Untouchable - 1.díl (CZ)

6. Mister Park

~~~ twenty one pilots - Heathens ~~~

„Tvůj otec mi volá každý den, ptá se na to, kdy se vracíš, už nemám sílu s ním komunikovat. Nemůžeš si to vyřídit?" Mabel zněla vážně frustrovaně. Pandora seděla za psacím stole ve svém pokoji, zírající na svůj laptop, s mobilem položeným hned vedle s Mabel na speakeru. Mabel neměla problém udržet jejího otce na uzdě. To že to teď takhle ventilovala, už o něčem napovídalo. Pandora si poohlasně zanadávala a promnula kořen nosu.

„Ty taky nezníš, že by ses kdovíjak bavila. Myslela jsem, že když mi nezvedáš telefon, že si božsky užíváš," Mabel nezněla ublíženě, jako spíš starostlivě. Už si zvykla na to, že se Pan někdy dokonale odpojí od světa, až na to že tentokrát to neudělala naschvál, ale protože ji docházely síly a za druhé měla hlavu plnou Aleka. Což bylo vyloženě absurdní. Už ho týden neviděla a místo toho, aby si oddechla, má to na ni zcela opačné účinky. Cítila se podivně neklidně. Znovu si povzdechla.

„Začínám mít pochybnosti o svém rozhodnutí," svěřila se váhavě a to hlavně proto, že ji to od začátku všichni vymlouvali. A teď si ani ona nemohla vzpomenout, jaké výmluvy použila, aby sem mohla. Zatím její výzkum nikam nedošel. Pocit beznaděje ji svazoval čím dál víc, společně s úplným vysílením. Za posledních pár dnů naspala jen pár hodin a to díky několika jedincům, které během týdne potkala. Byla to uklízečka, na kterou doslovně narazila v podnikové budově Maksimovových, díky tomu zjistila, že ta ubohá žena podporuje své dvě dcery, které poslala studovat do Anglie. Měla tři zaměstnání přičemž v jednom z nich ji šikanovala její nadřízená. Tyhle informace ji zaměstnaly na dvě bezespánkové noci.

Pak to byl muž, který ji na ulici vzdorovitě strčil do ruky leták na jistou korejskou restauraci, přičemž se jí dotkl jen špičkou prstu. Měla pak to privilegium snít o mužově bouřlivé minulosti na vojně, ze které na konec utekl a teď se skrývá.

V neposlední řadě tu byl Kyan. Při vzpomínce na něj, jen protočila oči. Snaživý idiot, kdyby se jí jen tak nedotknul, nemusela teď vědět jeho tajemství. A hlavně místo toho mohla našetřit pár cenných minut k spánku.

„Co se stalo? Pandora, kterou znám by nepřiznala, že ji její tvrdohlavost zatemnila mozek,'' popíchla ji Mabel.

„Ale nic," zamumlala. Stejně tak jako nikdo, ani Mabel neměla tušení, jaké břemeno Pandora nese. Jestli se jí aspoň zmínila o tom z horších bratrů Maksimovových? To je vtip, že? Říci Mabel, ktera má problém s přehnanou starostlivostí, o tom, že ji Alek svléka pohledem kam se hne a nenechá ji na pokoji? Velké ne!

„Vyklop to? Je to pan Maksimov? Stěžuje ti tvůj výzkum? Neřekla bych to do něj, po telefonu zněl jako velmi vstřícný člověk," přemýšlela Mabel nahlas. Problém nebyl s tímhle Maksimovem, ale s jeho bratrem.

„Deon, jak říkáš je velmi vstřícný. Nedělej si starosti, jen jsem se pořádně nevyspala, tak si jen stěžuji. S tátou to vyřídím, ať tě už neotravuje," ujistila ji Pan.

„Řekni mi, kdy ty ses dobře vyspala," zahučela Mabel. Měla pravdu, byla si víc než vědoma Pandořiny insomnie, však už se pár roků znaly. Mabel jen neměla ponětí, proč Pandora nemůže spát. ,,Pan, nechceš to vzdát a vrátit se zpět do Anglie?" zeptala se najednou Mabel. Při slově vzdát se v ní vzedmula vlna nevole. Najednou se ji před očima objevil Alekův obličej, jasně prozrazující, co by si myslel, kdyby vzala nohy na ramena. Sakra! Proč ji musí jako první argument napadnout, zrovna on? Kdyby se teď rozhodla to nechat být, strávila by celý život mezi snahou nezkolabovat každý den a nenáviděním její divné vlastnosti.

A pocit někde v jejím nitru ji napovídal, že je na správném místě k zjištění, co s ní je špatně. Doslovně jí to nedá spát, dokud tomu nepřijde na kloub.