Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

3 🌹

Jane

"Promiň Jill, ale já za ním musím," odpověděla jsem svojí kamarádce po školy, když jsem šla za skřínky, aby mi dali čokoládu a nějaké ovoce.

"A co se mu stalo, Jim, Adrian ani Drake se na mě skoro nepodívali, když přišli a celý den mě ignorují?" zeptala se mě Jill a já jsem se zamračila. Byl to můj bratr a potřeboval oporu. Mojí, ale jediné, co ho dokázalo postavit na nohy byla ona.

"Chceš to vědět?" odpověděla jsem otázkou a zastavila se. Ona přikývla a posmutně, ale byla jsem si jistá, že to nebylo mým tónem hlasu, který nebyl třikrát příjemným. "Tak dobře, pravděpodobně se teď utápí v sebelítosti, nebo spíš v lítosti, že, teď se mluvám vím, že to vyzní blbě, ale je to tak, že tě neposlechl, když si mu řekla ne. Utápí se v tom, že se asi neměl zamilovat do holky, která ho nikdy nebude chtít," odpověděla jsem jí a nesnažila jsem se jí to nijak ulehčit, věděla jsem, že ona to potřebuje slyšet, tak jak to je, protože ho doopravdy miluje. "Leží a nic nedělá, pochybuji, že i když mu přinesu čokoládu a nějakého jeho oblíbené ovoce, tak to vůbec pozře," dodala jsem ještě a jí stekla slza po tváři. A už je mi to líto, věděla jsem, že když jí to řeknu opovrhujícím hlasem, tak mi to bude líto a bude se jí omlouvat. "Promiň Jill," omluvila jsem se jí a objala ji. "Ale já ti to tahle musela říct."

"V pohodě," smutně se usmála a skonila hlavu. "Máš na to právo, je to tvůj bratr a jsem si jsitá, že kdyby to bylo v opačném případě, že mu to řekneš stejně jako mně," odpověděla a odběhla. Nemohla jsem jí zadržet, protože jsem musela jít za tou mojí hromádkou neštěstí.

...

"Tak skřítci mi dali nějakou dobrou čokoládu, banány, jahody, maliny, borůvky a dokonce i rybíz," zavolala jsem do jeho pokoje, kde jsem ho uviděla na posteli. Adrian seděl vedle na posteli a četl si, když jsem se podívala pozorně zjistila, že je to moje knížku.

"Já nic nechci," ozvalo se zpod peřin a já jsem se naštvaně podívala na Adriana, i když jsme do něj byla zamilovaná, vedli jsme válku a on mi ukradl knihu.

"Finnigane, proč máš moji knihu?" zeptala jsem se naštvaně a on se na mě podíval.

"Zaujal mě název, tak jsem si řekl, že si ji přečtu," odpověděl a stoupl si."Kdo by si nechtěl přečíst město z kostí?" zeptal se a já jsem se ho probodla pohledem. "Neboj nezničím jí a vrátím ti jí ve stavu, ve kterém jsem si jí bez dovolení půjčil."

"Souhlasím, ale teď jdi," odpověděla jsem a přešla k Jamesovi na postel. "Kdo pak chce ten dobrý rybíz, který jsem přinesla?" zeptala jsem, když jsem se posadila na postel.

"Jak jsem řekl, já nic nechci," odpověděl a já si povzdechla. Odložila jsem tašku z věcmi na zem, protože skřítkové byli tak hodní a dali mi vše do zavíracích krabiček. Shodila jsem z něj deku a potom jsem do něj strčila, aby spadl z postele, což se mi povedlo. "Ale no tak," odpověděl a sundal si košili, pod kterou měl tílko. Potom i kalhoty a sedl si ke mně. Zabalil si nohy do deky a já jsem se na něj usmála. Už se aspoň převlékl.

"Mám tu maliny," oznámila jsem a dala mu mističku na klín. "Borůvku," podala jsem mu další mističku. "Banány, jahody a rybíz," hodila jsem po něm tři krabičky. "A čokoládu, tu nejhořší z nejhořčích," hodila jsem po něm před poslední krabičku. "Ale taky bílou, tu hodně sladkou," podala mu poslední krabičku a sedla si vedle něj.

"Já nic z toho nechci," zamračil se.

"Tvoje chyba," odpověděla jsem mu a pustila se do malin. "Ty jsou tak dobrý," zamumlala jsem a věděla jsem, že za chvíli mi je vezme. "Doopravdy nechceš, úplně se rozplývají na jazyku?" zeptala jsem se a on se držel, aby si nevzal. "Škoda, jsou výborné," usmála jsem se na něj a on si je ode mně vzal.

"Díky," odpověděl a snědl je, potom jahody, borůvky, hořkou čokoládu, banány.

"Máme problém," objevil se ve dveřích Jim, když jedl banány. A James se na něj zamračil.

"Dobře," odpověděla jsem a zvedla se. James se mě snažil zadržet jen smutnýma psíma očima, ale já jsem potřebovala vědět, co se děje.

"Teď jsem zjistil on vaší spolužačky, že Jill leží na posteli a nic nedělá, ani se nepohnula od toho, co přišla do pokoje, prý jí jen stékají slzy," pověděl mi, když jsme stáli za dveřmi a já jsem se ušklíbla.

"Přesně na tohle jsme čekali Jime," odpověděla jsem a začala scházet schody. "Tašku mi tam nech, zítra si jí vyzvednu, stejně je sobota a zůstaň u něj."

"Dobře," odpověděl a já jsem sešla schody. "Slyšeli jsme, co se stalo?" zeptala jsem se kluků a oni kývli. "Kdo vám to řekl?" zeptala jsem se znovu a oni ukázali na Meredith , která si psala úkol u stolu. "Meredith," oslovila jsem jí a ona se na mě podívala. "Řekla jsi někomu to s Jill?" zeptala jsem se.

"Jo, klukům, ale nikomu jinému, nejsem taková mrcha, jako všechny ostatní, protože se mi James nelíbí, ale za chvíli přijde Andrea, takže by sis měla pospíšit," odpověděla mi a já jsem jí kývla.

"Díky, jsi hodná," usmála jsem se na ní. Vyběhla jsem schody a vešla do našeho pokoje.