školy. I učitelé se smějí mojí nešikovnosti a mně by se měli klanět zbylí smrtijedi?"

"Je to tak," přikývl Harry. "Vlastně to klidně mohlo být dítě Raddlových, ale Lily v tu dobu nebyla těhotná a Clar se narodila rok po době a navíc v březnu."

"A to to nemůže být někdo jiný?" zeptal jsem se. "Vždyť se hodně dětí narodilo začátkem května."

"To sice ano, ale muselo to být dítě nejvíc znepřátelštěných rodin," odpověděl. "Raddlovi a Potterovi nebo Malfoyovi a Weasleyovi," odpověděl Harry a zamračil se. "Nikdy se mi moc nelíbilo, že si Lily vzala Olivera, ale byl úplně jiný než jeho otec, takže jsem si na něj zvykl a mám ho celkem rád."

"Ale co budeme dělat s Angelikou?" zeptal se Jane se smutkem v očích.

"Vy jí musíte osvobodit a já mám přesný plán, jak," ušklíbl se na nás Harry. "Ale musí to zůstat jen mezi námi, nikdo jiný se to nesmí dozvědět. Já to vašim rodičům řeknu až potom."

...

Když Harry odešel s Janina pokoje, tak jsem se zamyšleně podíval na Jane. Byla zamyšlená a viděl jsem, jak se jí v očích lesknou slzy. Podíval jsem se na Draka, který se hned na to vypařil. Pochopil, že s ní chci být sám.

"Jane..," začal jsem, ale ona mě přerušila.

"Vím, co chceš říct," smutně se na mě usmála. "Ale teď na to není vhodná chvíle."

"Teď je to ta nejvhodnější chvíle," oporoval jsem jí a pohladil jí po tváři. V tu chvíli se jí skutáleli slzy z očí. Položil jsem jí ruku na tvář a setřel slzy. Ona jen slastně zavřela oči a přitulila se k mé ruce. "Jane," oslovil jsem jí, protože jsem chtěl začít od znova a chtěl jsem, aby se na mě dívala. "Vím, že máš strach o Angeliku a víš, že je to všechno hrozně riskantní, ale neboj se, když budeme držet spolu zvládneme to. Miluju tě od první chvíle, co jsem tě uviděl a když mě to za těch sedm let válčení nepřešlo, tak asi nikdy ani nepřestanu. Než odejdeme potřebuji vědět jestli cítíš to samé," položil jsem jí na tvář i druhou ruku. Ona na mě se slzy v očích hleděla, ale lehce se usmívala.

Čekal jsem, že něco řekne, ale ona mě místo toho políbila. Byl to procítěný polibek, jako by to něj dávala všechny svoje emoce. "Stačí tohle jako odpověď?" zeptala se a já jsem jí znovu políbil. Stával jsem se závislákem na jejích rtech. Bylo to až příliš dobré.

Trochu se to zvrtlo, ona ležela pode mnou a já jí začal vytahovat triko nahoru. Na chvíli jsem se odtáhl, abych viděl jakou má podprsenku, ale v tu chvíli nám do pokoje vtrhl Drake. 

"Dolů oba dva a zapomeňte na to, že vás někdy teď nechám o samotě," zavrčel na nás a mi ho poslušně následovali.