Untouchable - 1.díl (CZ)

11. Probuzení

~~~ Demi Lovato - In Case ~~~

Cítila, jak se pomalu probírá z plnohodnotného spánku. Byl to tak neznámý pocit, že chvíli nevěděla, zda by tomu měla věřit. Její tělo bylo v pohodlné pozici, bylo jí příjemně, jelikož kolem sebe měla omotané přikrývky a vůně, která ji obklopovala, byla uklidňující a velmi povědomá. Ve chvíli polospánku, nebyla schopná ji nikam zařadit. Ale co na to záleží, je jí skvěle. Pomalu otevřela víčka a zadívala se na strop nad sebou.

Zamračila se. Nepamatovala si na to, že by v jejím apartmánu byl takový lustr. Pokrčila rameny a jala se protahovat své končetiny.

Až pak si vzpomněla, že by se takhle pobouzet vlastně neměla. Nikdy. Nikdy se nepobouzela se slastným pocitem v žaludku. Znovu prudce otevřela oči, snažíc se si vzpomenout na svůj sen. O čem se jí zdálo? Co to bylo? Ale jakkoliv namáhala mozkové buňky, ani jedna se neobtěžovala jí na její otázku odpovědět.

Vytáhla se do sedu, zírajíc před sebe, nadále přemýšlející nad jejím snem, když v tom ji její okolí zarazilo. Postel, na které teď seděla, rozhodně nebyla její. Rozhlédla se kolem sebe. Nic v tomhle pokoji, nebylo její. Strávila noc v cizím pokoji? Jak...

Ohromením rozšířila oči. Podívala se dolů na svoje tělo, měla na sobě šaty ze včerejška, jen boty chyběly. Jak se tu sakra ocitla? Začala se hrabat z prostředka postele ke kraji. Na nočním stolku zahlédla pánské hodinky a jen tiše zaskučela. Ah, že se nic podobného, co za scénáře se teď odehrávalo v její mysli, nestalo!

Spěšně spustila nohy z postele, v záměru se postavit, ale když pod chodidly ucítila něco, co rozhodně nebyla podlaha, rychle se zase vytáhla zpátky.

Vyvaleně se zadívala dolů na zem, kde se nacházel spící Alek.

Znovu zaskučela a zdusila zoufalý sten v polštáři, do kterého hned na to zabořila hlavu. Strávila noc v Alekové bytě? Jak se to mohlo stát? Zatápala ve své mysli pro odpověď, přičemž se opovážila na osobu na zemi znovu podívat. Všechny myšlenky a vzpomínky se jí vykouřily z mysli, když se její oči zastavily na jeho obličeji. Vypadal tak mírumilovně a tak mladě. Ne že by za normálních okolností nevypadal, ale jeho spící tvář, byla skoro nevinná. Plné, růžové rty byly trochu pootevřené, ale nechrápal. Dlouhé černé řasy, které se rozprostíraly, jako vějířky na jeho lících, by mu záviděla kdejaká holka. Jednu paži měl přehozenou přes břicho a druhou měl položenou vedle sebe. Nedokázala odtrhnout oči od jeho vypracovaného těla. Přistihla se, jak se nad ním naklání v pokušení, si na něj sáhnout.

Rychle se stáhla zpět, schovávajíc hlavu do polštáře, kde se snažila ovládnout žhnoucí tváře, které jí teď otravovaly život, při pohledu na boha vedle postele.

Proč je u Aleka doma? A proč leží ten člověk na zemi? Bylo možné, že by v sobě ten muž měl dostatek taktu, aby jí přenechal místo na posteli a sám spal na zemi?

Při té myšlence si odfrkla. Velmi nepravděpodobné.

Když se konečně pořádně probrala a zhodnotila svoji situaci, popadl jí vztek. Ten ruský zmetek! Zadívala se na něj plamenným pohledem a pak v rukách zmuchlala polštář, ve kterém ještě před chvíli dusila svoje zděšení. Já ti ukážu!

Popadla již zmíněný polštář a už ho s ním chtěla praštit, ale když se na jeho rtech najednou objevil malý úsměv, nedokázala to. Sakra, dokonce ji ovlivňuje, když spí. Takhle to nechat nesmí. Pandora potřebuje odpovědi a klidně se uchýlí i k násilí. Znovu se napřáhla a tentokrát svůj cíl neminula.

Jenže jediné reakce, které se dočkala na svůj útok, bylo jen jeho hrdelní zabručení, přičemž se přetočil na bok. Pandora si až teď uvědomila, že má ten chlap na sobě jen ručník, který byl tak nízko na jeho bocích, že hrozilo, že se Pandora brzy stane svědkem, něčeho, čeho nechtěla.