Untouchable - 1.díl (CZ)

18. Náhodné setkání

~~~ Bring me the horizon - Doomed (with orchestra) ~~~

„Chen?" vydechla omráčeně. Věřila na náhody, ale to, že teď stál v celé své exotické kráse před ní, ji nutilo přehodnotit, v co vlastně věří. Vypadal stejně tak překvapeně, jako ona sama. Stáli tam naproti sobě, každý z nich za jedním nákupním košíkem. Pohledem sklouznula na výběr věcí v jeho, našla v něm mnoho potravin. Že by se chystal na vaření? Ve svém černém dlouhém kabátu, nevypadal na ten typ, který si sám vaří.

I jeho pohled se sklonil k jejímu nákupu, hned na to se mu na rtech objevil úsměv a jeho obočí se trochu pozvedlo, v náznaku němé otázky.

„Pandoro," oslovil ji stejně, jako ona jeho křestním jménem. Znovu na ni uhodila jeho osobitá aura. Nikdy se s podobnou nesetkala. Znovu si uvědomila, jak v klidu se v jeho přítomnosti cítí. Přitom, byl snad ještě pohlednější než naposledy. Uvolněně se na něj usmála, což rozšířilo i jeho úsměv. „Ani ve snu by mě nenapadalo, že na tebe narazím zrovna v supermarketu," zkonstatoval, přičemž si uvědomila, jak si ji nenápadně prohlíží. Neznervóznilo ji to, ale i tak cítila, jak se jí tváře zbarvují temně rudou. Kdy se konečně přestane červenat, jako šestnáctka pokaždé, když se ocitne v přítomnosti poloboha?

„Nápodobně," dokázala ze sebe vydat. „Vypadá to, že tohle je už druhé náhodné setkání," dodala, čekajíc na to, že se přizná k tomu, že ji vlastně sledoval. Po tom všem, co se v jejím životě v Rusku stalo, začínala být poněkud paranoidní. Věřila, že to Chen vyslal toho muže tehdy do toho skladu. Asi by ji to ani nenapadlo, nebýt Aleka, který jí na tu myšlenku navedl. Přimhouřila oči a zadívala se na muže naproti sobě. Chen na první pohled vypadal tak neškodně, ale něco v jeho očích ji ujišťovalo o pravdivosti jejího názoru na něj. Vidí ho sice podruhé v životě, i tak ale tušila, že se za tou fasádou skrývá více.

„Doufal jsem, že se znovu setkáme, i když jsem netušil, že se to stane za těchto okolností," řekl s pobavením v hlase. Vzpomněla si na jejich poslední setkání, kdy s ní jednal s neobvyklou upřímností.

„Bydlíš někde poblíž, že nakupuješ tady?" zeptala se podezřívavě, přičemž se on jenom uchechtnul.

„Nebydlím daleko odtud, ale důvod proč jsem zrovna tady, je že tu mají velký výběr zahraničních ingrediencí," pokýval hlavou do útrob svého košíku. Znovu se podívala na jeho nákup a tentokrát zjistila, že většina jeho věcí tam, jsou nudle, tlusté, průhledné, nějaké koření, jejichž názvy by nevyslovila, ani kdyby chtěla.

„Jo takhle," zazubila se na něj v pochopení. Nedalo se jinak, než důvěřovat jeho slovům.

„A proč ty máš košík plný čistících přípravků?" zajímal se a zvědavě pokukoval na její vlastní nákup. Co by asi řekl na to, kdyby mu vyklopila, co na ni čeká na jejím hotelovém pokoji.

„Stala se mi menší nehoda v pokoji, tak to musím uklidit," pokrčila neurčitě rameny. Jen pokýval hlavou a divně si jí prohlížel. Skoro měla dojem, jako kdyby přesně věděl, že mu teď právě neříkala pravdu.

„Kdybych tě teď pozval na kávu, souhlasila bys? Posledně jsme neměli čas si promluvit, díky Alekovi," vypadlo z něj najednou. Neměla nic proti, ale při zmínce o Alekovi automaticky zaváhala. Jen si představila, jak by zuřil, kdyby se dozvěděl, že znovu narazila na Chena. Pak si odfrkla, vždyť to ani neplánovala. Nic by jí nemohl vyčíst, až na to že ji varoval, aby Chenovi nevěřila. I tak, proč měla Pandora pocit, že jí od Chena nic nehrozí?

„O čem přesně jsme si to naposledy nestihli promluvit?" pozvedla obočí a čekala na jeho odpověď. Zatvářil se přemýšlivě, jako kdyby toho měli tolik na probrání, že nevěděl, co si má vybrat.