1. Ten hlas

13.9K 391 46
                                    

~~~ EXO - Open arms ~~~


S trhnutím se probrala ze snu. Na chvíli netušila, kde se nachází. Do uší jí proniklo hučení motorů letadla, ve kterém v tuto chvíli seděla. Uzamknuté svaly jí povolily a poté úlevně vydechla. Zavrtěla se na svém místě a protáhla ztuhlé končetiny. Kupodivu nebyla tak rozlámaná. Pak si vzpomněla, že to bylo díky jejímu prvnímu letu v první třídě. Rozhlédla se kolem sebe. Měla svojí vlastní kabinku. I když její let nebyl noční, nakonec i tak odpadla. Především z neuvěřitelné únavy, kterou pociťovala v posledních dnech. Tolik se toho dělo a tohle rychlé zdřímnutí, bylo jedno z nejdelších za poslední týdny.

Vlastně se toho dělo hodně už celý rok. Pousmála se. Její svět se zcela změnil.

„Vážení cestující, za nedlouho budeme přistávat v Petrohradu, prosím, zapněte si bezpečnostní pásy," ozval se najednou hlas z reproduktorů. Nutící ji se vytáhnout se do svislé polohy a uposlechnout instrukce. Rychle si zabalila své věci do příručního zavazadla, kromě jejího mobilního telefonu, který zastrčila do kapsy úzkých kalhot. Podívala se z okénka, už zase viděla pevninu.

Byla vzrušená z této cesty, ale na druhou stranu nervózní. Nikdy v Rusku nebyla. I když měla mnoho příležitostí ten fakt změnit, což ji donutilo se zamračit. Rychle zahnala špatné myšlenky a představovala si, jak se tenhle celý pobyt jistě vyvede. Vše půjde podle plánu.

Najednou to s ní trhnulo, když se letadlo znovu ocitlo na zemi.

Už když vycházela z letadla, aby prošla letištní kontrolou, zapnula zpět mobil, jelikož tušila, že na ní bude čekat sto zpráv a jistě i několik zmeškaných hovorů, od její agentky. A taky, že ano. Zařízení vybuchovalo pod náporem upozornění, což ji nutilo jen protočit oči. Když se konečně dostala k předání zavazadel, dovolila se podívat na obrazovku mobilu.

Jak jsi doletěla?

Pamatuješ si, kdo tě má vyzvednout?

Je to DEON MAKSIMOV!

Dej mi vědět, hned jak přistaneš!

Když se ti tam nebude líbit, prostě naskoč hned na další letadlo zpět domů!

Po přečtení všech zpráv jí ze rtů uniklo zasmání. Ach, tak holka už se vážně pomátla. Rychle vyhledala její kontakt, aby jí vyhověla. Nevyzvánělo to ani jednu vteřinu a na druhé straně se ozval hlas její přítelkyně.

„Sakra, tobě to trvalo? Jak jsi doletěla, byla první třída super. Byla že? Já ti to říkala! Máš už svoje zavazadla. Kdyby cokoliv, víš že s věrnostní kartou od nakladatelství, můžeš v podstatě všechno, že?" musela ji rychle zarazit, Ze zkušeností už věděla, že by klidně byla schopná pokračovat ve stejném duchu, třeba ještě několik minut.

„Mabel! Měla by ses někdy i nadechnout, když mluvíš. Vážně si myslím, že s tou svou starostlivostí bys měla jít na nějakou terapii," dělala si z ní srandu.

„Pan a kdo říká, že tomu tak není. Však mě znáš, už se nezměním a teď mi vše řekni, ještě tě ten tvůj plán nepřešel?" nenechala se odvést od svého záměru Pandoru zavalit všetečnými otázkami, tak nakonec podvolila.

„Ne, nepřešel. Je to důležité. Pokud mám prolomit ten svůj blok," vysvětlila své agentce. Byla to však jen poloviční pravda, s další částí jejího plánu nemohla Pandora jen tak jednoduše obeznámit svou kamarádku a to jednoduše proto, že by jí nevěřila. Ani ona tomu nevěřila, byla však přesvědčená, že se musí pohnout ze své nevědomosti a vystrašenosti. Jinak hrozilo, že jí to pohltí. Stiskla víčka, aby zabránila bolesti, která se jí rozlévala v hlavě, při každém úderu jejího srdce.

Untouchable - 1.díl  (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat