Untouchable - 1.díl (CZ)

13. Špatné zprávy

~~~ Charlie Puth feat. Selena Gomez - We don't talk anymore ~~~

Pandora se nacházela v Deonově konferenční místnosti a probírala se krabicí, naplněnými rukopisy, které nebyli nikdy publikované. Povzdechla si a svezla se na židli za sebou. Zapomněla se zmínit, že byla teprve u druhé krabice a ještě ji jich tucet čekal.

Nemohla si ale stěžovat, když Deona požádala, aby jí byl povolen přístup, právě k těmto klenotům. Všimněte si toho sarkasmu, prosím. Už nevěděla, kde jinde by se měla poohlížet po odpovědích, které tak zoufale hledala. Čas se krátil a stejně tak i její možnost, vymyslet co udělat s Evianou. Už jí to lezlo na mozek, ale aspoň z části byla ráda za to rozptýlení, který jí tento nudný proces poskytoval.

I tak ale ztrácela naději. Třeba je to jen ona, kdo je divný. Nikde se o tom nepíše, nikdo o tom nic neví. Pokud někdy existoval člověk jako ona, jistě spáchal sebevraždu, protože si neuměla představit, jak mohl někdo takovým stylem, jakým ona přežívala ze dne na den, vegetovat. Někdy měla chuť se jen srdceryvně litovat, zalézt si někam do koutu a probrečet týden.

„Slečno, půjdu pro poslední várku krabic. A volal mi pan Deon, měl by tu měl být co nevidět," do mysli se jí probojoval Kyanův hlas. Jen přikývla, neobtěžujíc se použít hlasivky. Byla na tom mizerně. Kyan jí byl neustále za zády. Chtěl jí pomoci, ale ji to dovádělo na pokraj šílenství. Od té doby, kdy si vzpomněla na svůj sen s Evianou, v tak nešťastnou dobu, byla její nálada pod bodem mrazu.

A z části za to mohl jistý Ruský polobůh.

„Děkuji, že jste na mě dal pozor, když jsem odpadla," zamumlala poté, co Alek zapakoval auto v podzemní garáži. Hlas jí přeskočil, jelikož jízdu sem absolvovali v naprostém tichu. Bylo divné zase mluvit. A musel začít ona, protože Alek nevypadal, že by byl celý žhavý započít jakoukoliv konverzaci. Jen zíral před sebe, ještě stále s ranním strništěm a jen obyčejným bílým tričkem a šortkách, vypadal i tak naprosto dokonale. Všimla si, jak mu zbělely klouby na rukách, jak pevně svíral volant. Na sucho polkla.

„Tak já půjdu,pane," už chtěla být z toho auta venku. Atmosféra, kterou Alek nastolil, a kterou ona způsobila, byla k nesnesení.

„Kdy mi už sakra přestaneš vykat?" zavrčel nečekaně. Překvapeně k němu zvedla zrak. Její ruka byla na pásu, který se chystala odepnout. Když viděla, jakým způsobem se na ni dívá, tep se jí zrychlil a ona nedokázala myslet.

„Já... já..." vydala ze sebe. On si odfrknul.

„Je mi to jasné," zahučel a odvrátil od ní zrak.

„Co je... vám jasné," zaváhala před tím, než vyslovila tuhle větu. Co má ten chlap za problém?

„Nejsem Deon," upřesnil. Nechápavě stáhla obočí a prohlížela si jeho profil, zatnuté čelisti a mírně našpulené rty. Co to tu mele?

„A vaše pointa je?" vyzvala ho, zapomínajíc na to, že by měla být už na půl cesty k výtahům a ne s ním začínat nesmyslnou konverzaci.

„Že máš evidentně slabost pro zadané dobráky," vyplivnul. Najednou se k ní otočil. Netušila, jaký byl jeho prvotní záměr, jelikož jeho oči potemněly a ona se jako vždy nemohla ani hnout. Kdy už přestane mít takovou reakci na jeho přítomnost, gesta a jeho obličejové výrazivo. Její srdce to nedávalo. Vypadal odhodlaně, ale nakonec se jen natáhnul po jejím bezpečnostním pásu a odepnul ho. „Můžeš jít," vyštěkl a nastartoval auto. Jako ve snu vystoupila z jeho auta a dívala se, jak málem nevytočil zatáčku, při své šílené rychlosti a pak se ztratil z jejího dohledu.