Untouchable - 1.díl (CZ)

12. Hlava gangu

~~~ Tonight Alive - Drive ~~~

Alek seděl na zadním sedadle svého auta a díval se na ubíhající krajinu za oknem. Už asi půl hodiny si kousal spodní ret, v zapálení, že se nedivil, když na jazyku ucítil pachuť krve. Do pekla s tím. Zavřel oči a zvrátil hlavu dozadu, opírající se o opěrátko.

Jenže pokaždé, když si na chvíli oddechl, za zavřenými víčky vždy viděl jen jednu jedinou osobu. Přesně jak předpokládal, jakmile mu dala ochutnat její sladkosti, nedokázal myslet na nic jiného. Stiskl ruce do pěstí, když ucítil, jak ho pohlcuje vzrušení. Sakra, do háje...

Tento problém ho pronásledoval, už několik týdnů. Od té doby, co odvezl Pandoru z jeho bytu do jejího hotelu, s ní promluvil sotva pár slov. Lhal by, kdyby řekl, že jeho pýcha nebyla raněná. Sice už si od ní vyslechl hodně urážek a odsouzení. Ale ani za nic nečekal, že v polovině jejich chvíle oboustranné vášně a tím si byl naprosto jist, z ní vyjde bratrovo jméno.

Měl chuť kolem sebe kopat. Vlastně, čemu se divil. Deon k ní byl nic jiného než dokonalý gentleman, kdežto on... Protočil sám nad sebou očima. Na všechny byl nepříjemný. Na Deona nepromluvil jinak než úsečnými větami a Pandoru ignoroval, jako kdyby byla vzduch. Což jí očividně vůbec nevadilo a to ho štvalo ještě víc.

Kdo by to byl tušil, že z něj jedna roztomilá černovláska, udělá ufňukanou hroudu.

„Pane, budeme tam zapět minut," promluvil na něj jeho řidič. Jen přikývnul. I ten řidič věděl, že se má Alekovi vyhnout, jak jen to půjde, když je v takové náladě. Bylo načase, přestat se zaobírat tohle banalitou. Musí se soustředit. Byl na cestě do jámy lvové a tam bylo dobé mít oči na stopkách.

Byla to přesná slova jeho bratra, který ho sem vyslal. Deon se většinou účastnil těchto událostí pro vysoce postavené Ruské pracháče. Tentokrát se ale musel postarat o Evianu, která to zase přehnala s pitím. S tou ženou to šlo od deseti k pěti.

Auto se zastavilo před branou, která vedla k soukromému pozemku patřící pořadateli dnešního dýchánku. Když se Alek dozvěděl, na koho tu dnes narazí, měl sto chutí poslat Deona do háje. Pak si ale vzpomněl na události v jistém skladu, kdy Pandora o vlásek unikla únosu a rychle to přehodnotil. Vyšel ven ze svého auta, zanechávající řidiče s jasnými instrukcemi být na blízku, kdyby náhodou rychle potřeboval vypadnout a pokračoval směrem k hlavním dveřím, kde už čekaly hostesky. Předal jim svůj kabát a dovnitř už vstupoval, s jak doufal, přesvědčivým úsměvem.

Pokýval hlavou, když pocházel kolem několika jedinců, které znal od vidění, ale nedal jim dostatek času, ani příležitost přejít k nějaké konverzaci. Ať už byl jeho důvod být tady jakýkoliv, nemínil ztrácet čas. Vešel do velké haly, která už byla skoro na nacpaná k prasknutí. Očima přejížděl po známých i neznámých obličejích, dokud nenašel ten, pro který sem přišel. Bez okolků se dal pohybu, opět ignorujíc lidi, kteří se s ním pokusili zapříst rozhovor, dokud nestanul před černovlasým Korejcem, navlečeného do blýskavého obleku, barvy noční oblohy.

„Aleku, ty jsi přeci jenom dorazil," ozval se Chen s jeho obvyklým širokým úsměvem, který ho vždy tak vytáčel.

„Omlouvám se za zpoždění, ale Deon mi o tom řekl před necelou hodinou," utrousila Alek, neobtěžoval se oplácet úsměv Chenovi, ale nabízenou sklenici se šampusem mu z ruky vytrhnul.

„Žádný problém. Vlastně je lepší, že jsi tu ty než tvůj bratr. O to zajímavější to bude večer," poznamenal Chen a vyzývavě pozvedl obočí.