Untouchable - 1.díl (CZ)

15. On ví

~~~ Green day - Still breathing ~~~

„Zeku?" promluvila k němu, ale byl dokonale mimo sebe. Co tu dělá? A proč je celý od krve? Je ta krev jeho? Namířila na něj světlo, aby na něj viděla pořádně a dřepla si vedle jeho zhroucené postavy. Vztáhla k němu paži, ale zastavila se těsně nad jeho ramenem. Ach, zatraceně, kdy se konečně zbaví té váhavosti, kdykoliv se ocitne v situaci, která si přímo vyžaduje, aby se někoho dotkla.

Hodila to za hlavu, položila dlaň na jeho lepkavé rameno a zatřásla s ním.

„Zeku! Proberte se!" promluvila o něco hlasitěji, ale on se ani nehnul. Byla si jistá, že ještě před tím, než ho našla, musel být při vědomí. Vypadalo, že se sem dostal jen několik minut před ní. Prsty nahmatala jeho krk a zkontrolovala jeho životní funkce. Málem se tam složila vedle něj, když zjistila, že ještě stále žije.

Najednou sebou škubnul, což ji vyděsilo ještě víc, než už byla. Otevřel tmavé oči, podlité krví a zadíval se při tom přímo na ni. Málem ji ranila mrtvice. Měla ráda dobrodružství, ale tohle se až moc přibližovalo hororové scéně. Celou tu situaci podtrhovalo přiměřené množství krve, tma jak v pytli a že se to vše odehrávalo v hotelu.

Její srdce, které bylo zvyklé na poklidný život, tuhle dávku adrenalinu nezvládalo.

„Pandoro," zachraptěl. Jeho hlas zněl, jako kdyby několik dnů nepromluvil ani hlásku.

„Zeku, jste v pořádku. Měla bych zavolat záchranku?" strachovala se, už rozsvěcela obrazovku svého telefonu, když jí na paži přistála jeho špinavá ruka. Proti své vůli se otřásla a udělalo se jí mdlo, když rozeznala, že mu na některých prstech chyběly nehty. Do háje...

„Ne!" zašeptal. Byla si jistá, že ten muž bude potřebovat zdravotnické ošetření, ne-li něco složitějšího.

„Co pro vás mohu udělat? Co děláte u mě na hotelu? Co se vám stalo?" nemohla jinak, než vypustit všechny svoje otázky ven na svět. Nedokázala to vydržet. Narazila na tohoto Maksimovova jen jednou a po druhé ho vidět za takových okolností, nebyl zrovna ten nejlepší zážitek v jejím životě. Vzpomněla si na zbitý obličej Aleka. Mají tohle v rodině? Vždy se někde vyloupnout s nějakým zraněním? V hlavě jí vytanula další šílená teorie, že si to mohli oni dva udělat navzájem. Naskočila jí husí kůže. Její přehnaně divoká fantazie, v případě rodiny Maksimovových, nebyla to právě ořechové. Musí se krotit.

„Jen mě nech na chvíli u sebe v apartmánu, jen se musím dát trochu do kupy a pak se ztratím," požádal polohlasně, jeho hlas přeskakujíc. Pomalu zpracovávala jeho žádost a jen na něj asi minutu přihlouple mrkala, přičemž on nadále krvácel na zem pod nimi.

Pak se najednou světla v chodbě rozsvítila, ne hned všechna naráz, ale už se kolem nich nevznášela černo černá tma. Mohla teď bez problému vidět tu kaluž krve, která se nacházela kolem Zekovi postavy.

„Do prd..." vypadlo z ní, ale zarazila se v polovině nadávky. Většinou se tímto způsobem nevyjadřovala, ale to čeho se v poslední době stává svědkem, na ni mělo jasný dopad. A nebo měl na ni ten neomalenec Maksimov nejmladší špatný vliv.

„Promiň, že ti to dělám těžší," zamumlal Zeke, když se k němu naklonila a objala ho kolem trupu, aby mu pomohla na nohy. Moc jeho poznámku nepochopila, a ani na to neměla čas, jelikož soustředila všechnu svoji sílu na to, aby se pod jeho vahou nezlomila jako větvička. Ještě že byli jen pár kroků od jejích dveří. Nějakým podivným způsobem se jí povedlo ho dotáhnout až tam, přičemž nadělali ještě větší paseku kolem nich. Sama byla celá od jeho krve. Odemkla dveře do pokoje a pak tam i s ním zapadla. Netušila, co se bude dít venku na chodbě, až někdo narazí na tu spoušť, ale teď nad tím neměla šanci přemýšlet. Doklopýtala i se skučícím Zekem k sofa v obývací části a tam ho nechala se na něj složit. Se zasténáním se obrátil na záda a zůstal ležet, kdežto jeho nohy trčely přes okraj sedačky. V jasném světle jejího apartmánu mohla vidět všechna zranění, z nichž proudila Zekova krev, jako z cedníku. Na krku viděla táhlé rány, připomínající řezy nožem. A podobné pokrývaly i jeho obličej a ruce. Jeho oblečení byly jen cáry, které kdysi dávno byl úžasný oblek.