Untouchable - 1.díl (CZ)

10. Rytíř v zářivé zbroji

~~~ Shawn Mendes - Mercy ~~~

Už ji neobklopovala zima, nýbrž teplo domova a pod sebou cítila hebkou látku lenošky, na které seděla. Stále ještě zarývala nehty do polstrování, dýchajíc, jako kdyby právě uběhla maraton. Pot jí tekl po zádech a po spáncích, chvěla se i přesto, že už nebyla na zimě venku. Křečovitě držela víčka zavřená, jelikož se bála, že když je otevře, tak se zase ocitne tam.

Netušila, jak dlouho tam seděla, musely uběhnout hodiny, než se zase uklidnila.

Co se to právě stalo?

Všechno bylo skoro stejné, jako vždy když viděla něčí minulost, nikdy se jí to ale nestalo za stavu plné bdělosti a hned poté co se někoho dotkla. Ale to, co viděla tentokrát, nemohla být minulost. Panika se vzedmula v její hrudi. Panebože, sakra, sakra sakra...

Mohla to být budoucnost? Viděla teď právě jak Eviana Walter umře?

Nebylo tu žádné jiné vysvětlení, než tohle. Vyskočila na nohy. Musí to někomu říct. Musí Deona varovat. Musí ji zachránit. Vyběhla ven ze dveří pokoje, kde se ukrývala, ale hned na to se zase zarazila. Co mu řekne? Že viděla budoucnost, ve které jeho přítelkyně skočí ze střechy domu, z neznámých důvodů? Co si o ní asi pomyslí? Nevěřil by jí. Frustrovaně si promnula obličej. Ale nemůže přeci jen tak nečinně stát a nic nedělat. Skousla si spodní ret, aby zastavila zoufalý sten, který se jí dral z hrdla.

„Tady jste, všude jsem vás hledal. Bude se podávat večeře," na konci chodby se objevil Kyan a zuřivě na ni mával. Nezbylo ji nic jiného, než ho následovat.

Necítila se na to, jít zpět mezi ty lidi. To zvládneš! Snažila se sama sebe přesvědčit a vyšla za Kyanem.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Neodolal a zvedl zraky, když viděl Kyana, jak se vrací se ztracenou Pandoru do jídelny, kde se konala večeře. Přišel si pateticky, že od ní vlastně celý večer nebyl schopný odtrhnout oči. Přestože nebyla přehnaně oblečená, ani se neobtěžovala si nazout boty na podpatku, nebo strávit hodiny před zrcadlem, uchvacovala ho svým vlastním osobitým způsobem.

A nebo to byl ten zatracený ochranářský reflex, který v sobě nedávno objevil. Který ho nutil, ji odtáhnout od jakéhokoliv potencionálního nebezpečí. Což by s tak zdánlivě nenápadnou ženou neměl být problém, až na to, že se k ní to nebezpečí lepilo samo od sebe, kamkoliv se hnula. Nebo mu to tak aspoň přišlo. Kdykoliv na ni někde narazil, vždy ji našel v přítomnosti nějakého mizery.

Jistě že sám sebe nepočítal jako jednoho z nich, i když ona to tak asi viděla.

Tiše si povzdechl a následoval ji svým pohledem, když omluvila svoji absenci a pak se posadila na předem pro ni vybrané místo, které bylo shodou okolností přímo naproti němu. Jeho společnice na dnešní akci se vedle něho ošila, ale on tomu nevěnoval pražádnou pozornost, ta patřila jen Pandoře, která nevypadala dobře.

Když dnes večer přišla, zářila z ní odpočatost, což u ní ještě co ji poznal, nezažil, kdežto teď, jako kdyby se mávnutím proutku její unavenost vrátila. Pod očima měla tmavé stíny, které byly jasně viditelné, díky tomu že na sobě neměla žádný make-up. Její vlasy byly trochu rozcuchané a její obličej byl pobledlý, ruměnec, který se mu podařil vytvořit, během jejich rozhovoru na terase, byl pryč.

Co se stalo, že se tak rychle proměnila? Byla jako duchem nepřítomná, dívající se na svoje ruce spojené v klíně. Měl i dojem, že se sotva znatelně chvěje. To stačilo k tomu, aby to nastartovalo jeho už zmíněné pudy. Poposedl si na své židli v záměru se k ní naklonit a zeptat se na její stav, když ho Deon předhonil.