Untouchable - 1.díl (CZ)

24. Jantarová perla

~~~ Billy Talent - Surrender ~~~

Pochodoval z jedné strany svého pokoje na druhý. Nedokázal zůstat na jednom místě. Z jedné části to bylo díky vánočnímu svetru, který ho škrábal tak, že měl chuť ho ze sebe strhat. Jen si však vzpomněl na výhrůžky smrti jeho sestry, která ho na něj proti jeho vůli natáhla, a otřásl se. Další z důvodů, proč neměl stání, bylo, protože byl nervózní.

Ano, nervózní. Jakkoliv tohle znělo absurdně, nebylo o tom pochyb.

Nikdy nebyl takhle k smíchu sám sobě, ale už se s tím nedalo nic dělat. Jen si vzpomněl na posledních pár dnů a měl chuť schovat hlavu do písku a na nic nemyslet. Prohrábl si rukou vlasy, zanechávající tak v nich cestičky.

Byl v otcově domě. Všichni se připravovali na vánoční večeři v rodinném kruhu. Už předem věděl, kdo další se objeví, což byl přesně ten důvod, proč jeho srdce poskakovalo v hrudi, jako kdyby se té osobě chtělo vydat v ústrety.

Jen si vybavil, jak si ho celý týden od toho incidentu, kdy díky alkoholu ztropil scénu, jako nevycválaný puberťák, jeho dva sourozenci dobírali a znovu se nepříjemně ošil. Jejich průpovídky ho vzali zpět do jejich mladých let, což se mu ani za nic nelíbilo. Kdyby mu vyčítali jeho dětinské chování, bylo by se mu to zamlouvalo víc, než to co doopravdy dělali.

Neměl ponětí, jak jí stanout tváří v tvář. Ať už si to přebral jak chtěl, konečný výsledek byl jasný. Byl odmítnut. Už byl odmítnut několikrát, jen si vzpomněl, kolikrát ho poslala do horoucích pekel, jasně mu dávajíc najevo, že s ním nechce nic mít. Tak proč, to tentokrát znělo tak definitivně.

Chvíli mu trvalo, než si vybavil jejich rozhovoru po telefonu. A pořád měl dojem, že si nepamatuje úplně všechno. Nebo to byl jen ten divný pocit v žaludku, který mu říkal, že se za jejím „ne" skrývalo daleko víc, než si umí představit. A nebo je tu taky možnost, že to prostě neumí přijmout a proto si vymýšlí všechny výmluvy, které byly k mání, aby to nějak odůvodnil.

Pak přišlo další stádium jeho deprese. Začal sám nad sebou přemýšlet. Přehnal to? Nepochybně. Nikdy neměl tušení, že dokáže takhle žárlit, takže taky nevěděl, jak se ovládnout.

Ale nedokázal se přenést přes fakt, že by se něco mohlo odehrávat mezi Pandorou a Chenem, nebo dokonce Zekem. Jen na to pomyslel a zase viděl rudě. Když si nad tím ale dovolil popřemýšlet, bez toho, aby nehrozilo, že vybuchne, musel uznat, že nic nenasvědčovalo tomu, že by Pandora po Chenovi, nebo Zekovi prahla. Přesto, ji vždy našel v jejich přítomnosti.

Což ho donutilo se rozhodnout se, zjistit, co mezi těmi třemi je.

„Aleku, přestaň se schovávat, a pojď dolů!" křikla na něj jeho sestra, že se sebou škubl. Zamračil se. Hlase jeho sestry se dal přirovnat k siréně, když se přeladila na rozkazovačnou příšeru. Zajel rukou do kapsy kalhot, kde našel chladivý kov, který u sebe nosil, od té doby, co ho našel. Odhodlaně kolem něj omotal prsty.

Musí být silný.

Pak se vydal dolů do jídelny, kde se podávala vánoční večeře. Už když scházel po schodech, slyšel hovor v uvítací hale. Mezi tím bzukotem a křikem dvou dětí, mohl dokonale rozeznat její hlas. Už se ani nesnažil sám nad sebou protáčet oči. Začínal si zvykat. Zastavil se u paty schodů a očima vyhledal její osobu. Znovu vypadala skvostně. Od té doby, co přijela její přítelkyně, nepamatoval si její jméno, se Pandora obtěžovala nosit make up, šaty a boty na podpatku, což všechno podtrhovalo její osobitou krásu. Nic přehnaného, ale i tak mu to dokázalo sebrat všechen dech.