Coffee Girl [CZ] ✔

#23. Kapitola✔

,,Ahoj." podravil a objal mě.
,,Ahoj." objetí jsem mu opětovala.

Jak já miluju být v jeho přítomnosti a cítit se šťastná.

,,Tak kam jedeme?" zeptala jsem se a odtáhla se z jeho objetí.
,,Na takový pěkný místo." usmál se, popošel k autu a otevřel mi dveře.

,,Děkuju."
,,Nemáš zač."

Nasedla jsem si do jeho auta, Chris to okolo oběhnul a sedl si na místo řidiče.

,,Připravená?"
,,Jako nikdy."
,,Tak jo, jedem."

****

Jedeme asi už patnáct minut a jsem čím dál tím víc zvědavá, kam jedeme.

,,Chrisi?"
,,No?"
,,Jak ještě dlouho? Začínám se nudit." udělala jsem smutný pohled.
,,Jsme tady." zastavil.
,,To myslíš vážně?"
,,Jop." vystoupil a šel mi otevřít dveře.

,,Děkuju."
,,Už mi děkuješ po druhý."
,,Je to slušnost."
,,Já vím."

,,Kam jdeme?"
,,Když jsem ti to říkal. Chci ti něco ukázat."

Šli jsme po nábřeží z kterého byl naprosto krásný výhled na Londýn. Aspoň na část. Bylo ještě hodně mokro, takže to vypadalo ještě lépe.

,,Já tudy vždycky chodil do starý školy, ale nevšímal jsem si toho. Až teď jsem si to tady zamiloval." A to ses nemohl zamilovat i do mě?

,,Pěkneý výhled." ukázal jsem před sebe.

Položila jsem si ruku na zábradlí, ale zábradlí by takhle teplý přece nebylo. Koukla jsem na na svou ruku, která byla položená na té Chrisové. Ups.

Rychle jsem svou ruku sundala z té jeho a dala si ji podél svého těla. Koukala jsem před sebe a dělala, že se nic nestalo.

,,Co to bylo?" zasmál se.
,,Myslela jsem si, že je to zábradlí." zrudla jsem.

Jen se uchechtl a dál to ignoroval.

,,Proč si přešel na jinou školu?" změnila jsem téma.
,,Máma si našla jinou práci, je to takové komplikovanější."
,,Povídej."
,,Radši ne. Moc dlouhý příběh."
,,A řekneš mi ho někdy?" usmála jsem se.
,,Někdy určitě jo."