Untouchable - 1.díl (CZ)

3. Děsivá Blízkost

~~~ One okay rock - Heartache ~~~

Těsně před tím než se zavřely dveře, objevila se mezi nimi něčí ruka, která zabránila úplnému dovření. Když se dveře znovu rozestoupily a v nich stál v celé své kráse Alek, málem se tam zhroutila. Přitiskla se zády ke stěně výtahu a dívala se, jak nastoupil dovnitř. Do poslední minuty zavírajících se dveří doufala, že se k nim ještě někdo přidá a pak zvažovala možnost utéct. Ale pak už bylo moc pozdě a výtah se rozjel. Ještě stále stál naproti ní s neproniknutelným výrazem ve tváři.

Na sucho polkla. Její odvaha ji opustila a začala se třást jako osika. Tahle situace jí nebyla vůbec příjemná. A to Alek ještě nic neudělal, ani nic neřekl.

A bylo to tu. Udělal jeden dlouhý krok a ocitl se přímo před ní. Rychle se nadechla a snažila namáčknout na stěnu, jak nejvíc to šlo, aby se jejich těla nedotkla. Ale dost jí to stěžoval. Na rtech se mu objevil úšklebek a Pandora si uvědomila, že teď byl ten pravý čas na to začít panikařit.

„Co... co chcete?" vyhrkla překotně. Dívala se na jeho svalnaté rameno.

„Zase ses vrátila ke koktání a já už si myslel, že jsem tě odhadl špatně," zamumlal tiše. Musela zavřít oči, aby se ovládla. Kdyby si tak mohla zacpat i uši. Chtěla ho od sebe odstrčit, ale nemohla.

„Myslím, že jsem se vyjádřila jasně, když jsem řekla, že jsem vám nedovolila mi tykat," zasyčela polohlasně a on si povzdechl. Přičemž ovanul svým dechem její tvář. Vůně máty a tabáku, zastínila její smysly.

„A tady je. Ale jen se snažíš dělat odvážnou, nemám pravdu? Pandoro. Jak zajímavé jméno. Dodává ti více na tajemnosti," neměla nejmenší tušení, o čem to mluví. Neodolala a podívala se při tom na jeho rty. Jeho přízvuk způsoboval husí kůži po celém jejím těle a ona nevěděla, jak to má zarazit. Musí od něj pryč. Nelíbilo se jí, co v ní vyvolávala jeho blízkost.

„Pro vás slečna Delaney. Nárok říkat mi mým křestním jménem jste ztratil, když jste mě urazil," její hlas se klepal. Zatraceně! Seber se, Pandoro! Je to jen nafoukaný panák.

„Omluvil jsem se ti. Není mi odpuštěno?" kdyby v jeho tónu zaznamenala jakýkoliv náznak pokání, pravděpodobně by nad tím zauvažovala. Odrhla oči od jeho úst a odvážila se zadívat do čokoládových hlubin.

„Ne. Nemám ve zvyku odpouštět tak jednoduše," odfrkla si. Jeho oči najednou o odstín ztmavly, než si stihla přebrat, co to mohlo znamenat. Najednou od ní odstoupil. Už si myslela, že je zachráněna, když se tak šeredně zmýlila. Natáhl se k tlačítkům pater a stiskl to, které zaseklo výtah v jízdě. Přerývavě se nadechla, nechápajíc jeho počínání.

Křič! Hlupačko! Jsi v zaseklém výtahu s naprostým cizincem!

„C... co to sakra děláte?" vyjekla, když se k ní zase vrátil. Dělilo je od sebe sotva několik centimetrů.

„Donutila jsi mě se omluvit. Teď tě donutím, abys mi odpustila," zachraptěl Alek. Dívala se na něj rozšířeným pohledem, snažíc se pochopit jeho slova. Dělalo se jí slabo v kolenech, nelíbilo se jí, jakým směrem se tento večer ubíral. V tu chvíli, kdy přistála v této zemi, to šlo všechno do pekla.

„Jestli teď hned o krok neustoupíte, budu křičet," vyhrožovala. Ale sama si byla vědoma toho, jak pateticky to vyznělo. Důkazem toho byl jeho domýšlivý úsměv, který tak toužila vymazat z toho jeho krásného obličeje.

„Pššt," zašeptal a ona semkla rty. Naklonil se k ní. Co to zatraceně dělá? „Začneme tím, že mi budeš tykat, Pandoro," pokračoval. S obavami sledovala jeho ruku, zvedající se k úrovni jejího krku. Její srdce bilo jako o život. Pak ucítila, jak vzal jeden zvlněný pramen jejích vlasů mezi prsty. Alek očima sklouznul ke své ruce a jakoby obdivoval černé, ve světle výtahu lesknoucí se vlasy.