Skrytá láska (FF HP - pokračování Souznění)

10 🌹 Special

James

"Jak dlouho si myslíš, že to bude ještě trvat?" zeptala se mě Jill, když Jane naštvaně odešla. Věděla, že jí něco tajíme, vždycky to na nás poznala. Cítil jsem se celkem provinile, protože to byla moje sestra, ale Adrian byl můj nejlepší kámoš, co jsem měl v tu chvíli dělat, navíc jsme mu slíbili, že to nikomu neřekneme.

"Dokud to neukončí oni samy," odpověděl jsem a podíval se na Adriana, který nás provinile sledoval. "Je to jako s námi, akorát, že mnohem zamotanější," pokračoval jsem a dal jí ruku kolem ramen. "Takže," otočil jsem se na Adriana. "Jak už jsem ti včera s Jimem řekli, ty jí to vrátíš, jak nejrychleji to půjde, ona bez toho nedá ránu a klidně po něm vyhlásí celosvětové pátraní."

"Jo a navíc bys mohl dostat nálezný," zasmál se Jim vedle mě a já jsem jen protočil očima. Někdy ty jeho vtípky byli moc.

"Nebojte, do týdne jí ho vrátím," odpověděl a odešel. Já jsem se jen usmál na Jill a společně jsme vyrazili na snídani.

"Jamesi," oslovila mě Jill, kterou jsem pořád držel kolem ramen. Když jsem se na ní podíval, tak pokračovala. "Mohl bys tu ruku sundat?" zeptala se a já jsem se na ní provinile podíval. "Ne, že by mi to vadilo, jenže je teď mnoho událostí přede mnou a bylo by divný, kdybych přišli ruku v ruce, když jsme se včera ošklivě pohádali."

"To máš pravdu," odpověděl jsem a ruku jsem z ní sundal. Nebudu si nic nalhávat, vadilo mi to, už jen to zjištění, že mě miluje, ale chce postupovat pomalu, mě ničilo. Teď jsme jí navíc nemohl mít u sebe těsné blízkosti.

Když jsme procházeli kolem jednoho výklenku se závěsy, tak mě Jill chytla za ruku a stáhla mě tam. "Proč...?" nestihl jsem se ani dozeptat a už jsem cítil její rty na mých.

"Abys věděl, že tě chci a ještě chvíli na mě počkal," odpověděla a nechala mě tam stát za závěsem. Začínal jsme s té holky bláznit ještě více než před tím, ale vůbec mi to nevadilo. Když jsem čekal sedm let, tak mě nějaký ten týden nezabije.