Coffee Girl [CZ] ✔

EPILOG✔

(Pokud vás zajímá písnička v médiích, tak je od Ed Sheerana - Perfect)
__________________________________

,,Myslíš, že tyhle šaty jsou dobrý?" zeptala jsem se Amy.
,,Nemůžeš být přece hezčí než samotná nevěsta, Ellie."
,,Nejsem hezká." prohodila jsem a dál se prohrabovala v šatníku.
,,Říkají všechny holky, které jsou hezké."
,,Tím pádem seš ty asi hnusná."
,,Pokud budeš mít nadále nějaké připomínky o našem vzhledu, tak ti garantuju, že se na tu svatbu ani nedostaneš."

,,Škoda, že tam nebudeš semnou."
,,Budeš tam s Chrisem."
,,Jo, jenom s Chrisem." oddychla jsem si a sedla si na postel.
,,Co je na tom špatného?" nechápala.

,,Víš jak to bude divný? Celá Chrisova rodina a já."
,,Nemyslím si, že budeš jediná. Chris nemá třeba sestřenici? Bratrance? Že by taky mohli někoho mít a přijdou s nimi."
,,Pokud je vůbec ségra od Chrisovy mámy pozvala."
,,To by byla ta horší možnost."

,,Trošku se toho bojím. Chrisovi rodiče jsem viděla jen jednou."
,,A? Oni tě taky viděli jen jednou. A navíc tě pozval Chris."
,,Vlastně sestra od jeho mámy.."
,,Ona ví, že Chris s někým chodí?"
,,Nevím?" zaváhala jsem. ,,ale když chtěla, aby měl doprovod.."

,,Co tyhle?" vytáhla ze skříně jedny šaty, které nevypadaly špatně.
,,Nebudu v nich hezčí než nevěsta?" zasmála jsem se.
,,Možná trošku."
,,Tak je polož sem na postel." ukázala jsem na místo vedle sebe.

,,Pořád nechápu, proč máš tolik šatů. Stejně je nenosíš."
,,Ale jsou hezký."
,,Hezký, nehezký - taky by ses nějakých mohla zbavit."
,,Nech můj šatník být. Aspoň tím zaplňuju místo."
,,Ale můžeš je vyhodit a koupit si jiné."
,,Ještě něco chytrého pro mě máš?"

,,Jednoho dne to s tebou protřídím."
,,Cože? Ne."
,,Ale ano."
,,Nejsem nakupovací typ."
,,A já nejsem třídící typ."

,,Tak proč to semnou chceš protřídit?"
,,Protože tam máš něco, co vůbec nenosíš."
,,Si to vem."
,,Co?" nadzvedla obočí.
,,Cokoliv, co se ti bude líbit." prohodila jsem.

,,Ellie?"
,,Co zas?"
,,Nemyslím si, že mi to bude."
,,Proč?" nechápala jsem.
,,Podívej se na sebe, ty vyžle."
,,Asi bych měla přestat jíst ty kebaby, co?"
,,Ty si debil." plácla se do čela a začala se smát.
,,Dík." zasmála jsem se s ní.

,,Co boty?"
,,Tenisky."
,,Na to zapomeň." hodila na mě vražedný pohled.
,,Já nemám jiný boty."
,,Tak koupíme."
,,Nejdu nikam." rozvalila jsem se na postel.
,,Však ne teď. Můžem třeba zítra."
,,Fajn, ale jdu do toho nedobrovolně."

,,Bude to zábava."
,,Zábava je jíst kebab, který je pomalu větší než já."
,,A těžší než ty."
,,Amy!" okřikla jsem ji.
,,Promiň." začala se smát. ,,bylo to vhodný."
,,Ty seš taky vhodná, prosím tě."
,,Při každé příležitosti!"

,,Budeš ještě něco hledat?"
,,Spíš ne."
,,Pokud čekáš na to, že si ty šaty zkusím, tak ztrácíš čas."
,,Nesnáším tě."
,,To vím už dávno."

,,Měj se." zvedla se a zamířila ke dveřím.
,,Víš, kde je východ, že jo?" zasmála jsem se.
,,A víš, kde je vchod, že jo?" zasmála se taky a odešla.

****

Zařizujeme si budoucnost podle toho, co nám vyhovuje dnes, nevědouce, zdali nám to bude vyhovovat zítra; děláme si o sobě úsudek, jako bychom byli stále stejní, a přitom se každodenně měníme. Kdo ví, zdali budeme milovat, co milujeme, chtít, co chceme... zdali probíhající změny tělesné nezmění naši duši a zdali nenalezneme své neštěstí právě v tom, co si zařizujeme pro své štěstí?