Untouchable - 1.díl (CZ)

19. Frenemies

~~~ Bring me the horizon - Oh no ~~~

~~~

„Dneska tě nebudu potřebovat, ale něco bys pro mě mohl udělat," Alek mluvil se svým šoférem po telefonu, zatím co si utahoval kravatu před zrcadlem v jeho pokoji. Když by hotový, hodil na sebe tmavě šedé sako a vyšel ven na chodbu.

„Kam se chystáš?" promluvil někdo vedle něj, což ho vylekalo tak, že málem vyskočil z kůže. Vrhl naštvaný pohled na svého bratra, který se jako duch zjevil u jeho pokoje. Proklínal se, že se v noci, když odcházel od Pandory, rozhodl přespat v jejich rodinné rezidenci. Teď za to bude pykat.

„Co jsi? Moje máma, abys mě vyslýchal?" utrousil a vydal se chodbou ke schodišti, samozřejmě s Deonem v patách.

„Konečně jsi zase někdy přespal doma, tak jsem myslel, že můžeme něco podniknout," navrhnul Deon, jako velký brácha.

„Někdy jindy, mám něco důležitého na práci," odbyl ho Alek. Bylo to už sice dlouho, kdy spolu naposledy někam vyrazili jako sourozenci, bez toho, aby se po deseti minutách nechtěli zavraždit navzájem. Nesuďte, kde by v tom pak bez sourozenecké rivality, byla sranda?

„Je sobota," podotkl Deon, stále ho následujíc. Už došli do garáží, kde včera zaparkoval svoje auto.

„Na tom nezáleží. Musím pak s tebou taky mluvit, o Evianě a Zekovi," byl si jistý, že tím ho konečně srazí z jeho náhlé vlny bratské lásky.

„Už zase? Je v pořádku, od té večeře se nenapila, mám ji pod dohledem dvacet čtyři hodin. A Zeke? Víš o něm něco? Ozval se, konečně?" začal ho Deon vyslýchat, zatím co se Alek uveleboval na svém místě za volantem.

„Co se týče tvé přítelkyně, mluvil jsem o ní s Pandorou a má o ni taky strach. Zeke se vrátil, ale ne ve stavu, v jakém jsem ho viděl naposledy. Asi si teď někde líže rány, ale měli bychom za ním pak jít a zjistit, kde byl," vybalil na Deona. Moc se mu do toho nechtělo, ale když včera viděl, jak moc na tom Pandoře záleží, na tom co se děje s Evianou, nemohl jinak. Jakmile uviděl, jak Deonův do teď vážný výraz zatěkal a jeho rty roztahující se do vědoucího úsměvu, měl chuť ho vzít a praštit s ním o kapotu auta.

„Takže vy už jste s Pandorou na téhle úrovni?" Deon se zahihňal jako puberťák, naprosto vypustil z hlavy Zeka a zubil se na něj, jako magor, zvětšující tak Alekovu touhu ho praštit.

„Mohl by ses přestat usmívat jako perverzák, děsí mě to," utrousil Alek. Věděl přesně, že si z něj bude Deon utahovat.

„Tušil jsem, že se jednou objeví žena, která tě zkrotí. Pandora se sice víc hodí ke mně, ale když vidím, jak po ní slintáš, kdykoliv se kolem tebe jen mihne, přenechám ti jí," A Alek přesně tušil, že Deon pronese nějakou takovou poznámku, aby Aleka rozžhavil do běla. Vrhnul na něj vzteklý pohled, ale to jeho bratra pobavilo ještě víc.

„A tohle je přesně důvod, proč jdu radši za svými záležitostmi, než abych trpěl v tvém bratrském objetí," zavrčel nevrle.

„Ale prosím tě, přestaň žárlit... a nepohnoj to," mrknul na něj Deon, poplácal ho po rameni a zavřel za ním dveře od jeho auto, které nechal doteď otevřené. „Jo a nezapomeň, v pondělí přilétá Mae s dětma," křikl za ním ještě Deon, předtím, než zmizel za rohem. Alek si povzdechl. Ne že by se na svoji sestru a synovce netěšil, ale vzhledem k tomu, jak moc divoký jeho život teď zrovna je, neměl ponětí, jak ještě zvládne ukočírovat svého dalšího sourozence a ty dva malý ďábly.

Šlápl na plyn a vydal se na cestu. Zkontroloval své zprávy na mobilu, ale ještě se mu nedostalo odpovědi. Pokrčil rameny a i tak se vydal předem daným směrem. Netrvalo dlouho, než dojel před bránu, vedoucí k Parkově domu. Zazvonil na zvonek, poté co stáhnul okénko na své straně, strážný se ho zeptal na totožnost. Naštěstí ho tu všichni znali, takže ho pustili dovnitř i bez toho, aby se ptali, zda byl pozván. Což rozhodně nebyl.