Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

1 🌹

Sedmý ročník

Jane

"Vstávej," drkl do mě někdo a já jsem pomalu otevřela oči. Sakra, co ten tady dělá. Protáhla jsem se a zpražila jsem ho pohledem.

"Co tu děláš, Finnigane?" zeptala jsem se, když jsem uviděla, že mi sedí na posteli a opírá se o sloupek na druhé straně. Unaveně jsem se posadila a dala nohy z postele.

"Jen jsem tě přišel vzbudit, protože to holky nedokázaly," usmál se na mě a já mu shodila nohy z mojí postele.

"Na tuhle postel už nepoložíš nohy, na kterých jsou boty," zavrčela jsem na něj a prohrábla si vlasy. "Navíc, určitě mě vzbudila tvoje přítomnost, protože jsem na ní alergická," prohlásila jsem a zamyslela jsem, proč jsem řekla takovou blbost. Jeho přítomnost mi byla více než jen příjemná.

"To je zajímavý, protože když se tě dotknu, tak neotečeš," odpověděl a já jsem se ušklíbla. "A jak hádám, za chvíli řekneš něco ve smyslu, že tahle konverzace je nesmyslná a vyhodíš mě."

"Ne, ještě před tím, řeknu, že se moje alergická reakce neprojevuje na povrchu," zasmála jsem se a snažila jsem se vypadat tak, že mě nenadchlo, že mě tak dobře zná. "Ale jak já znám tebe, tak se ti nebude chtít odejít a budeš mi ležet na posteli, dokud nevyjdu s koupelny, kde se obléknu do hábitu a potom řekneš něco ve smyslu, že se ti nechce vstávat."

"Jenže potom mě zataháš za ucho a vyhodíš, potom se v doprovodu našich klasických hádek dostavíme do jídelny, kde si každý sedneme jinam, abychom na sebe neviděli."

"Co kdybych to všechno přeskočili a ty bys prostě odešel?" zeptala jsem se a šla jsem vytáhnout sukni ze skříně spolu s košilí a kravatou.

"Souhlasím," odpověděl a odešel. Zavrtěla jsem hlavou a sundala si kalhoty od pyžama, proč se musíme navzájem nesnášet? Známe se tak dobře, ale nedokážeme se vzdát naší války. Několikrát jsem přemýšlela, že bych k němu došla a řekla, že on vyhrál, ale nešlo to. Někdy svoje ego nesnáším.

Oblékla jsem si sukni a dooblékla se, ještě jsem se obula a nandala si svetr, protože už je listopad.

Hodila jsem si na záda batoh a do ruku si vzala telefon, kde jsem měla několik upozornění na Fb, otevřela jsme se a zasmála se, když jsem uviděla svoji nejnovější příbuznou, protože Fred si našel manželku až teďkon, je sice mladší, ale rozumí si spolu, jako nikdo. Asi loni se vzali a už mají holčičku Lilian Emu. Je roztomilá.

Taky bych takovouhle holčičku chtěla a nevadil by mi ani chlapeček, ale to je vzdálená budoucnost jestli budu stále zamilovaná do Adriana.

"Nad čím přemýšlíš?" ozval se za mnou hlas mé nejlepší kamarádky Jill a já jsem se ušklíbla.

"Ale jen se koukám na Lily," odpověděla jsem a ukázala jí fotku toho malého andílka. Ona se na ní usmála.

"Docela by mě zajímalo, kolik kluků by o mě stálo, kdyby je tvůj bratr neodstrkoval," odpověděla a já jsem se ušklíbla.

"To netuším, ale kdyby kluci nebyli sraby, tak by tě pozvali na rande i přes jeho vyhrožovaní, tak by jich bylo hodně, jenže se všichni bojí Jamese," usmála jsem se na ní. "Možná ti tím chce ukázat, že kluci, kteří se mu nedokážou postavit nejsou pro tebe a on by se kvůli tobě postavil celému světu," oznámila jsem jí.

"Potter, tak romantický a poetický není," odpověděla zamračeně Jill. "Kdyby jen nebyl tak otravný a každým coulem na sebe neupoutával pozornost."

"Je to Potter," zasmála jsem se, protože to byla pravda, taky jsem na sebe upoutávala pozornost a to jen díky Adrianovi. "Já na sebe taky upoutávám pozornost."

"A nejen díky Finniganovi," ušklíbla se a já jsem se zamračila. Vím přesně na co narážela. "Bylo to před dvěmi roky," pokračovala a já jsem se mračila čím dál tím víc. "Vsadila si se z Jimym a měla si políbit naší spolužačku," šklebila se a já jsem se tentokrát usmála, protože jsem si vzpoměla, jaký to byl poprask. "Nikdo ale nevěděl, že ta holka je lesbička a bude se s tebou chtít vyspat."

"Hele nevtipkuj, pořád mě nahání a skoro se to stalo, vlastně v tuhle chvíli bych měla poděkovat Finniganovi, protože mě zachránil před pomluvami, že jsme lesbička, navíc jsem byla hodně na mol, skoro si to ani nepamatuji," smála jsem se a Jill se ke mně přidala.

"Myslím, že potom sis svojí pověst normální holky potvrdila," zašklebila se a já jsme se musela šklebit sní. Měla pravdu. Další den jsem se líbila snad z deseti klukama.

"Jo to byli časy," zasmála jsem se. "Teď už bych to neudělala, protože to bylo tak nerozumné a děvkovské, že se mnou Angelika týden nemluvila," zasmála jsem se, ano teď jsem mluvila o svojí o rok mladší sestřičce, která se snaží chovat jako andílek, protože se dostala do havraspáru, ale má v sobě toho Potterovského démona.

PRVNÍ KAPITOLA, TAKY JSTE S TOHO TAK UNEŠENÍ? JÁ HODNĚ, PROTOŽE SI V TOM HODNĚ VYŽÍVÁM. :D Muck muck Zlatíčka