Coffee Girl [CZ] ✔

#76. Kapitola✔

Londýn. Hlavní město Spojeného království a Severního Irska. Město, kde žije přes osm milionů obyvatel. Město, kde jsem se narodila a žiju tu necelých osmnáct let.

Za celou dobu, co tu žiju se tu to tady vůbec nezměnilo. Pamatuju si první den, když jsem našla Starbucks na kraji ulice a poznala jsem se s Amy.

Opřená o sklo okna koukám ven, jak kapky deště dopadají na silnici. Jsem doma.

Usměju se sama pro sebe a mám ten úžasný pocit, že jsem znova tady. A zase dlouho budu.

Odtrhla jsem zrak od okna a koukla na Chrise, který spokojeně oddychoval, měl zavřený oči a menší úšklebek, ale vypadal pořád v klidu.

Uviděla jsem známou ulici, což znamenalo, že jsme skoro u školy.

,,Chrisi, vstávej." šťouchla jsem do něho.
,,Nespím.." zamumlal a mávnul rukou před sebe.
,,Jsme skoro u školy."
,,Tak mě vzbuď pořádně až budem zastavovat."

Netrvalo dlouho a autobus zastavil a trošku to s námi pohlo. ,,Teď můžeš vstát."

Pomalu otevřel oči a já se na něho usmála. ,,Dobrý podvečer."
,,Kolik je hodin?"
,,Asi něco po sedmé večer."
,,Míň, ne?"
,,Jo, promiň. Šest je." zasmála jsem se nad mou hloupostí, že máme o hodinu méně než ve Francii.

•••

,,Uvidíme se zítra?" zeptala jsem se ho, když jsme stáli pod mým deštníkem u školy.
,,Viděli jsme se celý týden." zasmál se.
,,Já vím.."
,,Kdyžtak se potom domluvíme."

,,Půjdeš semnou?"
,,Samozřejmě. Nechci zmoknout."
,,Nejsi z cukru."
,,To ani ty."
,,Je to můj deštník."
,,Ale stejně to pak budu muset domů doběhnout."
,,Nestěžuj si, cukříku."
,,Cukříku?"

Pokývala jsem hlavou a uchechtla se. ,,Utíkej." popostrčila jsem ho a hned byl celý mokrý kvůli silnému dešti.

Chvilku na mě koukal a mračil se. Přišel ke mně a políbil mě.

,,Víc romantický by to bylo, kdybys ten deštník neměla."
,,Příště." políbila jsem ho a hnala ho na druhou stranu na ulici, kde bydlel.

Jelikož moje cesta domů ještě chvilku potrvá, tak jsem si trošku pohla. Chci být konečně doma v posteli. Vidět tátu, uvařit si čaj a číst si nějakou knížku. Starý dobrý život..

Poslední kus cesty jsem doběhla před dům včetně toho, že jsem se schovala na terasu pod stříšku, aby na mě nepršelo a deštník jsem složila a nechala si ho v ruce.

Z kapsy jsem vyhrabala klíče a pomalu odemkla dveře. Deštník mi vypadnul z ruky, když jsem uviděla to, co nejspíš přichystal táta.

Vítej doma! Velký nápis, který se táhl z jedné strany do druhé v předsíni a všude kolem balónky, růže a různé ozdoby jako na narozeniny.

,,Překvapení!" Leknutím jsem nadskočila a otočila se. Stál tam táta s Amy a v ruce drželi dort.

,,Děláte jako bych tu nebyla rok.." zasmála jsem se a oba dva jsem je objala. ,,děkuju."
,,Máš hlad?"
,,Ani ne.."
,,Amy ti upekla sušenky."

,,Já si říkala, co to tady voní."
,,Takže si dáš?"
,,A necháte mě chvilku si odpočinout?"
,,Jo, jasný.."

Kufr jsem nechala položený v předsíni a šla do pokoje. Lehla jsem si do postele a usmívala se nad tím, že jsem zase doma.