Untouchable - 1.díl (CZ)

21. Nevěř mu

~~~ You me at six - Give ~~~

„Vážně musíme jít?" skučela Pandora. Seděla na židli v koupelně. Měla zakázáno se hnout, zatímco Mabel kolem ní poletovala a snažila se z ní udělat člověka.

„Přestaň kňourat a drž," vyplísnila ji Mabel, štětcem jí přejížděla po obličeji, maskující tak její bledou pokožku.

„Nepřeháněj to, zvládla jsem to tu bez make upu do teď, půjde to i nadále," protestovala tiše Pandora, ale hned na to zmlkla, když viděla, jak se na ni Mabel zatvářila. Mabel byla svým způsobem krásná, nebyla to sice dokonalá krasavice, ale její osobité charisma fungovalo za ní, takže nikdy neměla nouzi o muže. Pandoře se líbily její šedé oči a oválný obličej, její světle hnědé vlasy, dlouhé sotva po ramena, které Mabel vždy nazývala myší, díky jejich nevýrazné barvě. Ale i tak to k ní prostě patřilo.

„Přiletěla jsem sem až z Anglie, předem jsi věděla, že se na tebe vrhnu. Především potom, co jsi mi řekla, že po tobě jede ten kus chlapa. Nemůžu pochopit, jak se do tebe mohl zabouchnout, když ses před ním promenádovala s těmi svými kruhy," mumlala Mabel těsně u jejího obličeje. Neodolala a protočila oči, za což si vysloužila další brblání. Kdyby jen Mabel tušila, že ji Alek viděl i v horším stavu, než jen s jejími pověstnými stíny pod očima.

„Budu dělat, že jsem tu urážku neslyšela a Alek do mě není zabouchnutý, nebo cokoliv na ten způsob. Alek jen..." vlastně ani netušila, co by měla na svou obhajobu říct. Byla si ale jistá, že se mezi nimi nedělo nic, co by obsahovalo i jakékoliv hlubší city.

„Jasně, jasně, beru na vědomí. Sama posoudím, podle toho, jak se bude Alek dneska chovat, poté co jsi ho odkopla," vyzývavě pozvedla obočí a Pandoře zbývalo jen si povzdechnout.

Po několika dlouhých minutách, se jí konečně podařilo vyklouznout z koupelny a nechala Mabel se taky připravit. Nemohla uvěřit, že ji zase nechala na ní provádět, co se jí zlíbí. Ale pak se pousmála, chyběla jí. Přešla do své ložnice a vytáhla ze skříně zapínací svetr, který si přehodila přes šaty, které na ni Mabel násilím navlékla. Nemohla jinak, jelikož skoro to všechno, co se sebou Mabel přitáhla z Anglie, bylo pro Pandoru. Uhladila si záhyby, třpytících se dlouhých šatů, které měly barvu inkoustově modré a pak její oči padly na zem v rohu skříně. Ukryla sem tu záhadnou knihu, hned potom, co jí to Zeke doporučil. Neměla nejmenší tušení, proč to měla dělat, ale i tak ho uposlechla. Nesáhla na ni od té doby, co se tu Zeke ukázal. Sehnula se a pohladila její obálku. Nic se nestalo, kniha zůstala stejně tak, jako kdykoliv před tím, nečinná. Jakto, že když se jí dotkl Zeke, tak se rozsvítila, jako vánoční stromek. Jen doufala, že si to třeba nepředstavovala. Už by se ničemu nedivila.

„Můžeme vyrazit," zavelela Mabel, která se objevila ve dveřích jejího pokoje, připravena oslnit. Pandora přikývla, ačkoliv by nejraději zůstala zahrabaná pod dekami. Čelit rodině Maksimovových v plné síle, jak tušila, nebude nic jednoduchého.

A jak během celého průběhu večera zjistila, nebyla daleko od pravdy.

Když dojeli k rezidenci, ve které Pandora prožila svoji první hrůznou vidinu, zhoupl se jí žaludek. Mabel byla nadšená, byla opak Pandory. Ráda poznávala nové lidi a rychle si zvykala v nových místech, někdy jí to Pandora záviděla. Ale tím jak byly odlišné, se dokonale doplňovaly.

„Tady jste, jsem moc šťastná, že jste vážně dorazily. Pozvala jsem úplně všechny, tak se nebudeme nudit," ozvala se Mae, stojící na vrcholu schodů přední terasy a zuřivě na ně mávala. Obě se vydaly nahoru a pozdravily vzrušenou Mae.