Coffee Girl [CZ] ✔

#45. Kapitola✔

Když jsme dopili kafe, tak jsme šli ke Chrisovi. Cestou jsem ještě musela zavolat Amy, protože její sestřenici nevěřím, že je Amy špatně.

Vytočila jsem její číslo a po pár zapípání mi to zvedla.

,,Ano?"
,,Ahoj Amy, tady Ellie."
,,Ahoj, co se děje? Jsi ve škole?"
,,Ne, jsem už po škole, právě s Chrisem máme zamířeno k němu."
,,Jo, to je skvělý."
,,Kde jsi ty?"
,,Doma."

,,Jakto?"
,,Není mi dobře."
,,Kdo to vezme místo tebe v kavárně?"
,,Říkala jsem Emily, ať to vezme za mě."
,,Kdo je Emily?"
,,Moje sestřenice." chvilku mlčela a slyšela jsem, že tam něco dělá.

,,Co tam děláš?"
,,Nic. Každopádně jsem ti o Emily už říkala."
,,Takhle protivnýho člověka bych si pamatovala."
,,Tak jsem asi říkala já ji o tobě."
,,To je pravděpodobnější."

,,Hele, musím končit. Začíná mi seriál."
,,Jasný, měj se." zavěsila jsem.

,,Seriál o čem? Jak lhát své nejlepší kamarádce?" dodala jsem.
,,Nechceš zajít k ní domů?"
,,Co tam budem dělat?"
,,Podíváme se, jestli je opravdu doma."
,,Chrisi, nechci ji stalkovat." nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou.
,,Dobře." chytl mě za ruku a pokračovali jsme v cestě k němu domů.

****

,,Tvoji rodiče nejsou zase doma?" zeptala jsem Chrise, když jsem si vyzouvala boty.
,,Nejsou.." podíval se na hodiny, který visely na zdi. ,,přijdou asi za hoďku."

,,Takže si mám připravit proslov o tom, jak seš na mě hodný, jak seš úžasný přítel, že tvoje řidiče mají úžasného syna a podobně?" zasmála jsem se.
,,Haha." podíval se na mě s úšklebkem a lehce se pousmál.

Chytil mě za ruce a začal s nimi pohupovat. Chvilku si jen tak něco pobrukoval, ale nemohla jsem poznat, co to je. Jednu ruku mi pustil a naznačil mi, ať udělám otočku.

,,Neumím tančit." řekla jsem mu na rovinu.
,,A já snad jo?" zasmál se, přitáhl si mě k sobě a políbil mě.
,,Jde ti to, takže počítám, že to umíš."
,,Tak to se pleteš. Nechodil jsem do tanečních."
,,A já snad jo?" zopakovala jsem jeho otázku. ,,neměla jsem tak s kým chodit." Jenom nad tím zakroutil hlavou.

,,I když teď tancovat bez hudby je zajímavé." přiznala jsem, když jsem se asi po třetí otočila.
,,Ty chceš fakt tancovat?" nadzvedl obočí.
,,Když to neumím." zasmála jsem se.
,,Jde ti to."

Až do té doby než jsem mu šlápla na nohu. ,,Já ti to říkala." začala jsem se znova smát.
,,Jsem rád, že to nebylo botou na podpatku, ale jen ponožkou."
,,Máš víc štěstí než rozumu."