Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

17 🌹 Special

Angelika

"Proč to děláme?" zeptala jsme se Jane, která nade mnou stála s žehličkou a žehlila mi moje lehce zvlněné vlasy.

"Protože ten kluk, co se s tebou srazil byl pěknej a ty chceš vypadat hezky, až si pro tebe přijde a vybudete tančit," zasnila se a já obrátila oči v sloup. Bylo to směšný, vůbec se mi tam nechtělo. I když byl doopravdy hezký, tak jsem nechtěla jít. Kluci mě prostě nezajímají.

"Jdu tam jenom kvůli tobě, až mě vyzve k tanci, tak ho odmítnu," prohlásila jsem pevně a podívala se na sebe do zrcadla. Jane už mi dožehlila vlasy a já jsem si konečně mohla obléct šaty, které jsem měla připravené opodál. Byli celé červené a končili v půlce kolenou. A když jsem se zatočila, tak mi bylo vidět pod sukni.

Jane stála za mnou naštvaně kroutila hlavou a zapla mi je. Ona už byla dávno oblečená. Měla na sobě černé šaty s kamínky, která měli konce asymetricky zakončené. Hrozně jí to slušelo. Ne, že by to mě neslušelo.

Obula jsem si boty a i s Jane jsme vyrazili z mého pokoje v Havraspáru na bál. Dole po schody do havraspárské společenské místnosti čekali kluci, a když mě uviděli, tak se usmály a čekaly, kterého z těch tří si vyberu. Protočila jsem nad tím očima, protože jsem jim tři řekla, že s nimi nejdu. O kousek dál stál můj nejlepší kamarád a když mě uviděl, tak se ke mě a k Jane připojil.

"Sluší vám to," usmál se na nás Freddie. Byli jsem nejlepší kamarádi, od prvního okamžiku, co jsem se seznámili u havraspárského stolu ve Velké Síni.

"Díky," odpověděly jsme obě a já dodala. "Ty taky nejsi k zahození," zasmáli jsme se tomu a vešli do Velké Síně, která byla upravená do podoby tanečního sálu. Zrovna, když jsme vešli, tak promluvila McGonnagalová.

"Ještě před tím, než nám zatančí studenti z jiných škol, tak bych vás chtěla přivítat na předvánočním plese, který jsem schválně uspořádala tak to na rychlo a dáme si valčík," usmála se na nás. "Kdyby to někomu nedošlo, potom bude to předtančení."

Já jsem se zasmála a Jane nad tím zakroutila hlavou.

"Smím prosit?" zeptal se hlas vedle Jane a všichni jsme se tam překvapeně podívali. Stál tam Adrian. Páni, a slušelo mu to.

"Neumíš tancovat," prohlásila Jane a když mi Freddie pokynul, abychom šli, tak jsem ho zastavila, že to chci slyšet do konce.

"Umím," odpověděl. "Ale zjistíš to jenom tak, že si se mnou zatančíš."

"Tak dobře," zamumlala a já jsem se na ní usmála. Potom mi Freddie nabídnout rámě a šli jsme také tančit. Když jsme byli asi uprostřed písničky někdo mi zaklepal na rameno a když jsem se otočila, byl tam ten kluk, do kterého jsem narazila.

"Smím prosit?" zeptal se.

"Ne," odvětila jsem a s Freddiem jsme se dali do rychlého tance.

"Co to bylo?" zeptal se a já jsem se na něj zářivě usmála.

"To ti řeknu potom," zasmála jsem se.