Untouchable - 1.díl (CZ)

8. Pominutí smyslů

~~~ One Okay Rock - The way back ~~~

To už k ní Alek doběhl. Pandora k němu zvedla pohled, jen aby zjistila, že se na ni dívá s nefalšovaným strachem o její osobu. Musela několikrát zamrkat a ujistit se, že ji nešálí zrak.

„Co se tu ksakru stalo? Jsi v pořádku? Kdo to byl?" vychrlil na ni poté, co si ji celou prohlédl, aby zjistil, zda není zraněná.

„Nevím, jsem a nevím," zamumlala, když našla svůj hlas.

„Co chtěl? Řekl něco?" zajímal se, když ji vzal za ramena a pomohl jí na nohy. Kupodivu ji jeho dotyk neodpudil, ani nenaštval, i když to bylo asi proto, že dneska už na tom pramálo záleželo. Přistihla se, že jen nerada se dívala, jak spouští ruce dolů, zanechávající ji divně prázdnou. Vzpomněla si na to, co jí ten muž řekl.

„Mluvil jiným jazykem. Nerozuměla jsem mu, dokud mě nepopadl a nevlekl pryč. To už mi bylo jasné, co po mě asi chce. Nikdy jsem toho chlapa neviděla, nevím proč by mě chtěl... " zarazila se, když jí hlavou probleskla vzpomínka na události z minulosti, které se téhle situaci nebezpečně podobaly. Alek si ji zkoumavě prohlížel.

„Vzpomněla sis na něco?" vyzvídal s přimhouřenýma očima. Jen zavrtěla hlavou a on přešel ke dveřím, kterými sem přišli. Podíval se ven, jako kdyby očekával, že tam ten člověk bude číhat.

„A tohle přesně se stane, když člověk nechá někoho jako tebe, běhat samotnou po Petrohradě," zahučel, ale jí to neušlo. Zamračila se.

„Co to má jako znamenat?" vyjela na něj. Posměšně se usmál, což smazalo jeho předchozí starostlivý pohled, o kterém si už ani nebyla jistá, že vůbec existoval.

„Zapomněla jsi, koho jsi ještě před necelou hodinou potkala na Palácovém náměstí?" zavrčel nevrle. Nechápavě na něj mrkala.

„Co s tím má co společného Pan Park?"

„Kdo myslíš, že toho chlapa poslal," vrčel nadále, jako kdyby si za to mohla ona sama.

„Proč by to asi dělal? Kdyby mě chtěl unést, neudělal by to hned?" vůbec nechápala Alekovi myšlenkové pochody, ale to jakým způsobem jeho krásný obličej potemněl, ji donutil zatajit dech.

„Pan Park, si nerad špiní ruce a na druhou stranu si rád hraje," vysvětlil, jako kdyby přesně viděl do jádra věci. Musel Chena znát velmi z blízka. Ale jak moc?

„Proč by to ale dělal?" trochu se uklidnila a přešla k němu. Cítila se víc v bezpečí, když byla blízko něho, což si protiřečilo s její touhou ho někdy nakopnout do té jeho dokonale tvarované zadnice.

„Od Deona vím, že jsi z důležité rodiny. Necinkají už zvonečky?" pronesl sarkasticky. Věnovala mu suchý pohled, zapomněla na nebezpečí, které na ni mohlo ještě stále čekat venku a neohroženě prošla kolem té osiny v zadku, ven do postranní ulice. Zaslechla, jak si povzdechnul a pak kroky, když ji následoval. Štvalo ji, že měl s největší pravděpodobností pravdu. Nikdy v Rusku nebyla, jistě že tu nemá žádné nepřátele. To se ale nedalo říct o jejím otci. Do pekla s ním.

„Vezmu tě zpět na hotel," ozval se, když nadále rázovala už na otevřené ulici. Otočila se na něj.

„Chytím si taxika," odsekla.

„Nebuď směšná," zabručel. Nerozpakoval se a už po několikáté za dnešek ji popadl za ruku a pak ji strčil do svého auta. Přemýšlela nad tím, jak moc se jeho chování liší od toho, které zažila ze strany jejího únosce. Odfrkla si a mlčky se odsunula na svoji stranu sedadla.