Untouchable - 1.díl (CZ)

28. Do světa vidin

~~~ Black veil Brides - Lost it all ~~~

Bohužel se mu nepodařilo ji dotáhnout dále, než k otáčivým dveřím, kde je zastavili policisté. Pandora byla jedna z mnoha očitých svědků, takže jí nezbylo nic jiného, než zodpovědět všechny otázky, který jí muž v uniformě položil. Když se jí zeptal, zda si nevšimla něčeho podezřelého, hodně se snažila vypadat, jakože neví, která bije, zatímco jí v hlavě vytanul obrázek Chenovi skvadry.

Alek stál celou dobu vedle ní, když se mu chtěla vyprostit, jen jí zmáčkl prsty v jasném varování, že jí nemíní pustit, ani i kdyby se na ně měla zřítit celá budova. Nervózně poklepával nohou, což ji dovádělo k šílenství.

Konečně ji strážník propustil a Alek se nenechal ničím zdržovat a vyšel ven na ulici, která byla stále plná hotelových hostů. Očima pátrala po Mabel.

„Musím najít Mabel," křikla na Aleka, který si to razil davem, jako buldozér.

„Tu už jsem poslal zpět do našeho domu, potkal jsem ji tu, ona mi řekla, že jsi ještě uvnitř," utrousil přes rameno a nadále postupoval dále. Na kraji chodníku se zastavil a díval se po projíždějících autech.

„Díky. Aleku, klidně můžu jít zpět do hotelu, nic závažného se nestalo..." zmlkla hned, jak se na ni obrátil s plamenným pohledem, který jí jasně pověděl, co si o jejím návrhu myslí. Semkla rty, naznačujíc, jakože si je zapíná na zip. Alek nechal zastavit jedno z volných taxi a pak ji do něj nastrkal, sám se usazujíc vedle ní. To vše bez toho, aby nechal jejich prsty rozplést. Zadívala se ven okénkem. Mohla vidět ubíhající prosvícené ulice a lidé, ještě oslavujíc nástup nového roku. Na město se už snášela tma, díky blížící se noci.

Nakonec dojeli na místo, které si pamatovala jen matně, díky tomu že tu byla jen jednou. Alek zaplatil řidiči a pak ji vzal dovnitř moderně vypadající budovy.

„Proč nejdeme do vašeho rodinného domu?" zajímala se.

„Protože chci mít aspoň jeden den klid," utrousil. Vyjeli do posledního patra, kde se nacházel Alekův soukromý byt. Neodvážila se už cokoliv říct, dokud se nezastavili před dveřmi do jeho apartmánu.

„Nemyslím si, že je dobrý nápad, abych sem chodila," zamumlala tiše s očima sklopenýma k zemi. Moc dobře si pamatovala na to, co se událo v jeho ložnici, když tu byla poprvé. Necítila se dostatečně silná na to, aby riskovala něco podobného.

„Můžeš aspoň jednou neodmlouvat? Neboj se, nesním tě," ujistil ji tónem hlasu, který mluvil o úplném opaku toho, co právě řekl. Vyťukal kód na číselník dveří, který sloužil jako zámek a pak ji jednoduše vtáhl dovnitř. Dívala se, jak se za nimi zavírají dveře, pak Alek konečně pustil její ruku. Sundal si kabát a pak se otočil k ní, k jejímu překvapení, aby jí pomohl z její teplé bundy.

„Dokážu se svléknout sama," zahučela, ale to ji z ní stáhl, přičemž se na zem pod nimi snesla další dávka střepů.

„Kdyby ty střepy nebyly tak malé, mohla jsi teď být mrtvá," zašeptal, ale i tak to slyšela. Otřásla se z té představy, ale pak si uvědomila, kdo nechal ten lustr vybuchnout. Chen by jí jistě nechtěl ublížit, měla za to, že právě díky tomu, že to byl on, je živá. Ale tímhle argumentem jen těžko mohla Aleka uklidnit.

„Ale nejsem," promluvila k němu, zvedl k ní čokoládový pohled, pod kterým jednoduše roztála. Nervózně se jí stáhl žaludek.

„Vzhledem k tomu, že jsi neustále v ohrožení života, přemýšlím nad tím, že bych ti pořídil bodyguardy," zamračil se, asi to myslel vážně.