Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

5 🌹 Special

Ještě před tím než začnu psát tu kapitolu, tak chci jenom říct, že tohle je první speciální kapitola, protože není z pohledu ani Jane ani Adriana, tak si jí užijte, S Pozdravy CrazyJZ

Muck Muck Zlatíčka

James

"Doopravdy tam mám jít?" zeptal jsem se svojí sestry Jane, která se mě snažila dostat do jejich pokoje kvůli Jill, mojí lásce. Asi mi dneska zlomila srdce, ale to se napraví, když tam půjdu, ale co když mě vyhodí? Jsem přece nebelvírčan a ten se ničeho nebojí.

"Jo, padej," odpověděla mi Jane a hodila mě dovnitř. Vešel jsem a ona za mnou, jen něco sebrala za stolku a potom odešla. Nezapomněla za sebou zavřít dveře. Sedl jsem si na Janinu postel, ale Jill se neměla k tomu vyjít s koupelny, i když se neozývala voda.

"Jill," zaťukal jsem na dveře a chtěl je otevřít, ale nešlo to, byli zamčené. "Otevři mi, to jsem jen já James."

"Jdi pryč," ozvalo se za dveřmi. "Nechápu, jak mě mohlo napadnout, že tě bude mrzet, co jsem ti řekla, když jsi teď tady," pokračovala já jsem sklesle sesunul po dveřích dolů.

"Já jsem teď tady, protože mě Jane vyhrabala z postele kvůli tobě," odpověděl jsem a vstal. "Ale jestli mě tu nechceš, nebudu otravovat. Jen mi odpověz na jednu otázku. Proč jsi jednou nemohla říct ano? Proč jsi mě odkopávala celých těch sedm let a nedošlo ti, že je mi jedno, jak dlouho to bude trvat, protože jsem do tebe zamilovaný a tak jak nikdy nebudu do nikoho jiného?" zeptal jsem se. Měl jsem slzy na krajíčku. Je mi z toho na nic. Vždyť jsem se snažil sedm let a i teď mě vyhání. To nemá smysl.

"Proč bych ti měla věřit, že mě máš rád?" zeptala se zase ona. "Jak jsem měla vědět, že ti na mě záleží a že ode mě chceš odhánět kluky jen pro legraci?"

"Proto?" zeptal jsem se překvapeně. "Tak to je asi zbytečný se s tebou bavit, protože já tě doopravdy miluji a určitě nikdy nepřestanu, protože i kdybych chtěl, tak tvůj úsměv tvůj smích tvoje rudé vlasy mě budou doprovázet do konce života," odpověděl jsem. "Já jdu."

"Klidně, nikdo tě tu nechtěl," odpověděl mi hlas za dveřmi a já jsem se tak naštval, že jsem neměl ani sílu odpovědět. Prostě jsem šel ke dveřím a chtěl je otevřít, ale nešlo to, byli zamčené. V tu chvíli se otevřeli dveře od koupelny a v nich se vynořila Jill s očima zarudlýma od pláče. I přesto že mě před chvílí naštvala, tak když jsem jí takhle uvidět, tak mě naplnila láska a já jí musel jít nabídnout objetí.

"Je zamčeno," řekl jsem, když se na mě zděšeně podívala. Obou nám došlo, kdo tohle zařídit a co chtěl. Byla to Jane a chtěla, abychom se usmířili, jinak nás odsud nepustí. "Pojď ke mně," prohlásil jsem a rozpřáhl jsem ruce.

"Omlouvám se," vykřikla a vrhla se mi do náruče. Pohladil jsem jí po vlasech a nechal jí ať mi pláče do trička. "Tolik mě to mrzí, neměla jsem ti nic takového říkat a ty mě tu ještě uklidňuješ," rozplakala se ještě více. "Mělo by to být naopak."

"Nemá to být naopak, mě to takhle vyhovuje," odpověděl jsem a dál jí hladil její zrzavé vlasy. Měla je nádherně dlouhé a sahali jí až do pasu.

"Jamesi?" oslovila mě a já jsem se na ní překvapeně podíval.

"Tys mi řekla Jamesi?" zeptal jsem se, abych se ujistil, že jsem se nepřeslechl, když přikývla, že jo, tak jsem se na ní zářivě usmál. To je poprvé, co mě oslovila Jamesi.

"Nemůžeme si jít sednout?" zeptala se a já jsem přikývl. Chtěla odejít, ale já jsem jí zadržel. Chytil jsem jí do náručí a ona překvapeně vypískla. "Pusť mě," zavelela, já jsem se jen zasmál a zakroutil hlavou.