Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

33 🌹

Jane

"Tak jdeme na to," zhluboka jsem se nadechla a vykročila k domu, který stál uprostřed mýtiny. Ale něčí ruka mě zastavila a dotyčný si mé rty přitiskl na ty jeho. Kdo jiný než Adrian by to udělal? I za normálních okolností... Nikdo takový prostě není.

"Kdyby se ti něco stalo, tak bych to nepřežil," zamumlá mi do rtů a já mu dám sladký polibek. Ale pak jsem se otočila a vydala se k domu, kluci se měli blížit zezadu, aby mě zachránili, kdyby se něco dělo. Nebo abych já zachránila je.

Přešla jsem přes celou mýtinu a došla k hlavnímu vchodu, který jsem pomalu otevřela. Byla mi hrozná zima, protože venku bylo doopravdy chladu, ale vevnitř už bylo krásné teplo.

Naštěstí si mě nikdo nevšiml, tak jsem začala prozkoumávat dům. Od obýváku až po kuchyň, odkud jsem slyšela smích a když jsem se podívala dovnitř spatřila jsem Angeliku s úsměvem na rtech, jak sedí na lince a kouká jak Erik vyndavá s trouby její slavné cukroví. 

To si dělá srandu, my vymýšlíme záchraný plán, já se o ní bojím jako blbec a ona tohle. Úsměv jí povadne, když se Erik otočí a ona se rozhlédne kolem, když mě zahlédne ve dveřích po tváři se jí rozlije úsměv, ale její jiný než ten předchozí je upřímný. 

Rychle mi mávne ať se schovám za roh a já tak učiním. 

"Potřebuju si odskočit," zasměje se Angelika a já v jejím hlase poznám znechucení. 

"Jasně, jen běž zlato, ale hned se vrať," uslyšela jsem Erikům hlas, ale zněl divně. Jako by zamilovaně. Páni, sestřičko, jak jsi tohle dokázala?

Vyšla z kuchyně a pokynula mi ať jdu za ní. Došli jsme do obýváku, který byl dostatečně daleko a ona mi hned skočila kolem krku. "Bože tolik se mi stýskalo, ani nevíš, jak moc," zašeptala mi zoufale do ucha. "Nesnáším ho, ale musím dělat, že se v jeho přítomnosti cítím dobře, aby po mě nic nechtěl," pokračovala a dál mě mačkala. "Už nikdy tě neopustím a vždycky dám na tvoje rady."

"Super, vyříkáte si to potom, teď musíme zmizet," zavelel potichu Drake, který se tu objevil i s Adrianem.