Untouchable - 1.díl (CZ)

5. Mentální porucha

~~~ Night Poeple - You me at six ~~~

„Ah, slečno Delaney, tady jste. Já jsem vás hledal všude možně," ozvalo se před ní. Pandora vzhlédla, aby viděla zadýchaného Kayna, který v rukách držel kávové kelímky, ze kterých se ještě stále kouřilo. Donutila se na něj usmát.

„Jen jsem šla vrátit jednu z knih. Pro dnešek to bude stačit. Ráda bych se vrátila zpět na hotel," navrhla. Kyan dychtivě přikývl a podával jí jeden z kelímků, vzpomněla si, že ho poslala pryč pod podmínkou, že jí přinese povzbuzovák. Kafe vypila skoro jedním douškem, když se dostali do auta a Kyan ji odvážel. Byla k smrti unavená a doufala, že jí ta káva aspoň trochu pomůže.

V hotelu se zastavili na recepci, kde jí Kyan dodatečně poskytnul výhody, které opomněl včera. Na cestě k výtahům v rukách třímala karty, umožňující se dostat k plaveckému bazénu, spa a posilovně, které byli součástí hotelu. Kyan ji opustil, když ho přesvědčila, že to k jejímu pokoji zvládne i bez něj. Už chtěla mít klid, ale jak se brzy měla dovědět, to jí nebude dopřáno.

Se zavřenými víčky stála před výtahem, který právě sjížděl dolů, už se viděla v pokoji na pohovce. Konečně se otevřely dveře a ona rychle zapadla dovnitř. Ještě před tím než se však dveře mohli zavřít, objevila se mezi nimi něčí bota a Pandora měla divný pocit v žaludku. Když se dveře zase rozevřely, viděla v nich stát Aleka. Málem nahlas zasténala, ale to ještě nebylo vše. Vedle něj, nebo spíš přilepená na něm tam byla ještě černovlasá žena se štědrou dávkou make-upu na obličeji. Něco mu šeptala do ucha a pravděpodobně ho to těšilo, jelikož se na Alekově tváři objevil malý úsměv, který donutil i její vnitřnosti se slastně zkroutit.

Pak zvedl pohled k ní a ona si byla jistá, že věděl, že tu Pandora bude. Přesně v tomhle výtahu a v tuhle chvíli. Jeho výraz se nezměnil, ani když vešel i se svým závažím dovnitř. Nic neřekl a ani ona to neměla v plánu. Pandora se odebrala ke vzdálenějšímu rohu a odvrátila od jejich dvojice hlavu. S čím nepočítala, že stěny krabice, byly vyložené zrcadly, takže i tak měla dokonalý výhled na to, co ti dva dělají. Alek se teď právě zaobíral ženiným krkem, na kterém pracoval se svými rty a jazykem. Žena zaklonila hlavu a stiskla ústa, jako kdyby se snažila zarazit slastně zaskučení.

Ach, jak ohleduplné!

V Pandoře to vřelo a bylo jí na zvracení. V rukách drtila cenné kartičky s výhodami. Neměla daleko od toho se uchýlit k násilí. Ale to nebyl její styl. Nikdy se nenechávala unášet emocemi a neměla v plánu to dělat, ani teď.

Pandora křečovitě zavřela oči, když žena začala mumlat něco v Ruštině, což znělo dosti svádivě. Pandora byla v pokušení si přiložit dlaně k uším. Kdy tahle jízda skončí? Stiskla vůbec tlačítko od jejího patra? Otevřela oči, aby se ujistila, ale místo toho narazila na čokoládové oči Aleka v odrazu zrcadla, což ji přikovalo na místě. Dech se jí okamžitě zkrátil a ona nevěděla co se sebou. Jeho oči se do ní zavrtávaly, žhnoucí, zatímco se staral o pohodlí jeho doprovodu. Ta myšlenka ji probudila z toho tranzu, který vždy zapříčiní jeho pohled. Znechuceně od něj odvrátila oči, zrovna ve chvíli, kdy dojeli do jejího patra. Jakmile se dveře otevřely, lákající k jednoduchému úniku, na nic nečekala a vystřelila ze svého místa, že málem porazila čekající postarší pár. Zamumlala omluvu v ruštině a spěchala ke svému pokoji, vědoma si toho, že ti dva ji následují.

Hlavou jí probleskla vzpomínka na to, co si vyslechla, když poprvé vešla do svého apartmánu. Jistě, že bude v pokoji hned vedle ní. Vrazila k sobě do apartmánu, neohlížejíc se, aby si potvrdila svoji domněnku. Když zavřela dveře, slyšela jejich tlumené kroky, zastavující se hned vedle jejích dveří.