Untouchable - 1.díl (CZ)

16. V pokušení

~~~ Too close to touch - Sympathy ~~~

~~~

Ano, mohl se přiznat, že se teď zrovna nechoval ani trochu ukázkově. Ale jediné, co v tu chvíli viděl, byla Zekova odhalená hruď a Pandora, bledá jako stěna, zašpiněná od krve a vypadajíc dokonale bezbranně. Zatmělo se mu před očima a další, co věděl bylo, že chtěl vymlátit duši ze svého znovu nalezeného strýce.

„Takže po týdnech, kdy se neukážeš, se najednou objevíš u Pandory na hotelu, abys ji vyděsil k smrti?" zavrčel těsně u jeho obličeje. Nejvíc ho rozčilovalo, že Zeke nevypadal ani trochu kajícně, když se zadíval do jeho obličeje.

„Už jsem se jí za to omluvil. Teď ji pro změnu děsíš ty, i když obdivuji, jak rychle ses sem dostal, měl by se prvně uklidnit," promlouval k němu Zeke potichu, tak aby to slyšel jen Alek. Kupodivu to na něj mělo menší účinek, jelikož povolil svůj stisk kolem Zekova krku a trochu se od něj odtáhnul.

„Jsem v klidu, tak začni vysvětlovat," zahučel. Podíval se přes rameno na ještě stále ztuhlou Pandoru, která se ale nedívala na ně dva. Zírala na něco vedle sebe.

„Měl by ses postarat o ni a za mnou se stav později," oponoval Zeke, což přilákalo Alekovu pozornost zpět na něj.

„Když jsi mi naposledy něco takového řekl, tak se po tobě slehla zem," Alek si pohlížel strýcovo vzezření. Dosti připomínalo jeho samotného, až na to, že Zeke na to byl poněkud hůře. Přesto se udržel na nohách, když ho Alek propustil ze svého držení.

„Neříkej, že se ti po mně stýskalo?" zavtipkoval Zeke, tak jak to uměl jen on v nevhodných situacích. Alek protočil oči.

„Kdo ti to udělal?" zajímal se Alek.

„Ty a Pandora máte hodně otázek. Až budu připravený na ně odpovědět, tak si vás nechám oba zavolat. Teď když mě omluvíš, půjdu si domů odpočinout, měl jsem pár náročných týdnů," Zeke pokýval hlavou. Alek byl v pokušení ho nenechat jen tak odejít, jelikož bylo možné, že se zase někam zatoulá, ale nakonec jen přikývnul a nechal ho projít dveřmi, které Alek tak nevybíravě rozrazil.

Když je za ním zavřel, obrátil se k nehybné Pandoře a došel až k ní.

„Jsi v pořádku? Vážně jsi mě tím telefonátem vyděsila. Jsem si jistý, že jsem díky tobě o pár let zestárnul," zkonstatoval, když k ní došel. Očima přejížděl po jejím obličeji, aby našel jakékoliv známky po zranění a pak udělal to samé i s jejím tělem, ale vypadalo to, že s ní není nic v nepořádku. Až na jasný otřes v jejích očích, který ho nutil chtít ji stáhnout do jeho náruče.

„Udělal ti Zeke něco?" dodal, když stáhnul obočí. Jen zavrtěla hlavou, pak ji sklopila a zírala na svoje ruce, které byly pokryté zaschlou krví. Možná je vážně v šoku. Tímhle způsobem z ní nic nedostane.

„Měla by ses posadit..." navrhnul, ale pak jeho zrak padl na sofa, které se jako její ruce koupali v Zekově (jak doufal) krvi. „Pojď, smyjeme to z tebe," změnil svůj nápad. Váhavě jí položil paži kolem ramen. Oddechnul si, když se nijak nezdráhala a nechala se odvést do její koupelny. Usadil ji na poklop záchodu a vrátil se k ní s navlhčeným ručníkem. Cítil, jak bylo její tělo napjaté, jako kdyby jí něco bolelo. Její krční svaly se neuvolnily, ani během toho, jak namáhavě polykala. Začal s čištěním jejích rukou, jelikož tušil, že to bylo to, co ji z nějakého důvodu rozrušovalo nejvíc. Když s tím byl hotový, vyměnil ručník a otřel s ním její obličej, který sice nebyl tak ušpiněný, přesto ji chtěl pomoci od vlhkého filmu, který jej pokrýval.