Untouchable - 1.díl (CZ)

27. Vybuchující žárovky a mimozemšťani

~~~ Simple plan - Singing in the rain ~~~

„No tak, zvedni to..." mluvila bohužel jen sama se sebou a snažila se poslat mentální zprávu volenému člověku. Pochodovala ve svém apartmánu sem a tam, nemajíc stání. Byla vyrušena klepáním na dveře. V domnění, že je to jediná osoba, se kterou teď potřebovala nutně mluvit, přispěchala otevřít, zapomínajíc na Alekův zákaz.

„Pan, život v Rusku je až moc vzrušující na moje poměry," Mabel se prohnala kolem ní bez toho, aby ji pozdravila a svalila se na křeslo uprostřed místnosti. „Už se nedivím tomu, že jsi mi ani neměla čas zvednout telefon, tohle je šílené," Mabel si opřela hlavu o měkké polstrování a rozhodila nohy před sebe.

„Děkuji za uznání. Jaká je situace?" už to bylo několik hodin, od té doby co odtud Alek vystřelil jak namydlený blesk a co ukončila telefonát se stále otřeseným Deonem.

„Eviana se zdá být naprosto v pořádku, vyslýchala ji policie, pak vyslechla i Deona a pracovníky v domě. Vážně bych to do Chena neřekla, nějak se mi tomu nechce věřit, ale podle všeho to byl vážně on a jeho pomocníci," pokrčila Mabel rameny. „Už jsem musela odejít, před hodinou se tam zjevil navztekaný Alek. Ten chlap když se mračí, je děsivý," podotkla na vrch. Pandora k ní zvedla oči, když se usadila naproti své přítelkyni. Alek se objevil před hodinou? Co proboha dělal od té doby, co odtud odešel?

Jediné co ji napadlo, že musel navštívit Chenův dům.

„Podle všeho Chen zmizel, jelikož jeho dům je prázdný a nikdo v něm není. Policie potvrdila, že v tom domě nikdo nebyl už něco málo přes týden, podle bezpečnostních kamer okolo pozemků. Eviana neví, kde byla držená, jelikož ji pokaždé, když ji přesunuli, nasadili pásku přes oči," pokračovala s vysvětlováním Mabel, odpovídající tak na otázky, které si Pandora kladla v hlavě.

Úlevně si oddechla, když zjistila, že Alek Chena ještě nezabil. Ale pak se znovu napnula. Kdepak jen může být? Musí s ním mluvit. Pak si vzpomněla na další věc, která byla na její mysli.

„Byl Zeke někde v Maksimovových domě?" vyhrkla. Přesně jako Chenovi, ani jemu se nemohla dovolat. Potřebuje vědět, zda je tu aspoň někdo, s kým by mohla celou situaci rozebrat.

„Objevil se ve stejnou dobu jako Eviana, vlastně," zamumlala Mabel přemýšlivě. Tohle zkonstatování jí potvrdilo teorii o Zekově pomocné ruce v tomhle šíleném únosu.

„Tohle je šílené," mumlala stejně jako její přítelkyně a vyskočila na nohy. „Musím jít," vyhrkla a odpelášila do svého pokoje, kde měla svoji teplou velkou bundu.

„Kam jdeš, teď jsem přišla, potřebuji klid, no tak zítra zase odlétám," kňourala Mabel. Pandoře to bylo líto, jelikož za celou dobu, co tu její agentka byla jako její morální podpora, Pandora se jí moc nevěnovala. Ale když se tak na to podívala zpětně, jejich přátelství takhle bylo odjakživa. Ani jí nemohla říct, že ji stejnak brzy uvidí, jelikož její cesta za poznáním, podle všeho teprve začala.

„Uvidíme se později, ok? Vynahradím ti to," křikla za ní, zatímco si omotávala šálu kolem krku. Vzala klíč od apartmánu a telefon a vyšla ven. Kam šla? Ani sama netušila. První její zastávka bude Chenův dům a pak pojede rovnou k Maksimovovým. Musí se pokusit uklidnit Aleka a vysvětlit mu to... uvědomovala si, že mu to jen těžko vybarví v těch barvách, v jakých to viděla ona, ale musí se o to aspoň pokusit.

Během pěti minut sjela dolů do přízemí, kde se jen zastavila na recepci, aby jí zavolali odvoz. Pak se rozešla k otáčivým dveřím, aby na auto mohla počkat venku. Nacházela se zrovna uprostřed celé uvítací haly, kde přímo nad ní visel obrovský ozdobný lustr, který vždy upoutal při vstupu do hotelu, tam přesně se teď zastavila. Byl to ten pocit, který ji zarazil v polovině pohybu. Zmateně se zamračila nad reakcí svého těla a rozhlížela se kolem sebe. Nic neupoutalo její pozornost, dokud dveřmi dovnitř neprošla skupinka lidí. Všichni byli oblečení do tmavých barev s čepicemi a kšiltem staženým do tváří, aby je nikdo neviděl. Vypadalo to, že byla jediná, kdo si jich všiml.