Coffee Girl [CZ] ✔

#74. Kapitola✔

,,Vítej u Vítězného oblouku."
,,Je to tady hezký.."
,,Jenom hezký?"
,,Nepřijde mi to tady až tak zajímavé." pokrčil rameny a rozhlédl se kolem sebe.
,,Vyfoť mě u toho." strčila jsem mu foťák do ruky a čupla si před Vítězný oblouk.

(p.a čupla si znamená dřepla si 😄)

Ukázal mi palec nahoru a vrátil mi foťák. Já si nafotila ještě pár fotek a vydali jsme se dál.

,,Když si pohneme, tak stihneme autobus, který jede za pár minut a dostane nás do Katedrály Notre-Dame."
,,Ellie, počkej."
,,Na co?"
,,Mně toto nebaví."
,,Co tě nebaví?"
,,Chodit takhle po pomátkách a fotit si je."

Zasekla jsem se. Proč mi tohle neřekl už předtím? ,,Můžeme se vrátit na hotel, jestli chceš."
,,Ne, to je dobrý. Zůstanu s tebou."
,,Když tě to nebaví.."
,,Rád půjdu s tebou, i přes můj nezájem." zasmál se.
,,Tak jo." usmála jsem se a pokračovali jsme v cestě.

Pátek

Poslední den našeho výletu v krásné Paříži. Dost rychle to uteklo. A jsem za to víceméně ráda. Chybí mi Londýn, celkově Anglie.

Skoro celý týden déšť, popíjení mého oblíbeného kafe ve Starbucksu a kecání s Amy. A hlavně mi chybí táta. Sice ho přes den moc nevidím a míjím se s ním, ale ty chvíle, co s ním jsem jsou úžasné. Už jen kvůli tomu, že je to má jediná rodina poblíž kterou mám.

Máma s námi už není.. jsem jedináček a babička s dědou bydlí v Severním Irsku.

Silný déšť mě ve tři ráno probudí a já přemýšlím nad tímhle. Vstala jsem a vzala si na sebe mikinu. Sedla jsem si do křesla před okno a koukala z něho. Znova. A pořád dokola. Nevím, čím mi to přišlo tak zajímavé. Jenom se u toho dá hezky přemýšlet.

Celkem mě zajímá, co bude až přijedeme zpátky do Londýna. Vše bude zase normální. Ranní vstávání, chození do školy a ze školy.. Za pár měsíců si možná ani nevzpomenu, že jsem v nějaké Paříži byla.

Hodila by se mi nějaká kniha. A taky kafe. Dvě nejdůležitější věci v mém životě a nemám je u sebe. Jak jsem na to mohla jen zapomenout?

Na stolku jsem si nechala foťák, tak jsem si pro něho došla a sedla si zpátky do křesla. Projížděla jsem fotky za celý týden a musím uznat, že to tady nebylo až tak špatné. Fotek mám celkem dost a na památku bude stačit.

Můj pohled spočinul na okno, kam dopadaly kapky deště. Všude byla tma. Jediné, co osvětlovalo nádhernou Paříž byly pouliční lampy. A moje jediné světlo byl můj foťák.

Foťák jsem položila zpátky na své místo a vrátila se zpátky do postele včetně toho, že jsem si sundala mikinu.

****

Probudila jsem se do stejného dne. Do pátku. Představa, že večer budu zase sedět v autobusu a pojedu domů je hodně zvláštní. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že je po dvanácté.

Vykopala jsem se z postele a šla se porozhlédnout, kde je Chris. Hned, co mě spatřil, tak zamnou přišel a políbil mě.

,,Dobré ráno." usmál se.
,,Dobré."
,,Dneska si vstávala celkem pozdě."
,,Já vím, ráno mě vzbudil déšť."
,,Zase?"
,,Víceméně."

,,Nějaká snídaně?" zeptala jsem se.
,,Zajdeme někam. Dneska jsem nešel nakoupit."
,,Dobře, tak já se převleču a vyrazíme."
_____________________________

Moje první přijímačky jsou oficiálně zamnou 😄 Musím uznat, že to bylo příšerné 😂 Každopádně bych se teď mohla vrátit ke 2-3 kapitolám týdně 😊

Pokud máte nějaké zážitky nebo si chcete popovídat o těch přijímačkách, tak pište do komentářů 😄 Ráda s vámi i s ostatními o tom podiskutuji.

A hned mám jednu otázku.. Co byla do prdele ta matika? 😂😂 Z té vody, co tam byla fakt chcípám 😄